Paprika
Historie
Jejím rodištěm je Střední a Jižní Amerika, kde ji původní obyvatelé odpradávna využívali jako ingredienci do jídel, často jako koření. Do Evropy byla semena paprik poprvé dovezena během 19. století.
Na začátku se paprika pěstovala pouze jako okrasná rostlina. Postupně se však stala oblíbeným kořením a nakonec i chutnou zeleninou. Často se jí říkalo španělský, turecký nebo uherský pepř, neboť se právě z těchto zemí rozšířila do střední Evropy.
Zdraví
Paprika dodává jídlu nejen chuť a pestré barvy, ale i spoustu zdraví prospěšných látek. Obsahuje až pětkrát více vitaminu C než citrusové plody, ale záleží na odrůdě, dále vitaminy B a E či provitamin A.
Papriky jsou také bohatým zdrojem draslíku, hořčíku, fosforu, zinku, železa a jódu. Kapie vynikají obsahem antioxidantů a v porovnání se zelenými paprikami mají červené plody více vitaminů a živin stejně jako karotenu.
Pálivé chilli papričky jsou samy o sobě zajímavou kapitolou. Obsahují totiž látku kapsaicin, která podporuje zahřátí organismu, vyšší výdej energie a navíc potlačuje chuť na nezdravé jídlo. Další látky v ostrých papričkách podporují trávení a urychlují metabolismus. Zajímavé také je, že největší vliv na hubnutí mají chilli papričky u těch, kteří nejsou na jejich konzumaci zvyklí.
V kuchyni
Na Balkáně jsou papriky velmi často používány do ajvaru, omáčky, která skvěle doplňuje pečené maso, uzeniny, sýry či pečivo.
Pro tureckou kuchyni je typická muhammara z grilovaných červených paprik, ostrého protlaku a chlebové strouhanky, dochucená opraženým mletým kmínem, stroužkem česneku a melasou z granátového jablka.
Pokud navštívíte Sicílii, určitě ochutnejte caponatu. Jedná se o směs pečené zeleniny, kapar, oliv a koření.
Nesmíme opomenout ani řeckou pomazánku ktipiti, která se připravuje z pečených oloupaných lusků, fety, česneku, olivového oleje a červené mleté papriky.