Druhá trať elektrické pouliční dráhy spojila 19. března 1896 tehdy ještě samostatná města Karlín a Libeň. Později se prodloužila k dnešnímu Masarykovu nádraží a na druhé straně z Balabenky až do míst, kde je nyní stanice metra Vysočanská.
Elektrická drobná dráha Praha – Libeň – Vysočany, jak zněl její dobový název, vznikla v režii Františka Křižíka. Důvodem bylo i to, že tehdejší provozovatel koněspřežné tramvaje Édouard Otlet nechtěl o prodloužení jeho dráhy od vozovny v Karlíně do Libně ani slyšet.
I vynálezce Křižík dělal klukoviny, s Klostermannem chodil tajně kouřit |
„Je to už nepředstavitelných 130 let, kdy vyjela na svou první cestu tramvaj, která propojila Karlín, Libeň a Vysočany. Usnadnila dojíždění, podpořila průmyslový růst těchto čtvrtí a zároveň se jednalo o zásadní technologický milník z dílny Františka Křižíka. Je neuvěřitelné, že i dnes jezdí tramvaje téměř po stejné trase, jako tehdy v březnu 1896,“ připomněl Martin Jedlička, radní pro dopravu Prahy 8.
První linka vedla z Letné do Stromovky
„Český Edison“ Křižík získal s budováním elektrické tramvaje zkušenosti díky Zemské jubilejní výstavě v roce 1891, pro kterou vybudoval krátkou linku z Letné do Stromovky.
Oslavy 130 let dráhy do Libně
|
Trať, která byla zároveň i první elektrickou dráhou v českých zemích, měřila pouhých 800 metrů a měla hlavně propagační účel.
Křižíkova elektrická dráha sloužila především letním návštěvníkům Královské obory, a proto nebyla příliš využívána. Po devíti letech na ní Křižík nakonec provoz své první elektrické tramvaje zastavil.
To už jeho elektrická pouliční dráha vedla v Praze a jejím okolí nejen do Libně a Vysočan, ale také na Královské Vinohrady (1897).
V té době celá síť měřila 7,77 kilometru. Tramvaje jezdily maximální rychlostí 10 až 12 km/h. Tratě byly nejprve jednokolejné s výhybnami pro míjení vozů. Vozovna byla vybudována na Švábkách a součástí areálu byla i parní elektrárna o výkonu 180 kW.
Zahájení provozu tramvajové dráhy Libeň - Vysočany (březen 1896)
Prvních dvanáct motorových a pět vlečných vozů dodala firma Ringhoffer. Staré motoráčky neměly elektrodynamickou ani pneumatickou brzdu, brzdilo se jen ručním kolem mechanicky zdržemi na kola, to bylo zásadní omezení. V dnešní době tří nezávislých a velmi účinných brzdových systémů je nepředstavitelné, že by takto bylo možné přepravovat cestující.
Elektrické tramvaje vyráběli i další provozovatelé. V září 1897 pak byly založeny Elektrické podniky královského hlavního města Prahy, které během deseti let sjednotily všechny tramvajové tratě pod svou správou.
A to včetně koňky, jež fungovala od září 1875 a kterou město koupilo za 2,7 milionu zlatých v roce 1898. Její tratě Praha postupně přebudovala na elektrický provoz.
Křižíkův soukromý dopravní podnik tak existoval samostatně do 5. srpna 1907. Část tratě mezi Šaldovou a Balabenkou, tedy úsek, který slaví výročí, je v provozu dodnes, a je tak nejstarším souvisle provozovaným úsekem elektrické tramvajové dráhy nejen v Praze, ale i v České republice.
