„Začal jsem s tím už jako malý kluk, žiju tady od tří let. Vytvářel jsem jezírka kolem strouhy na zahradě. Tehdy jsem samozřejmě ještě nechápal, jaký by to mohlo mít v budoucnu pro přírodu význam,“ říká arborista a ornitolog Lubor Křížek. Za svou aktivitu jen před několika týdny získal Cenu Ivana Dejmala. Přesto tvrdí, že má za sebou patrně nejhorší rok.
V čem byl letošek tak těžký?
Mám opět na mysli situaci s vodou, bylo jí tady nejméně, co si pamatuji. Proto říkám, že jsem prožil asi nejhorší období. Přestože lidé říkají, že více pršelo, nestačí to. V půdním profilu jen tak do dvaceti centimetrů. To zasyčí, vypaří se, a nic z toho se nevsákne. A pokud se něco vsákne, tak úplné minimum.
Špatná situace tedy pokračuje?
Myslím, že ano. Některé tůně na mém pozemku vyschly o měsíc dřív než loni. To je jasný ukazatel, že zemní těleso není dostatečně nasycené. Co naprší, trošičku doplní prameny, ale nedostane se to na povrch. Dělám proto teď takový pokus se solárním čerpadlem. Z rybníku, kde je ještě voda přitékající z meliorací na nedaleké louce, ji přečerpávám do výše položených tůní. Aby tam vydržela déle pro obojživelníky a oni se alespoň stačili rozmnožit. Zkouším, kolik tekutiny tam dostanu za deset hodin, než voda z rybníku odteče pryč. V létě navíc solárko jede zadarmo.
Proč jste začal tůně budovat?
Důvodů bylo víc, nešlo jen o sucho, protože jsme se nedostali do fáze, že by nám došla voda ve studni. Nicméně hladina v ní klesala. Nechtěl jsem čekat, až voda dojde. Mám rád přírodu, zajímám se také o ornitologii a není mi cizí jakýkoli jiný živočich. Proto dobře vím, že kde je voda, tam je život. Řekl jsem si, proč to tady nezkusit, vždyť je to pro takový projekt vhodné území. Voda se sem stahuje, jsme totiž trochu pod úrovní terénu.
Takže vznikly vhodné biotopy nejen pro živočichy…
Přesně tak, rovněž pro rostliny. Třeba orobince, které se rozsemení samy, ale něco jsem tam přidal. Například puškvorec, který se dá dobře využít v léčitelství, jsem si dokonce sám namnožil.
Jak by to u vás dopadlo, kdybyste s tím nezačal?
Jsem si jistý, že v létě by hladina vody v rybníku byla hodně nízko. Odhaduji to jen na pár centimetrů. Tím, že jsem nad jeho úrovní zadržel vodu, která do něj pomalu stéká, je pořád dostatečně sycený.
Mohl by to být model pro větší krajinný celek?
Ano, dá se říct, že je to jedna z cest. A tůně jsou taková přidaná hodnota, která pomáhá zvýšit biodiverzitu. Pochopitelně všude být nemohou, je třeba vybrat vhodné lokality. Kde to jde a udrží se voda na povrchu, tam se jí zase více odpaří a udrží to malé vodní cykly. Jsou u nás hodně narušené. Zničily se jich statisíce, možná miliony. Člověk vše rozoral, dal do země trubky. Proto zmizela řada živočichů, voda totiž rychle odteče a oni pak nemají kde žít.
Jaké živočichy máte v tůních?
Několik druhů čolků a také skokanů, od zelených po skřehotavé. Daří se rosničkám, rozmnožily se ve velkém hned první rok poté, co jsem soustavu vytvořil. Co se začalo ten první rok dít, z toho mi doslova spadla brada. Je to důkaz, že příroda rychle regeneruje.
