Kousky "masa" smažené na pánvi na špetce granulovaného česneku. Dozlatova osmažené "masové nudličky" obalené v sezamovém trojobalu. V nynějších vedrech přitažlivé menu. Ovšem když výraz "maso" nahradíte slovem červ, saranče či šváb?
Jsou dvě hodiny před polednem a Erika Prokešová spolu s kamarádkami připravuje pro návštěvníky trojské zoo poněkud bizarní jídelníček. Na pánvi se zrovna smaží stovky nevelkých červů potemníka moučného. Vedle v průhledné krabičce poskakují velká sarančata a za nimi se k životu probouzejí zmrzlí švábi. Jsou obrovití.
"Ochutnávku pokrmů z hmyzu pořádáme třetím rokem u příležitosti dne hmyzožravců, kdy lidem představujeme některé naše exempláře," vysvětluje mluvčí zoo Jana Ptačinská Jirátová.
Redaktor MF DNES ochutnal smaženého švába
Lidé v zoo ochutnávali pokrmy připravené z hmyzu
Kolem "kuchyně" nedaleko hlavního vchodu se tísní asi dvacet lidí. Ve tváři téměř všech se zračí klasický ač podvědomě vyvolaný úšklebek. Nejsem výjimkou. "Kdo neochutná, je srab," hecuje své tři děti přítomná žena. Záhy už klučina plive po zemi. Jeho dvě sestry ale do sebe pražené červíky házejí jako chipsy.
Chutnají po česneku a soli. Nejsou vůbec špatní, ale můj jazyk, tedy spíše mozek, uvyklý na hovězí steak či vepřový řízek, se podvědomě brání. Zatímco ochutnávka potemníka moučného návštěvníky moc neláká, saranče v sezamovém trojobalu zmizí v několika minutách.
"Skákací hmyz je pověstný tím, že má až 75 procent proteinů ze své objemové hmoty," vysvětluje Prokešová, která si prý hmyz běžně připravuje. Udělá klidně i čtyři chody večeře, a dokonce sestavuje "hmyzí" kuchařku.
Argumenty o proteinové bombě jsou mi však ve chvíli, kdy žvýkám hlavičku sarančete, tak trochu jedno.
Těstíčko se sezamem je natolik výrazné, že kobylka připomíná popcorn. Bohužel i s těmi tvrdými slupkami zrnka kukuřice, které se tak rády zasekávají mezi zuby. Jenže - citlivější povahy přeskočte na další odstavec - to jsou nožičky.
Návštěvníci se ponoukají k veselí pokaždé, když tým kuchařek připraví další hmyzí pochutinu. Na řadu přicházejí opět červi, tentokrát potemníka brazilského, což je o dost větší exemplář. A pak následuje pokrm ze švábů. To už je moc.
Vyburcován zjištěním, že příprava večeře začíná ve zverimexu, se mi po celou dobu konzumace vtírá na mysl otázka: Proč?
"Protože je to nová zkušenost, je to maximálně zdravé ‚maso‘ a lze si ho připravit dle libosti. Křupavé či šťavnaté. A je to zajímavý zážitek," přesvědčuje Prokešová.
V tom má jistě pravdu. Propagátor hmyzí kuchyně Petr Ocknecht jde dokonce ještě dál. "Během dvaceti let budou hmyzí pokrmy ve střední Evropě zcela běžné," tvrdí.
Že bych tedy večer u televize chroupal pražené červy? Do takové úrovně jsem ještě zdaleka nepostoupil.
Tradiční Den hmyzožravců s ochutnávkou hmyzu
3. srpna 2013 |
