Rozházené papíry z rozbitých beden, poletující v chladném zimním větru, válející se nezajištěné desítky kilogramů trhaviny TNT, náplň do plamenometů a pohozené protitankové miny. V tomhle stavu zanechali Američané prostor u Štěchovic 12. února 1946 poté, co z úkrytu vyjmuli 32 beden s přibližně pěti tunami dokumentů a vyvezli do Bavorska.
Český lovec nacistů. Špičkový právník řídil pátrání v Německu, líčili na něj stalinisti |
Americká akce trvala přibližně 36 hodin. Rozkaz k uzávěře hranic a další opatření československých úřadů přišly beznadějně pozdě. V luxusním hotelu Alcron v centru Prahy Obranné zpravodajství (OBZ) slavilo aspoň jeden úspěch. Z postelí vojáci vytáhli kapitána Stephena M. Richardse, experta na trhaviny, a dva jeho seržanty a po menší strkanici je zatkli. K nájezdu do Štěchovic se přiznali.
„To byla pravda, ale jejich výslech byl úplně zbytečný, kapitán Richards měl v kapse od košile rozkaz od G-2 (zpravodajského odboru, pozn. red.) s popisem operace a jmény a hodnostmi členů týmu,“ uvedl historik Igor Lukeš ve studii o americké diplomacii v Praze.
Ožehavé dokumenty
Narušení suverenity ČSR akcí Štěchovice úžasně nabudilo komunistickou propagandu. Zvlášť, když se blížily parlamentní volby, stanovené na květen 1946. „Před aférou se komunisté omezovali na jízlivosti, pomluvy a ostré štulce, po ní spustili proti USA velmi nepříjemnou bubnovou palbu,“ shrnul Laurence Steinhardt, americký velvyslanec v Praze. Vše skončilo velkou omluvou.
Ve Frankfurtu nad Mohanem Američané za dohledu úředníků z Československa 27. února 1946 zabalili písemnosti na cestu zpět do Prahy. Některé zůstaly zřejmě netknuty, jiné asi experti G-2 zkopírovali. „Lze soudit, že sekce G-2 hledala pouze určitá témata, jako výzkum uranu anebo zbraňové systémy,“ uvádí archivní dokumenty.
Štěchovický poklad zalili nacisté krví. Dodnes je obestřen tajemstvím |
Americký konvoj náklad 2. března 1946 dodal na Pražský hrad. Fondy shrnovaly písemnosti z archivu kanceláře státního ministra K. H. Franka či část archivu říšského protektora v Čechách a na Moravě z éry Konstantina von Neuratha a Reinharda Heydricha. „Prozkoumání archivu trvalo asi dva měsíce,“ uvedl policejní tajemník František Čmolík, jeden z vyšetřovatelů K. H. Franka.
K obávanému veliteli OBZ Bedřichu Reicinovi se Aféra Štěchovice vrátila na počátku 50. let, když sám spadl do drtičky politických procesů. Šlendrián z roku 1946 vyšetřovatelé označili jako úmysl. Reicina prý vedl strach z odhalení akt, jež ho usvědčí ze spolupráce s gestapem.
Mýtus Štěchovic žil dál, zpravodajské služby se sem vracely. Ještě v roce 1992 situaci monitorovala federální kontrarozvědka FBIS. Zátah na poklady třetí říše vstoupil do říše legend s pátrači Helmutem Gaenslem a Josefem Mužíkem.
Lovci tajemství
Rozkazem k pátraní v zámcích, hradech, dvorcích, dvorech, mlýnech, hospodách, osamělých budovách, nádražích i vagonech reagovalo Oddělení Z, politické zpravodajství ministerstva vnitra. V březnu 1946 nařídilo intenzivní pátraní po dědictví nacistů. Archivy popisují mj. Akci Rumburk. Jejího aktéra představoval mladý esesák Hugo Wallner, zatčený pro pokus sabotáže na podzim 1946. U Wallnera našli při prohlídce legitimaci zpravodajské složky britské armády.
Přežil vyvraždění ošetřovny v Osvětimi, ztratil rodinu. O utrpení ale nikdy nemluvil |
„Němci na ústupu u Rumburka ukryli dva miliony dolarů, 20 tisíc švýcarských franků a několik beden zlata a šperků obětí tábora Terezín,“ vypověděl Wallner. Vězně, kteří pytle a bedny ukrývali, podle svědectví na jiném místě strážní zavraždili. Nešlo o jediný úkryt, jehož koordináty prý znal. Američanům tak již prozradil podobnou lokalitu u dolnorakouského Zistersdorfu.
Pražské ministerstvo národní bezpečnosti se k Akci Rumburk vrátilo na přelomu let 1951 a 52. V 60. a 80. letech různé složky ministerstva vnitra, včetně XIV. správy SNB proti mimořádným a zvláštním formám trestné činnosti rozjely akce s krycími jmény EVROPA a ÚKRYTY. Během ní třeba v chrámu sv. Jindřicha a Kunhuty na Novém Městě pátrači hledali ukradené a ukryté židovské zlato.
V metropoli hledání zahrnulo například podzemí První pražské sladovny Marie Reiserové v Podbabě a další místa. Němci na ústupu měli také nechávat poblíž skrýší „spící agenty“. Z toho StB podezřívala legendárního N-44. Šlo o muže, který se náhle zjevil v polovině 50. let poblíž slovensko-polských hranic. Identitu „Karla Nováka“ se nepodařilo prolomit ani po jeho náhlé smrti v Kladně na podzim 1981.
