Výroba Jezulátka je spíše sochařským než sklářským dílem. I když je sklo v hlavní roli. Z pece nabere malý kousek skla a postupně ho opracovává. Když zchladne, znovu ho zahřeje a přidá další detail, poprvé, podruhé podesáté.
Postupně se z kuličky žhavého skla stává hlava s nosem, očima, ušima. Z dalších kusů skla vzniká límec, koruna...
Je neuvěřitelné, že celé dílo vzniká bez podrobné předlohy, jen podle nevelké fotky Jezulátka, kterou má v mobilu a do kterého občas nakoukne, když si není jistý.
Jak dlouho trvá Janeckému a jeho dvěma pomocníkům vyrobit Jezulátko? Celý den. Kolem desáté se začíná. S pauzou na oběd a kávu končí kolem sedmé večer. Neskutečné dílo ze skla je hotovo.
Janeckého nová sklárna stojí v areálu Maltézských rytířů na pražské Malé Straně, několik desítek kroků od kostela Panny Marie Vítězné, kde Jezulátko přechovávají a kde o něj rytíři také nějaký čas pečovali.
Sklárna vznikla v historické budově, původně to byla oranžerie, pak konírna a naposledy za totality trafostanice. Teď tu jen několik dní funguje Janeckého sklárna.
Sklář Martin JaneckýMartin Janecký (1980) začal pracovat se sklem již ve svých třinácti letech ve firmě svého otce. Po sklářské škole v Novém Boru získával zkušenosti například v Jižní Africe, Švédsku, Nizozemsku a především v USA, kde studoval na Pilchuck Glass School. Záhy začal být též vyhledávaným pedagogem-lektorem. Proslul především bravurním ovládnutím technologie tvarování skla zevnitř žhavé baňky (tzv. inside bubble sculpting), jejíž pomocí vytváří jedinečné skulptury. Martin Janecký je dnes považován za jednoho z nejlepších sklářských sochařů na světě. Svá díla vystavuje v galeriích a muzeích po celém světě. V roce 2019 založil v Praze vlastní sklářské studio - Janecký Studio s.r.o. |
