Chtěl jste odjakživa léčit?
Nebyl jsem nijak vyhraněný. Rozhodně nejsem ten typ, který chtěl být od pěti let lékařem. A ani doma neměla medicína velkou tradici. U mě to bylo spíš postupné zrání. A jsem vlastně rád i za druhou školu, mám totiž ještě ekonomické vzdělání.
Hodí se vám to i v nemocnici?
I jako primář musím umět počítat peníze, takže se mi ekonomická škola hodí. Studoval jsem na gymnáziu a na medicínu nebylo snadné se dostat, často z politických důvodů. Chtěl jsem dělat něco, co je oproštěné od ideologie a to medicína celkem byla i v dobách socialismu. Lidé ji potřebují v jakémkoli režimu – je univerzálním oborem a ve vyspělých zemích jsou v ní minimální rozdíly. I mezi Příbramí a Londýnem.
Proč jste se rozhodl právě pro gastroenterologii?
Mě pro obor nadchl současný šéf gastroenterologie v IKEM profesor Julius Špičák a profesor Přemysl Frič mi pak nabídl první zaměstnání na Karlově náměstí. Věřím, že inspirace osobností funguje, sám se nyní snažím podobně působit na své mladší kolegy.
To je jistě dobré pro nemocnici...
Příbramská nemocnice je velmi dobrá. Nevybírá si rozinky z koláče. Lidé by si jí měli vážit a mít radost z každého kroku dopředu, nákupu nového vybavení, rekonstrukce či výstavby nového pavilonu. Je to stejně důležitá instituce jako třeba Svatá Hora nebo kvalitní školy. To si možná místní málo uvědomují. Není dobré, pokud ji podceňují a výlety za „lepším“ do Prahy často končí zklamáním.
Můžete Praze konkurovat?
V něčem ne, ve většině ano. Nemáme protonové dělo a neoperují zde roboti. Ale na kolonoskopii k nám jezdí spousta Pražanů, protože ji děláme dobře. Naše vybavení umožňuje vyřešit 90 procent problémů a o zbylých deset se podělíme s fakultními nemocnicemi a specializovanými centry. Stejně jako se v okresní nemocnici nedělají transplantace srdce, jsou i v našem oboru výkony, jež na oblastní úrovni nemá smysl dělat. Ve zmíněných centrech jsou jeden či dva lidé, kteří to umí dostatečně dobře, protože provádějí složité zákroky na hodně lidech.
Máte něco, co jinde v kraji není?
Naše přístroje pro běžné vyšetřování jsou té nejvyšší kvality. Máme k dispozici endoskopickou ultrasonografii, což už je takový vrchol. Jde o nejpřesnější technologii, která umožňuje zobrazit orgány trávicího systému, zejména slinivku břišní, lépe než třeba počítačová tomografie. I laická populace ví, že nádorů této oblasti přibývá. Jsou problematické z hlediska léčby i diagnostiky. Díky ultrasonografii můžeme odebrat vzorek, z něhož poznáme, zda jde o nádor. Pokud je výsledek pozitivní, posíláme pacienty na operace do pražských fakultních nemocnic. Jde o složité operace, které se mají centralizovat. Ale operace střev a žaludku ne, těch se udělá v každé větší nemocnici bezpočet.
Co jste tedy schopni vyléčit u vás?
Mám rád problematiku slinivky břišní a žlučových cest. Rovněž endoskopickou diagnostiku a léčbu jejich onemocnění. Pokud k nám zavítá člověk s onemocněním těchto orgánů, většinu jich vyřešíme. Spolupracujeme s místními chirurgy vedenými primářem Svobodou, který je excelentní břišní chirurg se širokým rozhledem a dokonalou technikou onkochirurgických výkonů. Naše oddělení spolu nesoupeří, ale spolupracují. Když dojde na superspecialitu, spolupracujeme třeba s IKEM.
Co má člověk dělat, aby nemusel ke gastroenterologovi?
Především pravidelně a zdravě jíst, nepít a nekouřit. Sám se snažím jíst třikrát denně. Obecně lze říct, že pokud jíte vícekrát denně, tak máte život zorganizovaný. Jestliže si uděláte čas na jídlo, nežijete v permanentním stresu. Stravovací návyky hlavně starších generací nejsou dobré a příliš se nezlepšuje ani kvalita potravin. Mnohé jsou dokonce horší, v párcích není moc masa a přibývá chemikálií, jež udržují produkty trvanlivé.
