Musím konstatovat, že za socialismu a krátce po něm mezi lety 1962 a 1992 byly knihy nejlépe značené. Měly jednotnou tiráž s mnoha informacemi (např. počet výtisků) a jednotné kódové značení ve formátu xx-xxx-rr. V podstatě stačilo knihu otočit a zezadu člověk na jeden pohyb a jeden pohled viděl rok vydání ("rr" ve výše uvedeném kódovém značení). To mi dnes strašně chybí.

Např. zápodoněmecké knihy z té doby jsou katastrofa! Ve starších knihách často není uveden ani rok vydání!! To pak musíte skenovat text a podle různých indicií, o čem se tam píše, či podle nepřímých informací (např. datace předmluvy) usuzovat, kdy nejdříve mohla být vydaná ... Fakt ubohé. Nejhorší je to u map. Na západoněmeckých se prostě nedozvíte, ke kterému datu jsou tam uvedené informace platné. Východoněmecké byly stejně jako naše lepší: měly uvedené přesné datum redakční uzávěrky (Redaktionsschluß).

Zase tu informaci o roku vydání a počtu výtisků u beletrie zpravidla využijí jen sběratelé, kteří jsou většinou zvyklí, že když chtějí specifické vydání, tak je identifikovatelné i jinak než explicitní informací přímo v knize. A vydání z minulého režimu obvykle ani příliš velkou sběratelskou hodnotu nemají, protože vycházela v obrovských nákladech.

Papír byl za socialismu takzvaně bilancovaný materiál, to znamená, že vyráběné množství bylo plánováno na roky dopředu a že byla využita +- maximální kapacita našich papíren či to, co se dovezlo z jiných socialistických zemí. Z kapitalistických zemí se nedováželo, protože by to bylo za nedostatkové devizy a za mnohem vyšší cenu.

Množství papíru na knihy, na rozdíl ode dneška, tak prakticky žádnými dodatečnými nákupy nešlo zvýšit, bylo definitivní a tak se na jednotlivé tituly množství papíru a tím i počet výtisků přidělovalo dopředu, bez ohledu na jejich atraktivitu, jen podle důležitosti pro režim. Prakticky neomezené množství papíru tak šlo pro marxistickou literaturu nebo pro prorežimní autory anebo preferované knihy či preferované nakladatelské řady, to byly třeba tuším i učebnice a skripta nebo knihy pro děti.

Pro tisk beletrie bylo k dispozici jen to množství papíru, co zbylo a tak se často muselo, aby se dodržel plámnovaný počet vydávaných titulů, zmenšovat počet výtisků knih. Navíc redaktoři a překladatelé bestsellery méně známých kapitalistických spisovatelů často do vydavatelského plánu schvalovaného nějakými režimními cenzory doslova propašovali, napsali například, že hlavním hrdinou je nějaký prostý pracující člověk, který je drcen a bojuje s dekadentním kapitalistickým systémem a podobné žvásty, aby schválil překlad do češtiny a tisk knihy. Ale už nechtěli vyžadovat nějaký velký náklad takové knihy, aby na ni neupoutali pozornost. Namátkou mě napadají díla, třeba Jack Kerouac Na cestě nebo Mario Puzzo Kmotr nebo detektivky Ed mnc Baina nebo snad i E.S. Gardnera.

Jinak byla preferována kapitalistická dobrodružná literatura, protože ta byla většinou apolitická, pokud se rovnou autor jako Jack London přímo nehlásil k socialismu a západní scifi literatura jako protipól tehdejší sovětské scifi, pokud to bylo hlavně o nějakém "prostém" člověku a boji proti systému.

A takhle vznikaly ty podpultovky, marxistická litteratura a knihy autorů spřízněných s komunistickým režimem a vytištěných ve velmi vysokých nákladech bylo v knihkupectvích plné regály a ležely tam roky, dobré knihy se vyprodaly za týden nebo měsíc a hity zmizely během pár minut. A dotisk byl nejdřív tak za pět let, dříve se to v socialismu nestíhalo.

Holt se doba změnila. Už tehdy jsme knihy moc nekupovali, protože je nebylo kam dávat. A k čemu taky kupovat knížku, na jedno přečtení? Už tehdy jsem přišla na chuť knihovnám, tam byl výběr vždycky docela bohatý, a co nebylo v knihovně, dalo se vypůjčit meziknihovní výpůjční službou z jiné knihovny v republice. A že jsem si nepřečetla žádanou knížku hned v tom týdnu, co přišla na pulty? No a? Tak jsem si ji přečetla za půl roku,on se ten svět taky nezbořil

Častokrát jsem stál ve čtvrtek frontu před knihkupectvím - a nejednou se mi stalo, že zbytečně, protože jediné tři dodané výtisky skoupili ti přede mnou. Ne, po tomhle se mi nestýská. Dnes je výběr, že ani nestačím všechno sledovat. A když vím přesně, jaký titul chci, objednám si ho přes e-shop, jehož výdejnu mám blízko, a ještě ušetřím. Mám rád dotek papíru kvalitně vytištěné knihy a listování stránkami. Ale na odborné literatuře ušetřím ještě víc, když si ji koupím v elektronické podobě.

Plíhal měl tenkrát o knižních čtvrtcích písničku. Končila "každý čtvrtek chodím vystát frontu do knihy, jenže spíš než dobrou knížku, to tam koupíš koblihy. Neboť chytrých knih je málo, tak se s nima chytračí, a já nevím - je to k smíchu, nebo k pláči?"

Z článku to vypadá, že mimo Prahu byli lidé negramotní.

Článek je v regionální rubrice, tak se věnuje Praze.

Knihkupectví jsou pořád,ale s elektronickými knížkami. Sice ty knížky nemají tu vůni,ale dají se číst všude (i ve tmě).

ale jsou i normální kamenné knihkupectví, jen je v nich daleko větší výběr, že to člověk nestačí ani kupovat, natož to číst ...

Kniha byla tenkrát to co je dnes internet a v každé vesnici byla obecná knihovna.Kniha co byla žádaná byla hned pryč pro nepružnost soudruhů v ekonomice.Kdo chtěl na darknet,musel si nechat něco dovést z venku.Knihy byly všude a bylo jich hodně

ročník ?

"Z knihkupectví je banka"

...............................

V republice máme 51 různých bank, téměř 100% zahraničních. Asi dobrý byznys.

Uhlobaronů, kteří by si chtěli přivydělávat finančním magnátováním je málo.

Dalsi tendencni retro clanek o dobe, ktera skocila pred 30 lety. Na jeden jsem uz dnes na idnes naratil: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-ndr-sexualni-zneuzivani-deti-obet.A190307_165154_zahranicni_dtt