Blíží se konec roku, je čas bilancování. Co se vám za pár let vybaví při vzpomínce na rok 2022?
Jako první mě národní park asi možná překvapivě nenapadne. Rok 2022 pro mě byl velmi smutný. Na podzim zemřela moje milovaná babička a hodně těžce se s tím stále vyrovnávám. Takže moje vzpomínka by asi směřovala právě k ní. Jsem ale optimista a věřím, že ten rok příští přinese jen lepší zprávy.
Ale letošní rok pro vás byl v jiném směru úspěšný. V Karlově Vsi jste obhájila starostenství.
Po profesní stránce byl letošní rok velmi hektický. Nejen kvůli komunálním volbám, všem aktivitám kolem národního parku, pandemii, inflaci, rostoucím cenám energií, ale i napjaté mezinárodní situaci a válce na Ukrajině. Mám však radost, že jsem u voličů ve volbách už popáté uspěla. Starostkou jsem tady nepřetržitě od roku 2006.
Byla důvodem znovu kandidovat i výzva národního parku?
Určitě to byl jeden z několika důvodů. Měla jsem obavu, že by místo mě přišel někdo nový, kdo o této problematice mnoho neví.
Co vám na myšlence vzniku národního parku nejvíce vadí?
Jsem ve svém srdci tak trochu pankáč. Takže nejvíce ztráta svobody. Že mě bude někdo nějakými nařízeními omezovat. Křivoklátsko je mým rodištěm. Už stávající chráněná krajinná oblast přináší zdejším lidem řadu potíží. Národní park by diktát výrazně zesílil.
Iveta KohoutováPochází z Nového Jáchymova na Berounsku. Je absolventkou střední školy v Berouně, pracovala jako poštovní úřednice. Do Karlovy Vsi se provdala roku 1998. V roce 2006 byla jako nezávislá kandidátka poprvé zvolena starostkou obce, kterou převzala s dvanáctimilionovým dluhem na jejím účtu. Postupně se ji podařilo ve spolupráci s dalšími zastupiteli vesnici oddlužit. Uspěla i v letošních podzimních obecních volbách a vstoupila tak už do svého pátého funkčního období. S manželem Ivanem společně vychovali syna a dceru. Mezi její koníčky patří procházky v přírodě, četba a poslech hudby. Je „odkojena“ skladbami skupiny Depeche Mode a už se v příštím roce těší na její pražský koncert. |
Ministerstvo životního prostředí ale tvrdí, že se to místních lidí prakticky nedotkne.
To je nesmysl. Vyvracejí to zkušenosti z jiných národních parků, kde jsme s tamními starosty v kontaktu. Říkají: Dělejte všechno pro to, aby u vás vyhlášen nebyl. Lidé ani obce si tam na svých pozemcích nesmějí nic postavit. Hromadné turistické akce neexistují. Máme tady třeba vyhlášený pochod Krajem Oty Pavla. Představa, že by jeho trasy vedly jen po asfaltových silnicích a už ne po lesních cestách, je pro mě nepřijatelná. Lidé chodí kolem Berounky vandrem, ani to by už nebylo možné. A mnohé další.
Jaký dopad by vyhlášení parku mělo na obyvatele Karlovy Vsi?
Můžu říct konkrétní příklady. Na jejich řešení stále marně hledáme odpověď. Nedaleko od nás je bývalá myslivna. Její majitel tam na svých pozemcích chová daňky. Ti jsou ale nepůvodním druhem a z národního parku by měli zmizet. A co teď s tím? Má je tedy vybít?
Dalším podobným objektem je Kouřimecká myslivna. Vede k ní sedm kilometrů dlouhá přístupová cesta. Každý, kdo by po ní chtěl do myslivny v budoucnu jet, by musel mít zvláštní povolení správy národního parku. Samotná Karlova Ves sice byla z původní mapy parku vyjmuta, ale prakticky všechny zahrady místních obyvatel už jsou v jeho ochranném pásmu, některé částečně přímo v něm. Jejich vlastníci proto podávají námitky proti záměru národní park vyhlásit.
Negativní dopady na obyvatelstvo
Přednedávnem jste poukázala na další nevyjasněné věci. Třeba na to, že na území parku by se ocitly obě prameniště vaší pitné vody nebo obecní hřbitov.
Jedno z našich pramenišť je v území se smrkovou monokulturou. Nikdo nám dosud neřekl, jak budou tyto prameny ochráněny před vysycháním poté, co udržovaný smrkový les nahradí přírodní ekosystémy.
Lesní hřbitov máme společný se sousední vesnicí Branov. Nikde se nám stále nepodařilo dopátrat, jak je to se stavebními pracemi na hřbitově v národním parku. Nejen co se týká třeba potřebné opravy objektu márnice, ale i samotných hrobů. Otázka, zda každý, kdo bude chtít cokoli dělat s rodinnou hrobkou nebo v ní pohřbít svého blízkého, bude potřebovat zvláštní povolení správy parku, zůstává nezodpovězena. Stejně tak nevíme, jak to bude s povoleními použít přístupovou cestu ke hřbitovu.
„Ministerský úředník? Škodná.“ Na Křivoklátsku se spojují proti národnímu parku |
S místními se prakticky denně setkáváte. Opravdu jsou všichni jednotně proti národnímu parku?
Letos v červnu po Karlově Vsi kolovala petice proti parku. Nepodepsali ji jen čtyři lidé.
Ministerstvo životního prostředí ale argumentuje tím, že národní park může být kvůli rozvoji turistického ruchu i velkou příležitostí. A zároveň může obcím pomoci získat dotace, na které by jinak nedosáhly.
Kupní síla obyvatel z Křivoklátska je v porovnání s lokalitami blíž k metropoli výrazně nižší. Pokud se tu objeví nějaká nemovitost k prodeji, ze které by mohl vzniknout třeba penzion, nemají zdejší prakticky šanci ji koupit. Náš územní plán ani nepočítá s dalšími parcelami na stavbu domů, restaurací, hotelů, parkovišť... Turismus jsme si zkusili při pandemii, kdy bylo všechno zavřené a lidé mohli jen do přírody. Jejich vozy nám parkovaly všude. Ekonomický přínos pro obec byl nulový. Zůstaly tu po nich jen hromady odpadků.
S jakým přáním vstoupíte do roku 2023?
Nejvíc bych si přála, aby skončila válka a utrpení lidí na Ukrajině. A co se týče národního parku, aby se vláda vzpamatovala a záměr vyjmula ze svého programového prohlášení. Už se z toho stala politická hra, ve které o přírodu a lidi z Křivoklátska v podstatě vůbec nejde.
