Jak vás konflikt na Ukrajině poznamenal?
Od začátku války jsem úplně vypadla ze svého života. Jsem ale živá a snažím se pokračovat.
Jak jste se dostala k pomoci a překládání pro ukrajinské uprchlíky?
Hledala jsem někoho, komu bych mohla pomáhat. Měla jsem takovou potřebu. Z psychologických důvodů jsem si myslela, že tím také nějak pomůžu sobě.
Co podle vás ukrajinští uprchlíci potřebují nejvíce?
Oni potřebují hlavně psychologickou podporu. A jde o to, že si přejí někoho ze své země, kdo jim rozumí, zná tradice, chápe mentalitu a mluví stejným jazykem. Pro uprchlíky je důležitá komunikace, mít možnost si s někým promluvit. Důležitá je i praktická pomoc – vyřešit věci na úřadech, u lékaře, ale to je podle mě až druhořadá věc.
V jakém psychickém stavu ukrajinští uprchlíci jsou?
Záleží na tom, odkud kdo přijel. Já jsem hlavně mluvila se dvěma ženami z města Chmelnyckyj a Krivoj Rog. Ony touží po svém domovu. Jedna paní má dva syny, kteří bojují, a bojí se o ně. Má strach, že už je nikdy neuvidí. Ženě také chybí životní styl, který měla na Ukrajině. Všem schází normální život, o který přišli. Ten jim teď někdo ukradl.
Místa pro Ukrajinky jsme nachystali už před invazí, říká podnikatel |
Jak se podle vás mění přístup Pražanů k Ukrajincům? Zlepšil se nějak v souvislosti s válkou?
Myslím, že normální je nerozlišovat podle národnosti. Neřekla bych, že Češi jsou v tomto směru nějak zvláštní. V současné situaci je ale důležité, že si hodně lidí z České republiky ještě pamatuje na okupaci z roku 1968. Jsou díky tomu citlivější a pramení z toho také nenávist k Rusům, která se mi ale nelíbí.
Jak jsou na tom Rusové žijící v Praze?
Rusové, kteří tady žijí, za invazi nemůžou. Sleduji na Instagramu některé blogery. Oni jsou silně proti válce na Ukrajině, snaží se také Ukrajincům pomáhat. Nedávno jsem se také dočetla, že Rusové v Praze jsou terčem diskriminace.
Odkud na Ukrajině pocházíte?
Narodila jsem se v Mariupolu a v šestnácti nebo v sedmnácti letech jsem odjela do Doněcku. Tam jsem později také začala studovat medicínu, to trvalo pět let do roku 2009. Jsem vystudovaná zubařka. Pak jsem kvůli problémům v osobním životě odjela zpět do Mariupolu. Tam jsem bydlela u rodičů, snažila jsem se tam pracovat. Ale zjistila jsem, že se mi ve městě moc nelíbí a chyběl mi Doněck. Nyní už jsem pět let v Praze a momentálně jsem na mateřské dovolené. Život je těžký a musím neustále bojovat.
Jak vypadá ten váš boj?
Je hodně překážek třeba byrokratických. Do Prahy jsem přijela úplně sama. Český jazyk jsem se ještě před příjezdem učila v Kyjevě, ale později jsem zjistila, že to bylo skoro na nic. Mé znalosti češtiny nestačily na běžnou komunikaci a jazyk jsem se naučila až tady.
Jazyky si nejsou podobné?
Někomu se zdá, že ukrajinština i čeština jsou slovanské jazyky, ale naučit se řeč je těžké. Je to stejné, jako kdybych se učila španělštinu nebo francouzštinu. Čeština toho má s ukrajinštinou společného jen velmi málo. Podobnosti jsou spíše náhodné.
Co vám v Česku nejvíc chybí?
Hlavně rodina a kamarádi.
Jakou máte další prognózu vývoje války na Ukrajině?
Od toho dne, kdy začala válka, tedy od 24. února, jsem začala být velkým pesimistou a tím zůstávám. Nelíbí se mi jednání žádné strany konfliktu – tedy ani některé věci v politice Ukrajiny.
Co máte na mysli?
Nejsem nadšená z některých věcí v politice evropských států, i když nemám nic proti obyčejným lidem. Zvažuji, že bych někam odjela – ale mimo Evropu, Ameriku i Rusko. Nejlépe do nějakého neutrálního státu, který se do konfliktu na Ukrajině vůbec nezapojil. Jsem z toho dost rozčílená.
Ubytovávám Ukrajince. Jejich příběhy se hodně liší, popisuje Češka |
Co vám nejvíc vadí?
Všechno je spojené a jsem si jistá, že obyčejní lidé úplně nerozumějí pravidlům těch mezinárodních politických her.
O jaké hry jde?
Nevím, jaké zájmy za vysokou politikou stojí. Kdyby se jednalo o tom, že Rusko, Ukrajina a evropské státy s Amerikou mají lidský život na prvním místě, NATO už by alespoň nad Ukrajinou zavedlo bezletovou zónu. Nevěřím, že Amerika s Evropou nemají možnosti válku zastavit.
Putin ale zastrašuje jadernými zbraněmi…
To je od Putina manipulace a s manipulacemi se mu daří. V jistých situacích musí strach jít stranou. Jsem rozčílená z toho, že život člověka nic nestojí. Jeden blázen manipuluje a druhý blázen se toho bojí. K čemu to povede?
