Zlaté dno, tedy tři smrky v brdských lesích na místě, o němž běžný výletník neví, znají trampové více než sto let. Na stromech byly upevněny stovky pamětních placek.
Minulý týden na toto pietní místo, kde trampové od druhé světové války uctívali památku kamarádů padlých na válečných bojištích nebo umučených v koncentračních táborech, vjely těžké stroje.
Správce pozemku Vladimír Kocour nechal v místech vykácet zhruba tři čtvrtě hektaru lesa a padly i tři památné stromy. "Hrozilo nebezpečí, že když přijdou silné poryvy větru, nápor nevydrží a padnou samy," vysvětluje Kocour.
Trampy po celé republice tím pobouřil. "Já vím, že lesy jsou hospodářská záležitost, že jsou od toho, aby se stromy kácely. Ale můj názor je, že aspoň ty tři tu mohly zůstat. To už ale nikdo nevrátí," říká smutně tramp Michael Antony (Tony), který jezdí do Brd přes třicet let.
Přestože i místní správce má mezi trampy známé, tvrdí, že o takovém významu tří smrků nevěděl. "Netušili jsme, že jde o tak vážené místo. Jinak bychom samozřejmě s majiteli domluvili speciální režim a k těžbě by nedošlo."
Správa lesa podle něj neměla o zásahu koho informovat. Trampové nefungují jako organizovaná skupina.
"Překvapují mě hysterické reakce, které dostávám. Nikdo totiž nebere zřetel na to, že tolerujeme porušování lesního zákona," dodává správce. Teď bude záležet na domluvě obou stran, jak svou spolupráci do budoucna vylepší, aby už nemuselo docházet k takovým omylům, jako byl tento.
Zlaté dno přežilo válku, komunismus i útoky vandalů
Zlaté dno, pietní místo českých trampů, přežilo válku, komunismus i vandalské útoky. Po pětaosmdesáti letech se změnilo k nepoznání až teď. Trampové jsou rozhodnuti, že tradici pamětních placek obnoví.
"Byl to pro mě hodně emotivní zážitek, když jsem sem poprvé přišel. Otevřel se mi prostor a já viděl stovky placek, které na stromech sahaly do výše několika metrů," vzpomíná Tony na místa, kudy jeho hrdinové, zakladatelé campu, chodili a kde si třeba opékali buřty.
Zlaté dno vzniklo v období první republiky. Jedinečným místem bylo také proto, že si po celých těch osmdesát pět let udrželo původní vzhled.
Jediné, co rostlo, byly okolní stromy a mohyla z kamení. Podle brdského zvyku se totiž ohniště nebouralo. Když přišli další trampové, postavili novou "vrstvu" přímo na tu předchozí. Základ mohyly tak tvoří i popel z ohnišť jeho zakladatelů.
I když toto pietní místo přišlo o své největší symboly, budou ho chtít trampové i do budoucna zachovat. "Najdeme strom, který by byl vhodným následovníkem. I když i to už bude jen náhražka," dodává posmutněle Tony.
