„Od roku 2013 se vyšplhala dlužná částka za neuhrazené pobyty na 50 milionů korun. Klienty jsou ale minimálně z dvaceti procent osoby bez domova, a dlužné částky se tak dají jen velmi těžko vymáhat,“ poukazuje mluvčí magistrátu Vít Hofman.
Poplatek za jednu noc strávenou na záchytce je totiž vysoký, a to tři tisíce korun, což je například více než v Brně, kde poplatek činí jen 700 korun, ale méně než v Plzni, kde pobyt stojí dokonce 4 500 korun.
Pro srovnání – na třech tisících začínají ceny ubytování v hotelu Hilton na Rohanském nábřeží. Na rozdíl od hotelu ale za záchytku zaplatí pouze zhruba čtvrtina návštěvníků. Zmiňovaný dluh se navíc bude s největší pravděpodobností dále prohlubovat. Ústavní soud totiž před časem potvrdil, že péče poskytovaná na záchytkách nespadá pod bezplatné poskytování zdravotní péče.
Návrh na změnu zákona nadnesl mělnický soud, který posuzoval případ muže hospitalizovaného na jediné záchytce v Praze v areálu Fakultní nemocnice Bulovka v listopadu 2019. Muž předtím ležel silně podnapilý na ulici.
Rýhy od nehtů ve dveřích i splachování ve zdi. Jak to chodí na záchytce![]() |
Okresní soud v Mělníku například poukazoval na fakt, že byť se do stavu ohrožující život opilý člověk dostává z vlastní vůle, hradí pojišťovny péči i při pokusech o sebevraždu nebo při onemocněních spojených s obezitou nebo kouřením, které si pacient způsobil také sám.
Ústavní soud ale návrh odmítl. „Příjemcem hrazené náklady na poskytnutou záchytnou službu jsou pouze náklady spojené s jeho pobytem v záchytné stanici, tedy ubytovací, stravovací, hygienické, dopravní a podobně. Tyto náklady je nutné oddělit od nákladů spojených se zdravotní péčí poskytnutou záchytnou stanicí, jako je vstupní lékařské vyšetření nebo zdravotní pomůcky, které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění,“ vysvětluje mluvčí Ústavního soudu Kamila Abbasi.
Takhle to Skála nezamýšlel
Statistiky pražské záchytné stanice
|
To je však nesmyslné v případě lidí bez domova, od kterých město nemá šanci dluh vymoci už vůbec. Přitom právě bezdomovci patří mezi opětovně hospitalizované pacienty. Rekordmanem pražské záchytky je muž, který má na svém kontě od srpna 2017 do konce loňského roku 218 pobytů. Celkem tak v současné chvíli dluží tento muž 561 600 korun.
Na záchytce ale končí lidé z různých sociálních vrstev i koutů světa.
„Skladbu klientů tvoří jak osoby bez domova, účastníci různých oslav, vrcholoví manažeři, stejně jako cizinci. Osobně jsem byla u případu cizince, který se opil na letišti a místo, aby nasedl do letadla, putoval na záchytku. Ráno byl velmi překvapen, kde se ocitl,“ popisuje mluvčí pražských strážníků Irena Seifertová.
S konceptem záchytné stanice přišel průkopník adiktologie Jaroslav Skála poprvé v roce 1951, kdy v Praze u Apolináře založil první záchytku na území Československa. Kromě vyspání se z nočního flámu ale zařízení sloužilo také k následné pomoci se závislostí na alkoholu či jiných návykových látkách.
To už se v dnešních stanicích ale nedělá, a mnoho odborníků proto záchytky označuje za neefektivní nástroj. K tomu všemu nejsou stanice vybavené pro pacienty, kteří se uchylují k násilí.
Ochránit personál i pacienty
„V minulém volebním období se začalo v protidrogové komisi mluvit o transformaci záchytky tak, aby se toto pracoviště obohatilo o adiktologickou péči a aby zde lidé našli pomoc. Aby se z nedobrovolného pobytu stal pobyt žádaný, aby se zde lidé dali dohromady a získali motivaci k dlouhodobé léčbě,“ sděluje dosluhující radní pro sociální oblast a zdravotnictví Milena Johnová (Praha sobě).
Olomoucký rekordman jel letos na záchytku posedmdesáté, opilý spal na ulici![]() |
Dodává také, že metropole potřebuje řešit situaci lidí, které intoxikace ohrožuje na životě a je u nich riziko, že budou potřebovat intenzivní péči.
„Pro takové lidi by měla být dostupná lůžka v nemocnicích dostatečně vybavených pro péči o pacienty, kteří současně mohou ohrožovat personál násilným chováním. Proto jsme začali s některými nemocnicemi a ministerstvem zdravotnictví mluvit o vybudování takzvaných „bezpečných místností“ při urgentních příjmech, kde bude dostatek personálu a které umožní jak odbornou péči, tak bezpečné prostředí – pro pacienty i pro personál,“ říká Johnová.