Kdy jste po nucené pauze způsobené pandemií koronaviru znovu zahájili provoz vyhlídkových plaveb kolem Karlova mostu a do kanálu Čertovka?
Zvažovali jsme velmi pečlivě, kdy začneme, protože náš provoz je velmi personálně náročný. Musíme mít spočítané, že mzdy skutečně pokryjeme tržbami. Proto jsme nakonec zahájili provoz až 3. července, a to včetně expozice sousedního Muzea Karlova mostu.
Na jak dlouho jste tedy dohromady přerušili provoz?
Běžně fungujeme celoročně, včetně zimních měsíců. Takže jsme vyhlídkové plavby přerušili až 13. března a obnovili je nyní po více než třech měsících. Pouze přívozy, které provozujeme pro hlavní město, vyplouvaly dál.
Museli jste už někdy v minulosti takto zastavit plavby?
Nejezdíme při velkých vodních stavech, v roce 2002 jsme vynechali čtrnáct dní a v roce 2013 to byl měsíc. Povodně ale paradoxně pro nás nebyly až takový problém jako nyní, kdy nelétala letadla a turisté tady téměř nejsou.
S jak vysokými ztrátami počítáte kvůli dlouhému výpadku?
Těžko se to dá říct přesně. Měsíčně jsme ale byli bez tržby, která činí pět až šest milionů korun. Zato naše mzdové náklady jsou zhruba 3,6 milionu korun za měsíc.
Využili jste možností státní podpory určené pro podnikatele zasažené koronakrizí?
Ne, jsme takový nešťastný segment, že jsme nedosáhli na žádnou podporu, kterou bychom potřebovali.
Z čeho jste tedy v kritickém období žili?
Museli jsme čerpat z našich rezerv a pochopitelně jsme přijali opatření, která snížila naše provozní náklady.
Museli jste tedy propouštět zaměstnance?
Máme stovku zaměstnanců, z toho stálých je kolem třiceti, se kterými si nyní víceméně vystačíme. Ostatní u nás pracovali brigádně, takže s nimi jsme se mohli bez nepříjemností domluvit na ukončení spolupráce.
Nezvažovali jste alespoň dočasně propustit všechny, pro které jste neměli práci?
Máme převozníky, kteří mají speciální oprávnění. Vzhledem k tomu, že taková profese na trhu práce neexistuje a museli jsme si je postupně vychovat, bylo by pro nás nejen lidsky složité se takto cenných pracovníků zbavovat.
Nikdo nevěděl, jak dlouho budou karanténní omezení platit a kdy se zase otevřou hranice. Neuvažoval jste sám, že své podnikání definitivně položíte?
Doba je pochopitelně i nadále složitá a je to do jisté míry Damoklův meč, kterého se bojím. Ale bezprostředně nám konec nehrozil.
Jedna věc je úplné zastavení provozu během koronakrize, tou druhou je nynější pozvolný návrat k normálu. V jakém množství se k vám návštěvníci vracejí?
Máme sedm lodí pro vyhlídkové plavby, ale momentálně jezdíme jen se čtyřmi. Navíc ani nejsou tak naplněné, takže jsme asi na dvaceti procentech obvyklého počtu cestujících. To znamená, že v současnosti máme kolem dvou stovek klientů denně.
Vedete si přesnější statistiky, kolik jich bývalo dříve?
Hodinová kapacita našich lodí je zhruba 250 osob. Předtím jsme vozili i přes tisíc lidí denně, což platilo zejména o víkendech a ve svátcích.
To je velký rozdíl oproti současnosti.
Navíc s námi teď hodně jezdí lidé se slevomatovými poukazy, které si nakoupili ještě před koronakrizí a my jsme prodloužili jejich platnost. To se na nynějších tržbách také negativně projevuje.
Změnil se teď výrazně poměr zahraničních a domácích návštěvníků, kteří se vydávají na plavbu po Vltavě?
Obvykle vozíme 98 procent turistů ze zahraničí, po obnovení provozu máme naopak 60 až 70 procent klientely z České republiky.
Zatím tedy spoléháte především na Čechy?
Ano, přes letní prázdniny se orientujeme na českou klientelu. Zároveň očekáváme turisty z okolních států, zejména z Německa. A těšíme se, že na podzim by mohli přijet třeba i Italové.
Jak se snažíte české návštěvníky nalákat?
Cílem našich plaveb je zpřístupnit genius loci staré Prahy a jako doplněk máme navazující expozici v Muzeu Karlova mostu, která je zase postavena na bázi školního vzdělávacího programu. Takže rozšiřujeme lidem povědomí o historii Karlova mostu a v rámci plavby mnohým Pražanům poprvé ukazujeme místa, o kterých do té doby vůbec netušili. Třeba jim vysvětlujeme, že Křižovnické náměstí stojí na klenbě historického vodního tunelu, kterému říkáme tajemné vodní podzemí Starého Města. K vidění je zde i oblouk staršího Juditina mostu nebo kamenný reliéf Bradáče.
Přesto zvládnou domácí návštěvníci skutečně nahradit ty zahraniční?
Určitě, v tuto chvíli nám zahraniční klientelu nahrazují.
Cizinci se ale s postupným rozvolňováním omezení pomalu do Prahy vracejí. Odkud jsou v současnosti nejčastěji?
Teď tady máme z cizinců nejvíce Němců a Poláků, případně Slováků. Je u nás také slyšet maďarština. Hlavní vlnu německých turistů ale očekáváme až od třetího červencového týdne.
Zdeněk Bergman
|
Jaké jsou podle vás další vyhlídky pro toto odvětví závislé především na zahraničním turismu?
Jak jsem říkal, přes léto věříme v českou klientelu, po letních prázdninách to ale logicky opadne. Upínáme se k tomu, že nebude druhá vlna pandemie a naplno se obnoví letecká spojení. Každopádně od podzimu do příštího léta nás čeká nejsložitější období. Naším hlavním úkolem bude do té doby přečkat. Svět už nikdy nebude takový, jako byl před koronavirem, nebo alespoň delší dobu ne.
Využili jste období přerušení vyhlídkových plaveb k obnově lodí a jejich zázemí?
Šetřili jsme pracovními silami, abychom utáhli provoz. Nicméně jsme během těch tří měsíců vytvořili svépomocí nový domek pro převozníka a také ponton u přívozu P5 na Císařské louce. Svým charakterem odpovídá tento objekt obdobným stavbám z 19. století.
V polovině května také každoročně organizujete Svatojánské slavnosti Navalis. V jaké byly tentokrát podobě?
Letos jsme je zorganizovali hlavně proto, abychom zachovali kontinuitu. Akci jsme uspořádali pouze pro šedesát lidí, ale na druhou stranu díky televizním přenosům se lidé mohli účastnit alespoň na dálku. Proto také kostra celého programu, která zahrnovala mši, procesí přes Karlův most a koncert na Vltavě, zůstala stejná.
Jak jste zajistili, aby se už tradiční akce zúčastnil jen omezený počet lidí?
Účast v procesí byla jen na jmenovky, abychom limit nepřekročili, ale na Karlově mostě se nakonec v jednu chvíli potkala více než stovka lidí.
