„Vědí, já tomu ani tak nerozumím, ale voni na to jistě jednou kápnou. Pamatujou si však jedno. Když chtějí namalovat kozu, musejí znát každý její chlup tak, aby, když jich někdo o půlnoci probudí, mohli mu ji nakreslit ze všech stran zpaměti!“ kladl na srdce Františku Xaveru Procházkovi jeho vysokoškolský profesor pražské AVU Hanuš Schwaiger.
F. X. Procházka
|
Zvířata domácí i exotická stala se mladému výtvarníkovi z počátku 20. století spolu s krajinou druhým nejmilejším tématem. Bedlivě je pozoroval, aby co nejvěrněji zachytil jejich postoj, pohyb i výraz.
Na studijní cesty se vypravoval na český venkov, ale i do ciziny. Z fascinace se stalo téměř poslání.
Procházka se stal jedním z prvních českých autorů vědeckých ilustrací živočichů. V letech 1921 až 1947 vytvořil na čtyři desítky obrazů československé i cizí zvířeny. Některé z nich si mohou mnozí pamatovat ze školních lavic.
Ty, jejichž skici prošly přísnou kontrolou editora a posudky komisí, se totiž použily pro tisk školních závěsných obrazů. Z Procházkových návrhů se do škol dostalo 28 obrazů. Pro malíře to byla trochu řehole, odborníci totiž posuzovali nejen zvířata samotná, ale i botanickou a logickou správnost prostředí, ve kterém se vyskytují.
„Pamatuji si jeho díla ještě z dob, kdy jsem chodil na základní školu. Některé reprodukce jsme měli i ve Staré Boleslavi, kde jsem učil, a jedna visela dokonce ve sborovně,“ vybavuje si ředitel Základní školy Na Výsluní v Brandýse nad Labem Jiří Mašín.
K tomu všemu by ovšem nemuselo dojít, nebýt osudového setkání se známým ornitologem a zakladatelem pražské zoo Jiřím Jandou v roce 1919.
Jandu zaujaly Procházkovy malby a kresby domácích zvířat a vyzval malíře k tvorbě školních obrazů.
Procházka se zase stal podporovatelem myšlenky založení zoologické zahrady. Právě on je také autorem prvního loga zoologické zahrady, na němž je vyobrazena lvice Šárka.
Letos je to pětašedesát let, co Procházka zemřel. Ukázku jeho děl mají návštěvníci pražské zoo možnost zhlédnout až do konce června.
