Galerie Mánes letos v září nejednoho Pražana překvapila. Budova byla z velké části polepena modrou reklamou na herní konzole PlayStation. Prestižní funkcionalistická síň českého výtvarného umění, otevřená v roce 1930, poslední dobou spíše připomíná výkladní skříň různých firem a značek.
Po rekonstrukci za 160 milionů korun, která byla dokončena začátkem roku, uvítala galerie jedinou uměleckou výstavu, a to díla malíře Ivana Steigera.
„V tom Mánesu nabrali skutečně progresivní směr, škoda jen, že odstředivě od výtvarného umění,“ glosovala dění v Mánesu na svém facebookovém profilu spisovatelka Kateřina Tučková.
Současnou silnou komerční orientaci galerie vysvětluje Nadace českého výtvarného umění kromě jiného vysokými splátkami za úvěr. „I do budoucna musíme jet tvrdou komerci. Jakmile by banka budovu schramstla, nevím, co by se s ní stalo,“ říká předseda správní rady Petr Kuthan.
Budova navíc ještě nebyla zcela zkolaudována. „Pokud vše dobře dopadne, kolaudace bude hotová v průběhu listopadu,“ říká ředitelka nadace Dagmar Baběradová.
Nadace získala Mánes během devadesátých let. Budovu vloni přepsala na společnost Apella fine arts, kterou sama založila. Firma totiž může na rozdíl od nadace ručit budovou bance, která na rekonstrukci půjčila peníze.
Kromě prezentace PlayStationu se letos v prostorách odehrálo například představení automobilu Ferrari nebo show s Dádou Patrasovou.
Světelný festival nepochodil
Zájem o pronájem projevilo i vedení Signal festivalu, návštěvnicky úspěšné akce, která má k výtvarnému umění nesrovnatelně blíž. Organizátoři tvrdí, že se snažili po šest měsíců pronájem marně dojednat.
„Snažili jsme se do Mánesu dostat všemožnými kanály, mailem, telefony, vzkazy, přes členy správní rady i přes jednoho z nájemců. Byl jsem ochoten zaplatit komerční nájem, ale přesto jsem neuspěl,“ říká ředitel festivalu Martin Pošta.
Dle Baběradové se o akci festival zajímal loni, kdy nebyla hotová kolaudace. „My bychom byli rádi, kdyby u nás festival byl. Letos nám nedošla žádost, že by festival chtěli udělat u nás,“ hájí se ředitelka. To Pošta vyvrací. „První žádost jsme poslali letos v lednu a loni jsme věděli, že je stavba v rekonstrukci,“ oponuje.
Kritiku na vedení Mánesu směřují i další. Stěžují si například na způsob volby její rady. „Pokud se podíváte na zápis z volby, zjistíte, že byli zvoleni stejní lidé, respektive jejich přátelé,“ říká Johanka Lomová z iniciativy Mánes umělcům.
Baběradová namítá, že jde o běžný postup. „To, že radu volili její staří členové, je ve statutu. To mají skoro všechny nadace. Zatím vždy volila stará rada členy nové. To, že by volili své přátele, je hloupost,“ oponuje Baběradová.
Fotograf Jiří Thýn zase tvrdí, že vedení nadace je s malými obměnami už patnáct let stejné. „A je nekompetentní. Mrzí mě to z důvodu, že je to galerie, která měla obrovskou tradici,“ uvedl.
Síň měla stmelovat, ale dnes výtvarníky spíš rozděluje
Ze situace, do které se galerie dostala, je rozpačitý také ředitel Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty UK Richard Biegel.
„Mánes je místo, které znamená pro celou výtvarnou scénu mnoho, ale spory z devadesátých a nultých let, a koneckonců i přístup nadace, z něj udělaly něco, co výtvarnou scénu spíše rozděluje,“ konstatoval Biegel.
Vedení Mánesu zatím v budově trvale pronajímá Malou galerii, kanceláře a hlavní sál především na komerční akce. Po kolaudaci by měly být k pronájmu i zbylé prostory včetně restaurace a komerce by se měla přesunout do multifunkčního sálu. Jestli se opravdu začne s výstavami a uměleckými akcemi, bude tedy jasné až po kolaudaci.
Jedna věc je jistá. Každý měsíc musí Mánes splatit okolo 700 tisíc korun z mnohamilionové hypotéky. „I první Mánes se stavěl na úvěr. Máme v majetku ještě jiné nemovitosti a samotná budova by si měla na splátky sama vydělat,“ uklidňuje kritiku finanční situace Mánesu ředitelka nadace.
Mánes je po rekonstrukci. Slavné budově se v lednu vrátila podoba z 30. let:
18. ledna 2014 |
