Kromě toho musí znát všechna jména kupců ředitel archivu Václav Ledvinka. "Nechceme, aby se kniha dostala do nepovolaných rukou. Jelikož je o všech sedm kopií určených k prodeji obrovský zájem, máme možnost si ze zákazníků i vybrat. I tak mohu prozradit, že v tuto chvíli je prodána už víc jak polovina kusů," řekl ředitel.
Kniha s plným názvem Liber Vetustissimus statutorum et aliarum rerum memorabilium Veteris Urbis Pragensis je zároveň nejstarší dochovanou městskou knihou ve střední Evropě. O celoevropské prvenství se dohaduje s jedním norimberským rukopisem.
Kopie památné knihy Starého Města pražského vyrobila v uplynulých měsících společnost Tempus Libri, která se specializuje pouze na přesné kopie vzácných rukopisů, jakými byla například Velislavova bible, Kniha hodinek knížete Rohana nebo Bible kutnohorská.
Častá manipulace originál poškozuje, proto vznikly kopie
Kniha byla zakoupena staroměstskými měšťany roku 1310 a stala se skutečnou městskou úřední knihou. Obsahuje zápisy z let 1310 až 1518, které jsou psány nejméně šestnácti písaři, většinou v latinském jazyce. Část zápisů je ale i v němčině a češtině. Abyste si v ní ale mohli počíst, musíte být znalcem středověkých písem.
"Liber Vetustissimus je jeden z nejvzácnějších skvostů, který máme v našich sbírkách. Je neustále žádán badateli ke studiu. Zájem "nahlédnout" mají ale i odborníci, studenti či významní návštěvníci, či kurátoři různých výstav nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Riziko spojené s častou manipulací a vystavováním takto ojedinělého exponátu je velmi vysoké. Proto jsme se rozhodli nechat zhotovit věrnou kopii tohoto rukopisu," uvedl Václav Ledvinka.
Liber Vetustissimus je papírová kniha o rozměru 37,5 krát 28 centimetrů, papírem je nejspíš italského původu. Je psaná gotickou polokurzívou a kurzívou užívanou ve 14. a 15. století.
Věrná kopie má i ručně barvené tkanice
"Knihu jsme vyráběli náročnými metodami několik měsíců. Řešil se každý flíček na stránce, každá šupina - vše bylo třeba přenést. Důležité bylo také najít správný papír s ideální savostí, aby výsledná barva odpovídala té skutečné," popsal jednotlivé fáze výroby Tomáš Žilinčát, jednatel Tempus Libri.
Nejtěžší podle něj pak byla závěrečná fáze - vlastní knihařská rukodělná práce. "Například lněné tkanice, které mají knihu svazovat, jsou ručně barvené přírodními barvivy - například kopřivou. Přesně tak, jak to dělali v té době naši předci," doplnil.
Přitom právě zmiňované tkanice mohou být pro znalce hlavním ukazatelem toho, zda jde o originál knihy či její kopii. Originální kniha má totiž už jen zbytky tkanice, navíc výrazně kratší, než jsou ty na právě vyrobených kopiích.
