Lávku, která se zřítila na sklonku roku 2017, vyprojektoval Stráský v roce 1984. Obžaloba mu mimo jiné vyčítá, že ve výpočtech nezohlednil vliv větru a teplot.
Znalec Jaroslav Navrátil s tím nesouhlasí. „Konstrukce byla navržena nejen správně a bezpečně podle normy, ale i ekonomicky,“ shrnul u Obvodního soudu pro Prahu 7.
Tehdejším požadavkům podle něj vyhovovaly i použité kabely. „Řešení se tehdy používalo pro velké množství staveb a používá se dodnes,“ poznamenal. „Projekt dával předpoklady pro dlouhodobou ochranu výztuže, za předpokladu, že betonáž, spáry a injektáž byly dobře provedeny,“ doplnil.
Zásadní vliv na nosnost konstrukce měla podle něj povodeň. V lávce vznikly trhliny deformací předpínacích kabelů. Navrátil uvedl, že k podobné lávce přes řeku Bečvu byl po povodních v roce 1997 povolán jako statik a okamžitě ho napadlo přizvat projektanta.
S tím, že měl správce lávky Stráského oslovit, se ztotožnil i další znalec Jiří Dohnálek, docent v oboru betonových konstrukcí.
„Já osobně bych po povodních jako prvního volal projektanta a okamžitě s ním řešil zesílení lávky, protože on zná důvěrně tu konstrukci a může posoudit rizika. Nechápu, proč k tomu nedošlo. Kdyby byl projektant v roce 2003 přiveden k mostnímu objektu, tak by ta situace nenastala a vyvíjela by se úplně jinak, protože lávku bylo možné zesílit,“ prohlásil.
I přes zákaz používali posypovou sůl
Za korozi lávky může podle tohoto znalce sůl, což tvrdí i Stráský, který v technické zprávě projektu používání posypové soli výslovně zakázal.
„Příčinou vysoké korozní rychlosti, která způsobila zeslabení předpjatých lan, byla přítomnost chloridů,“ uvedl Dohnálek s odvoláním na testy, které nechal provést v laboratoři přímo se vzorkem výztuže ze zřícené lávky.
„Bez chloridů by životnost konstrukce byla úměrně větší a nepochybně by dosahovala sto let,“ řekl. „Identická lávka je na Vranovské přehradě. Tam se nesolí a lávka je v pohodě,“ připomněl.
Konstrukci poškodila sůl a já žádal opravu, hájí se autor trojské lávky |
Koroze kabelů musela být podle znalce vizuálně patrná přinejmenším při opravě lávky v roce 2012. K této i předchozí opravě z roku 1998 se Dohnálek vyjádřil kriticky. „Situaci nijak nezměnily ani nezlepšily, sanace nezmenšila přítomnost chloridů,“ upozornil. „Je to jako kdyby člověku kornatěly tepny a chodil na facelift obličeje,“ podotkl. „Z mého pohledu by tehdy bylo nejvhodnější řešení zavřít to a zbourat. Příroda se o to postarala o několik let později,“ uzavřel.
Opravu z roku 2012 zpochybnil i Navrátil. „Provedena byla mírně řečeno nešťastně, byla odebrána významná část průřezů. Lávka je pak významně oslabena,“ řekl a svá slova demonstroval tím, že se vzepřel rukama na svědecké ohrádce. „Když jednu ruku povolíte, neudržíte se - a to se přesně stalo s lávkou,“ dodal.
Znalec, z jehož posudku vychází obžaloba, se z dnešního jednání omluvil a vypovídat bude jindy. Stráskému a druhému obžalovanému, bývalému šéfovi oddělení mostů Technické správy komunikací Antonínu Semeckému,hrozí za nedbalostní obecné ohrožení až osmileté vězení. Oba vinu před soudem důrazně odmítli. Při zřícení lávky se vážně zranili čtyři lidé.