Lubor Křížek
|
Jen je třeba jí pomoct…
Je to věčná otázka, na kterou nedokážu úplně odpovědět. Říct, co je skutečně správné. Není totiž na druhou stranu vhodné, aby si to mohl dělat kdokoli a kdekoli. Je třeba se držet nějakých zákonů a regulí. Nedělal jsem to pro peníze, ale protože mám rád přírodu. A také, abych měl dostatek vody ve studni.
Dostal jste cenu, potěšila vás?
Jak říká jeden slavný hokejový veterán: Lepší, když vás oceňujou, než kdyby vám nadávali. Ale potěšilo mě to. A bylo to přínosné, protože přijeli lidé z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) a řekli mi, jaké jsou pro mé projekty další možnosti. Mám rozjednaných několik lokalit, kde by něco podobného bylo vhodné, ale z vlastního to nedokážu zaplatit. Jsou to většinou hektarové pozemky.
Jinak to asi nepůjde, že?
Zjistil jsem, že osmdesát procent pozemků, na kterých hospodaří družstva, jsou stále majetkem jednotlivců. Je hrozná škoda, že se lidé bojí o ně starat. Je spousta soukromníků i spolků, které o ně budou pečovat šetrně. Pokud je ale nechají velkovýrobě, vrátí se jim většinou jen vyprahlé lány plné chemie.
To byla vaše další motivace?
Hodně jsem se do toho pustil, když jsem potkal lidi, kteří se zabývají permakulturou. Díky nim jsem si daleko víc uvědomil, že člověk potřebuje přírodu v každém ohledu. Když přírodu zničíme, zničíme sami sebe, to je prostě fakt. A permanentní kultura, dříve také zvaná permanentní zemědělství, je propracovaná věc. Když člověk chce, lze žít s minimem a téměř zadarmo. Protože, kdo tady potřebuje milion hektarů kukuřice a řepky?
A proto ukazujete lidem cestu...
Udělal jsem na Facebooku jednoduché album, chytlo se během jednoho dne. Naskákalo tam 1 500 reakcí, teď je jich přes deset tisíc. Opravdu jsem se jen podělil o zkušenost. Takže jsem tam začal dávat třeba i ptáky a druhovou ochranu. Těší mě už to, kolik lidí jsem inspiroval, aby vyvěsili ptačí budku.
Je to součástí vašich přednášek?
Neříkal bych tomu ani přednášková činnost, jsou to spíš besedy. Moc se nepřipravuji, jenom si nahážu fotky na flashdisk. Dávám to, jak se říká, na první dobrou a lidé se chytnou. Nenabízím se, spíš se mi ozývají. Teď jsem byl v Sedlčanech v knihovně, ve škole v Praze-Podolí.
Zajímají děti potíže s vodou?
Dětem vyprávím o všem, co dělám, od ornitologie po projekty na pozemcích. Oni to pak donesou domů, rodiče jsou třeba zemědělci, a začnou nad tím přemýšlet. Tím, že lidi informuju, bavím se s nimi, se mi podařilo změnit hospodaření na desítkách hektarů. Aniž bych do toho investoval peníze.
Jste velmi aktivní, co vás živí?
Ošetřuji stromy, jsem arborista. Navíc pracuji se dřevem, občas udělám nějaký stůl. Jsem samorost, vždy jsem si vše dělal po svém. Odmala mě zajímá ornitologie, deset let stavím a opravuji hnízda pro černé čápy. Letos jsem dělal hnízdo také mořským orlům, vyvedli tam dvě mláďata. Je to koníček, který se snažím dělat jako profesionál.
Stíháte něco ve volném čase?
Hraju hokej v neregistrované soutěži. Nemám rád stereotyp, takže když zrovna nelezu po stromech, zajdu si do fitka. Ono to souvisí s permakulturou, jak se člověk chová nejen k přírodě, ale také k sobě.
Máte nějaké novoroční přání?
Přál bych si, aby se česká krajina změnila k lepšímu. A aby se majitelé pozemků zamysleli, že když už na nich nechtějí hospodařit, musí dobře zvážit, komu je pronajmou.
