Soud dospěl k závěru, že se obžalovaní nemohli dopustit trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, protože pronájem tzv. citylightů neměl formu veřejné soutěže.
„V rovině trestněprávní je zcela jasno. V rovině morální si však obžalovaní musí udělat jasno sami,“ konstatovala předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 Dana Šindelářová.
Případ se týká pronájmu reklamních ploch ve vestibulu metra Staroměstská, které od městské části Praha 1 získala JCDecaux.
Obžaloba tvrdí, že Valenta firmu na základě svých kontaktů na radnici zvýhodnil a získal za to 200 tisíc korun vykázaných jako odměna za konzultační činnosti. V předmětné době byl členem majetkové komise městské části.
Spory o smlouvy s JCDecauxFrancouzská firma JCDecaux v Praze působí zejména na základě dvou velkých smluv z 90. let. První z nich společnosti zajišťovala výhradní právo na umisťování reklamy v MHD. Dopravní podnik ji v roce 2016 označil za nevýhodnou a vypověděl, poté se obě strany začaly soudit o její platnost. Soud loni smlouvu zatím nepravomocně označil za od počátku neplatnou, spor stále pokračuje a JCDecaux hrozí mezinárodní arbitráží. Druhá smlouva se týká zastávek MHD a mobiliáře v ulicích, ta skončí příští rok v červnu a magistrát ji neplánuje prodloužit. I zde se mluví o možném právním sporu, firma totiž uvedla, že přístřešky MHD, které vlastní, začne demontovat už před skončením smlouvy. |
„Z provedeného dokazování vyplývá, že předmětný záměr nebyl veřejnou soutěží, a tudíž obžalovaní nemohli svým jednáním naplnit znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu,“ uvedla soudkyně. Podle ní „šlo o určitý specifický režim veřejného soutěžení“.
„Nemůžeme říct, že JCDexaux byla nějak zvýhodněna, protože bylo prokázáno, že i společnost euroAWK byla v kontaktu s pracovníky Městské části Praha 1 a v podstatě si zjišťovala tytéž skutečnosti, které pro JCD zjišťoval obžalovaný Valenta,“ podotkla Šindelářová.
Byla to veřejná soutěž, trvá na svém žalobce
Státní zástupce Jan Lelek požadoval pro Valentu dvouletou podmínku a půlmilionový peněžitý trest, pro Tenzera šestiměsíční až roční podmínku a povinnost zaplatit státu 200 tisíc korun. Pro firmu chtěl vedle peněžitého trestu 250 tisíc korun rovněž dvouletý zákaz účasti ve veřejných zakázkách.
„Nesouhlasím s právním názorem, že nešlo o veřejnou soutěž,“ vysvětlil novinářům, proč se odvolal. Verdikt tedy není pravomocný.
„I kdybychom připustili domněnku, že se jedná o veřejnou soutěž, tak obžalovaní nemohli spáchat trestný čin, protože zájemci měli rovné podmínky a nedošlo k žádné diskriminaci. Tyto rovné podmínky jim umožňoval zákon o svobodném přístupu k informacím,“ řekla k tomu soudkyně.
Obžaloba vycházela mimo jiné z odposlechů, které policie získala při prověřování jiného případu. Advokáti obžalovaných tvrdili, že takové nahrávky jsou jako důkazy nepřípustné.
Valenta u soudu argumentoval tím, že u většiny záměrů je výslovně uvedeno, že nejdeo veřejnou soutěž. Tenzer se hájil tím, že ze své pozice neměl možnost ovlivňovat, jakou cenu za pronájem jeho firma městské části nabídne. Rozsudek si ani jeden z mužů nepřišel vyslechnout.
„Společnost JCDecaux se vždy řídí zákony, dodržuje uzavřené smlouvy a nepoužívá žádné nekalé způsoby, jak ovlivnit veřejné zakázky. Dnešní rozhodnutí soudu to jen potvrdilo,“ uvedla firma v tiskové zprávě.
„Jsem velmi rád, že soud přistoupil k hodnocení důkazů střízlivě a nepodlehl tlaku médií, která se snažila z celé kauzy udělat senzaci kvůli přesahům do komunální politiky,“ připojil se Tenzer.
