Když se Jiří Hříbal prochází po pražské zoologické zahradě, je to pro zvířata i návštěvníky zážitek. Tu se zastaví u koní Převalského, na které řehtá, pak u klece s barevnými papoušky, kde se díky svým skřekům z hrdla spřátelí se samicí. Ta k němu láskyplně naklání přes klec hlavu.
Děti i dospělí se zastavují a usmívají. Téměř nelze rozeznat, jestli silné vřeštění vychází z úst lidského návštěvníka, nebo z velkého zobáku exotického ptáka.
"Chodím sem dvakrát za rok s vnoučaty, zvířata jsem měl rád vždycky, i když napodobuji především ta domácí," popisuje IT specialista, nyní již v důchodu.
Amatérský imitátor svým uměním napodobit snad všechna domácí zvířata, ale také ptáky, obojživelníky nebo opice, baví celou rodinu a známé již od mladých let. Pochází sice z Prahy, ale na prázdniny jezdíval do Neumětel na Berounsku, kde u babičky slýchával zvířata. A začal je napodobovat.
"Když se nám narodily děti, zabavoval jsem je tím. Hodně jsme sjížděli Sázavu, ony při tom aspoň nezlobily. Teď tím bavím vnoučata," popisuje otec tří dětí, který tráví mnoho času na chatě v Pikovicích u soutoku Sázavy s Vltavou.
Nejsložitější je prý napodobit hluboké, jakoby hrdelní skřeky. Například havrana. Naopak snadné je štěkání psa, mňoukání kočky nebo kokrhání kohouta a kdákání slepic.
"Děti jsem vždycky budil kokrháním kohouta, neměly to moc rády," popisuje Hříbal.
Se svým "uměním" vystupoval vždycky maximálně na besídkách dětí kolegů z práce. Nikdy ho nenapadlo zúročit své schopnosti třeba u filmu. Přesto díky náhodě míří amatérský imitátor se svými zvukovými napodobeninami zvířat do televize. Oslovil jej totiž před časem zvukař z České televize, jeho spolužák ze střední školy, kterému se moc líbila jeho vrána.
Jeho hlasem bude krákat i vrána ve večerníčku
V televizi teď vznikají další díly oblíbeného večerníčku o dvou psech Štaflík a Špagetka. V důležité roli zde vystupuje právě vrána. A psům, vráně i dalším zvířatům, třeba hejnu husí, propůjčí hlas právě Hříbal, jehož příjmení jako by ho předurčovalo k práci se zvířaty. Nové díly uvidí děti za rok.
Trénuje imitátor? "Moc ne, zkusím, co slyším a co znám. Proto neumím moc exotických zvířat. Možná kdybych jako Mauglí vyrůstal v džungli, dovedl bych napodobit řvaní lva. Párkrát jsem to samozřejmě zkusil, i díky aplikacím v mobilech, které vám zvuky předvedou. Ale mám pocit, že pusa je prostě k něčemu předurčena a nic jiného nevykouzlí," zamýšlí se Hříbal. Zároveň doplňuje, že nutná je alespoň špetka hudebního sluchu.
Ačkoli zvládá bravurně napodobovat kdekterou havěť, se zvířaty se přesto nedomluví. "Když kdákám jako slepice, kohouta vždy rozčilím. I když nevím, co mu vlastně jako slepice říkám."
