Za vznikem pravděpodobně nejznámějšího dálkového pochodu v Česku z Prahy do Prčice stojí údajně náhoda. U jeho zrodu stálo trio popularizátorů turistiky Stanislav Rataj, Jiří Dvořák a Karel Kulle.
Český loketDélková míra standardizovaná v roce 1268. Jeden loket má 59,3 centimetru, rovná se třem pídím (vzdálenost mezi malíčkem a palcem na roztažené ruce) ale také 30 prstům nebo třeba 120 zrnům ječmene. |
Když vymýšleli vhodný cíl pro výpravu, manželce jednoho z nich došla trpělivost a jejich debatu proto rázně ukončila: „Je čas na oběd, běžte s tím už do prčic!“ Alespoň tak praví tradovaná verze.
Na první pochod se vydalo téměř pět set účastníků 17. dubna 1966.
Trasa měřila 100 000 českých loktů, tedy zhruba šedesát kilometrů a turisty provedla malebnou středočeskou krajinou až do obce Prčice na Příbramsku.
Tematizované ročníky
Pochod si získal oblibu a další roky proto přinesly i jeho pokračování. V úvodních čtyřech ročnících měl pochod pouze jedinou trasu, upravovanou podle tematického zaměření.
První ročník například nesl podtitul Sukovou cestou a jeho 65kilometrová trasa vedla přes Křečovice, kde se skladatel Josef Suk narodil. Druhý ročník byl pak v duchu hesla Za zlatem z Jílového, jeho motivem se stalo hledání zlatonosných míst na trase pochodu.
Prčický pochod má i svůj pomník, a to přímo na náměstí v Prčici: žulovou „botičku“. Foto: archiv PPP
Už od prvních ročníků pochodu se našli tací, pro které bylo kilometrů příliš mnoho. Snímek je ze 70. let.
O tři roky později se tématem stalo rybníkářství a každý se mohl v cíli pokusit holou rukou vylovit z kádě kapra. Ve stejný rok si účastníci navíc mohli poprvé vybrat z několika tras.
Už počátkem 70. let však zasvěcování pochodu Praha-Prčice různým tématům skončilo – rostoucí účast už zkrátka původní recesistickou povahu neumožnila. Jeho popularitu zvýšilo i přesunutí na teplejší datum v roce 1973 – od té doby se obvykle koná o třetí květnové sobotě.
Mládí vpřed! Slavný pochod obsadili teenageři, neztratil se ani editor deníku Metro |
Prčice pro všechny
Dlouhou tradici narušila jen v roce 2020 covidová pandemie. Ani tehdy však trasa legendárního pochodu nezůstala opuštěná. Skrze redaktora se na ni podívali i čtenáři iDNES.cz a spolu s ním i řada dalších.
Jděte do Prčic! Koronavirus poslal turismus někam, tak jsme tam šli |
Omezení následně zamávala i s počtem účastníků pochodu. O posledním předcovidovém ročníku se na trasy vydalo 26 tisíc turistů, po něm hodně pod dvacet tisíc. Obliba pochodu však opět pomalu stoupá – loni organizátoři zaznamenali 24 538 přihlášených.
Nejsilnější ročníkDo historických čísel má dnešní účast ještě daleko. Nejvíce lidí se do Prčice vydalo v roce 1981. Tehdy se zúčastnilo 35 732 lidí. |
V nadcházejícím 59. ročníku mohou zájemci vybírat z 21 možností připravených organizátory. Trasy vycházejí z řady měst a jsou rozdělené podle vhodnosti – na své si tak přijdou zkušení chodci, ale i cyklisté, děti nebo vozíčkáři.
Do Prčic se jde nejen z Prahy, ale i Benešova, Olbramovic, Votic, Tábora, Sedlčan nebo Milevska.
Nejkratší trasa pro pěší z Votic je dlouhá 23 kilometrů. Ta pro největší odvážlivce začíná na pražském sídlišti Háje, odkud pochod startuje už od roku 1981. Měří před sedmdesát kilometrů. Každý z účastníků jde navíc na vlastní nebezpečí a případné problémy po cestě musí řešit samostatně.
Popularita pochodu se stala i námětem filmu Karla Kachyni Kam, pánové, kam jdete? nebo písničky Ivana Mládka, objevila se i v jednom dílu výpravného seriálu Vyprávěj.
Popularitě pochodu nesporně přidává malebnost krajiny kolem Prčice (dnes součást města Sedlec-Prčice), rozložené při úpatí Javorové skály na jihu středních Čech. Označení Český Merán, který vymysleli obrozenci na konci 19. století, se sice zdá poněkud nadnesené, přesto však zvlněné území s drobnou mozaikou polí, luk, sadů (v době pochodu obvykle rozkvetlých) a malých vesniček mnohým učaruje.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
