Navíc dobré komedie zůstávají nadčasové nebo se dokonce samy aktualizují. Ve filmu Jak na věc vstoupí Grantovu hrdinovi do cesty dvanáctiletý kluk, kterého jeho matka samoživitelka podrobuje „nekomerční alternativě“ a vystavuje tak krutému výsměchu spolužáků. V dnešní éře korektnosti a posedlosti zdravým životem se tedy ubohý školák, který nesmí jíst hamburgery, nosit tenisky a poslouchat rap, stává symbolem vzpoury.
Samozřejmě jde o komedii romantickou, takže zapřisáhlý starý mládenec vyznávající pohodlnou samotu nakonec dojde pod vlivem dětského vyděděnce k pokání, ale Britové umějí city servírovat vkusně, bez vyděračského haraburdí slziček a srdíček. Navíc vždy v pravou chvíli přehodí výhybku od dojetí zpět k smíchu.
Mimochodem od premiéry snímku Jak na věc v roce 2002 jeho dětský hrdina Nicholas Hoult nejen vyrostl, ale upevnil si svou hereckou kariéru v dospělých rolích, počínaje komiksovou sérií X-Men a konče titulní postavou životopisu Tolkien.
Ukázka z recenzePříběh Jak na věc bývá nazýván mužskou obdobou Deníku Bridget Jonesové. Zatímco trhlá boubelka zoufale sháněla stálého partnera, Will se trvalého vztahu, rodiny, dětí, závazků děsí. Až náhodné zjištění, že pro milostný lov jsou ideální kořistí matky-samoživitelky, mu vnukne nápad vydávat se taktéž za opuštěného tatínka - scénka, kdy tuhle roli sehraje v klubu zhrzených matek a sám sebe svou lží rozpláče, patří ke Grantovým parádním okamžikům. Tady potká „protivného fracka“ Marcuse, jenž se mu po matčině pokusu o sebevraždu vnutí do života. Je nasnadě, že zvolna jeden druhého obohatí a polepší. Ale naštěstí tak činí téměř bez sentimentu, s britským darem sebeironie a střízlivosti. Celou recenzi si můžete přečíst zde. |