„Ještě na učilišti jsem chodil na praxi do tehdejšího komunálního podniku k mistrovi mého táty Jaroslavu Janouškovi a jeho kolegovi Stanislavu Čihákovi. Táta už tehdy bohužel nežil. Panu Janouškovi bylo tenkrát už přes sedmdesát. Sám se učil řemeslu od soukromého mistra kamnáře ještě za první republiky,“ vypráví Jan Pudil.
Na Sedlčansku má kamnařina dlouholetou tradici...
Ano. Přežila i socialismus. Když jsem se učil, dělali jsme zakázky čtyři roky staré. Jedna byla dokonce i osm let stará. Mistrů kamnářů bylo málo a lidem nezbývalo než čekat.
Posledních deset patnáct let zažívá kamnářství boom…
Ano. Dobré je, že rostoucí poptávka pomáhá rozvíjet nové technologie a nové materiály. Výrobci vymýšlejí i nové spalovací systémy, aby splňovaly současné normy.
Kde všude stavíte?
Převážně v okolí – Sedlčansko, Příbramsko, Benešovsko, Milevsko. Práce tady máme dost. Jezdíme stavět hlavně na doporučení. Pokud to zákazník žádá vyloženě od nás, tak mu kamna postavíme třeba i ve Frýdku-Místku, ale většinou mu doporučíme kamnáře z okolí.
Stavíte jen kamna a sporáky?
Děláme i krby a pece na chleba. Ty jsou někdy součástí kachlového sporáku se zápecím. Jindy jsou samostatné.
Připravujete si i návrhy?
Jinak to ani nejde. Děláme si kompletní výpočty a vizualizace. Navrhujeme kamna individuálně každému zákazníkovi. Vybere si kachle, glazuru. My mu navrhneme topení. Podle toho, co všechno chce vytápět, kolik má paliva, jak často chce topit.
Je obtížnější postavit kachlová kamna, nebo kachlový sporák?
Sporák je technologicky jednodušší. Pokud se budu držet varianty, která je klasická, kde se prvky opakují. Kamna jsou různorodá tvarem, velikostí i technologií – jestli to budou těžká akumulační kamna nebo s konvexí, teplovzduchem. Možností je spoustu. Daleko jednodušší je klasický krb s vložkou než akumulační kamna či sporák.
Jak dlouho trvá postavit kachlová kamna pro příležitostné topení o víkendech na chalupě?
Kachlový sporák většinou stavíme týden – pět pracovních dní. Když to bude s pecí, členité a se spoustou kachlů, s dřevěnými lavicemi, tak tam můžeme být až čtrnáct dní. Už jsme byli na kamnech, která jsme stavěli i tři týdny.
Které kachle na stavbu kamen používáte?
Kachle na kamna jsou specifická keramika. Standardně se nedělá. Nekoupíte jich třeba pět nebo deset metrů od určitého vzoru někde v obchodě. Každá sada kachlů se totiž vyrábí přímo pro konkrétního zákazníka. Mají vzor a glazuru, které si vybral. A vyrobí se jich přesný počet, kolik jich bude potřeba.
Vyrábějí se kachle v Čechách, nebo je musíte dovážet?
Všechno bereme v Čechách. V dnešní době jsme my Češi s Rakušany a Němci jedni z nejlepších na světě ve výrobě kachlů. Jsou tady i keramici, kteří vyrábějí starou technologií. Mačkají hlínu konzistence plastelíny ručně do jednodílné formy. Nyní už se běžně kachle odlévají do dvoudílných forem, které mohou být i velkoplošné. Mohou mít klidně 90 na 40 centimetrů. Moderní keramičky mají třeba až 100 glazur na výběr.
Která kamna jsou vaším mistrovským kusem?
Stavěli jsme třeba kamna, která jsou akumulační přes tři patra. Topí ve sklepě a přes další dvě patra se hypokaustem – teplovodem – vytápějí dvě obytná patra. Vzduch proudí v šamotových obestavbách a vrací se zpět v dalších šamotových obestavbách přes chodbu. Teplým vzduchem se nahřívají stěny v každé místnosti toho domu. I taková zvláštnost se dá postavit.
Máte doma kachlová kamna?
Mám, i když jsem s tím dlouho otálel. V domě stála kamna ještě po tátovi. Pořád se mi do nich nechtělo zasahovat, ale přece jen už byla přes 45 let stará. Byla součástí kuchyně a při rekonstrukci celého domu nakonec musela pryč. Tak jsem si vystavěl kamna, která se vymykají klasice. Plášť je kombinací kamene, broušeného kamene a šlechtěné omítky.
Dělal jste někde rekonstrukci starých kachlových kamen?
Ano. V Rožmitále v památkově chráněném domě jsme rekonstruovali kamna se secesní římsou. U Neveklova v roubence jsme opravovali kachlový sporák s pecí. Dělali jsme i pro památkáře v památkově chráněných objektech. Dokonce jsme vyráběli kachle na zakázku, aby byly identické s původními. Nechali jsme vyrobit formy a kachle jsme polévali glazurou, takže vypadaly jako dvě stě let staré.
Co jste musel splnit, než vás přijali do cechu kamnářů?
Když jsem do něj vstupoval, fungoval cech krátce. Dva roky jsem byl čekatelem. Musel jsem mít učitele – staršího kamnáře. Ručil za mě, že vykonávám řemeslo. Musel jsem předložit fotky kamen, která jsem stavěl, jak jsem je stavěl, a obhájit svoji práci. Dnes je to už něco jiného. Vstup do cechu je podmíněn školou. Existují školy, kde se kamnář může rekvalifikovat nebo přímo vyučit. Když se konečně otevřela v Ostravě, dodělávali si ji i staří kamnáři, kteří dělali řemeslo třeba dvacet let.
Vy stavíte kamna od začátku 90. let. Věnuje se kamnářství ještě někdo z rodiny?
Synové jsou zatím malí. Je jim deset a šest let. Starší už se mnou občas jde. Ale nechávám tomu volný průběh. K řemeslu by si měl každý najít cestu sám.
Měnil byste, kdybyste si mohl znovu vybrat řemeslo?
Určitě ne, i když je to pořád náročné řemeslo. Musíme rozumět komínu – znát veškeré platné normy. Musíme umět topenařinu, orientovat se v elektronice – kvůli elektronickým ovladačům kamen. Jsme zedníci i obkladači. Kamnářství je tedy devatero řemesel v jednom. Když jsem začínal, mistr mi řekl: „Ještě pět let a budeš umět stavět kamna.“ Tehdy jsem se tomu divil, ale teď vím, že kamnář se učí celý život.
