Jak podpořit české a slovenské společenské spolky, které rozvíjejí národní kulturu, a přitom do toho zapojit bohaté vlastence? To byla otázka, jíž se po příchodu na Hrad zabýval prezident T. G. Masaryk. A vymyslel fond, do něhož přispívali podnikatelé či banky.
"Masarykův národní fond, jak se mu říkalo, sponzoroval aktivity různých studentských, folklorních, kulturních, divadelních a také dělnických spolků," popisuje vedoucí oddělení kultury Správy Pražského hradu Václav Beránek.
Fond tak už krátce po založení disponoval několika desítkami milionů korun, což bylo na tehdejší dobu opravdu hodně. Právě dostatek peněz a z nich plynoucí úroky pak stály za dalším zajímavým počinem. Masaryk rozhodl, že se ze získaných úroků nakoupí desítky obrazů a skic českých malířů.
Císařští úředníci odvezli vybavení Pražského hradu
"Pražský hrad byl po odchodu Habsburků a císařských úředníků dost poničený. A do Vídně si s sebou vzali i výbavu interiérů včetně obrazů," vysvětluje Beránek. Pražský hrad pro ně nebyl ničím jiným než sídlem na periferii. Masaryk se proto rozhodl zaplnit nakoupenými plátny jeho holé zdi.
"Rozhodování, co se koupí, měla na starosti ustavená komise. V začátcích se pořizovala zejména díla z 19. století. Mánes, Brožík, Hynais, Chittussi, Mařák a další," vyjmenovává českou klasiku Beránek. Jak nákupy pokračovaly, sbírka se rozrostla i o umělce z první republiky, jakými jsou například Jakub Schikaneder, Václav Špála či Arnošt Hofbauer.
Počet pláten tak postupně narůstal. Obrazy visely v kancelářích, saloncích a na dalších reprezentativních místech. Nejcennější a nejvýznamnější plátna hradní komise zapůjčila Národní galerii, která je má ve svých expozicích dodnes.
Roky plynuly a v podobném duchu fungoval národní fond i po Masarykově smrti, když jeho poslání převzali nástupci Edvard Beneš a posléze i Emil Hácha. Fond zanikl v roce 1952 s blížící se rozsáhlou měnovou reformou.
Obrazy se přesunou z kanceláří do Obrazárny
Kromě nejvýznamnějších děl, která visí v Národní galerii, nemá běžný člověk obvykle možnost obrazy vidět. Malou výstavu uspořádal po válce prezident Beneš v Královském letohrádku, dalších asi 40 pláten mohli zhlédnout návštěvníci v roce 1976. Poslední a největší výstava se uskutečnila před 17 lety, kdy expozici tvořilo 85 olejomaleb.
"Jenže to je stále jen část fondu, který je navíc neprobádaný. Jsou tam třeba různé skici či kresby od významných malířů, jež nikdy vystaveny nebyly," tvrdí Beránek.
Co není, to prý bude. Už dnes je možné v Obrazárně Pražského hradu obdivovat 27 obrazů z této sbírky vystavených na jedné stěně. "Na podzim roku 2014 chystáme soubornou výstavu. Chceme ukázat maximum," popisuje Beránek. Do té doby chce Správa Pražského hradu obrazy na zmíněné stěně v Obrazárně ještě dvakrát obměnit.
