„Magistrát hlavního města Prahy vydal závazné stanovisko, ve kterém povolil poměrně razantní obnovu Domu Radost v Praze. Proto je nyní posuzování návrhu prohlásit Dům Radost za národní kulturní památku bezpředmětné,“ uvedla Ivana Awwadová z tiskového oddělení ministerstva kultury.
Národní památkový ústav (NPÚ) upozorňoval, že plánované nástavby či zástavba dvorů poškodí cennou funkcionalistickou kulturní památku, která svým významem přesahuje Žižkov a Prahu.
„Ministerstvo kultury je vrcholovým orgánem památkové péče, garantem a nejvyšší odvolací instancí. Nezbývá nám než rozhodnutí respektovat. Naše možnosti jsou prakticky vyčerpány,“ uvedl Jaroslav Podliska, ředitel pražského územního odborného pracoviště NPÚ.
Není to poprvé, kdy se liší stanoviska odborníků NPÚ a odboru památkové péče magistrátu k jednotlivým stavbám. NPÚ představuje v řízení poradní orgán, oproti tomu stanovisko pražských památkářů je závazné. Odpověď z pražského magistrátu na důvod, proč jeho památkový odbor takto rozhodl, byla stručná.
„Řízení ve věci není dosud ukončené, a proto se k němu nebudeme zatím blíže vyjadřovat,“ shrnul stanovisko magistrátního památkového odboru k problematice Radosti mluvčí pražské radnice Vít Hofman.
Ochranáři jsou zklamaní a bojí se budoucnosti. „Je to nešťastné, nekompetentní a nebezpečně precedentní rozhodnutí, které jasně naznačuje, že se litera zákona dá ohýbat podle potřeb investorů. Může odstartovat řadu velmi nepříjemných kauz v obdobně laděných projektech,“ komentoval případ Domu Radost historik umění Jakub Potůček. Rozhodnutí nejen v tomto případě podle něj může dopadnout nejen na obyvatele Prahy, ale i na společnost a kulturní dědictví.
Památky v ohrožení
Tlak developmentu sílí, jeho ideálem je podle kritiků bořit či razantně přestavovat a stavět podle chuti. „To by znamenalo nejen zánik jednotlivých památek, ale v dohledné době také zkázu Pražské památkové rezervace ze seznamu UNESCO,“ upozornil Josef Štulc z generálního ředitelství NPÚ, který spolupracuje mimo jiné s organizací ICOMOS – Českým národním komitétem Mezinárodní rady památek a sídel.
Jednotlivé případy, kdy v metropoli některé památky mizí anebo procházejí výraznou proměnou, mají podle kritiků chronicky podobný průběh. NPÚ vydá zpravidla negativní odborné vyjádření. Ze zákona musí být slyšen také výkonný orgán, tedy odbor památkové péče magistrátu.
„Ano. Developeři dělají jen svou práci. Chyba je ovšem v tom, že jejich naddimenzovaným záměrům nečelí orgány, kterým to ukládá památkový zákon. Třeba odbor památkové péče pražského magistrátu. Přijímají zde i dobrozdání nezávislých expertů, ale ta jsou královsky placena developerem. Nechci spekulovat, co je na pozadí postojů odboru. Ale už je notorické, že přebijí stanovisko NPÚ,“ upozornil Štulc.
Budova v brutalistním stylu u Nuselského mostu anebo vršovický Chemapol Investa jsou další ohrožené objekty, o jejichž zachování bojují zastánci pamětihodností. Zda budou úspěšnější než například v otázce výstavby okolo Masarykova nádraží, není jisté. Obě zmíněné budovy mohou následovat osud zdemolovaného vinohradského Transgasu či nedaleké budovy na rohu Václavského náměstí.
Nejsou jediné. Od roku 1990 z centra zmizelo podle památkářů okolo 25 staveb. I zde se občas lišilo stanovisko pracovníků NPÚ a jejich magistrátních kolegů.
„Ve vztahu památkářů z NPÚ a pražského magistrátu obecně platí, že ti druzí pod heslem rozvoje Prahy investorským záměrům umetají cestu. Mám někdy pocit, že se ten odbor památkovým nazývá jen omylem,“ uvedla ke kauze Karlova a Chemapolu Kateřina Bečková z Klubu Za starou Prahu.