Takže je lepší vyhnout se slevám...
Kvalita stojí peníze a zdravé věci mezi ně patří. Do auta také nelijete olej z fritézy. Každému bych doporučil, aby raději více utrácel za kvalitnější jídlo a omezil jeho množství – vyhne se chemikáliím a v neposlední řadě i nadváze. V české populaci je vysoké procento obézních či lidí s nadváhou a přibývá jich i u těch mladších. Rozmáhá se u nás trend, který tu dříve nebyl. Stejně jako třeba v USA je obezita problémem lidí ze sociálně slabších vrstev. Kdo je chudý, často není hubený. Třeba slazené nápoje nestojí téměř nic. Stejně jako u nás pivo.
Chudý člověk nemůže být zdravý?
Jsou i chudí, kteří žijí zdravě. Třeba pohanka moc nestojí. Dobrou představu, jak lidé jedí, si udělám i v nemocničním bufetu. Jdu si dát třeba zdejší skvělou pohanku a vidím, že řada lidí posnídá sekanou s vlašským salátem. A to dobré není. Máme tu tedy skupinu úspěšných, kteří si drží relativně zdravý životní styl, běhají, sledují svůj jídelníček. Rozdíl mezi oběma skupinami se ovšem zvětšuje. Lidé, kteří mají hluboko do kapsy, potřebují poradit, co jíst, a co ne.
Filip Závada
|
Daří se vám pacienty přesvědčit?
Výsledky naší práce jsou patrné. Zlepšuje se situace u nádorů tlustého střeva. Systém prevence je v tomto případě natolik rozvinutý, že už se pozitivně projevil a počet nádorů začal klesat. Vnímavější lidé si skutečně začali hlídat stravu. Z hlediska objemu a počtu pacientů jde ale stále o největší téma české gastroenterologie.
Co je na talíři „nebezpečné“?
Vždy lidem říkám, aby si dávali pozor na cukry, aby byl příjem energie vybalancovaný s výdejem. Kdo sedí v kanceláři, jezdí převážně autem, musí se také hýbat. Pak jsou věci, které zaručeně nefungují, přestože jsou masově oblíbené. Mám na mysli sladkosti včetně nápojů, fastfoody, brambůrky nebo uzeniny a také konzumaci alkoholu.
Pití je ale národním koníčkem, že?
Česká společnost se k pití staví velmi benevolentně. Alkohol je skrytý zabiják, neničí člověka jen fyzicky, ale i psychicky a společensky. Pět piv za den se prostě pít nedá, naprosté většině lidí to zkrátí život. Je ale třeba zmínit i kouření. Většina lidí si jeho následky spojuje s dýchacími problémy, ale všechny nádory, například trávicí trubice a slinivky, mají s kouřením spojitost.
Přesto se alkohol otevřeně propaguje...
Trošku vrtím hlavou, když vidím v televizi reklamu na destiláty ve smyslu, že jde o jakýsi životní styl. Má to značný vliv na mladší populaci. Mladí často kombinují energetické nápoje a tvrdý alkohol, to je cesta do pekel. Záchranáři nám sem pak vozí jedince, kteří mají v krvi kolem čtyř promile. Je to špatný začátek, z něhož se může vyvinout alkoholismus, a každý rok na následky alkoholismu v naší nemocnici zemře více lidí do 30 či 40 let věku než na rakovinu.
Byl byste pro jistou prohibici?
Myslím, že alkohol se nemá zakazovat, ale má se upozorňovat na jeho velmi kultivovanou spotřebu. Měli bychom umět pít alkohol spíše jako Francouzi či Italové, ne jako Češi a Rusové. Určitě člověk občas může pití přehnat, ale nemělo by se to stát životním stylem. A takzvané rozumné pití je velmi těžko definovatelné.
Jsou mladí lidé pod větším tlakem než jejich rodiče, prarodiče?
Netroufnu si říct, zda řeší méně či více problémů než jejich vrstevníci před 50 lety, ale jejich potíže jsou jiné. Stres nemá dobrý vliv na zdraví. Mírně přibývá pacientů s nespecifickými střevními záněty, jako je Crohnova nemoc či ulcerózní kolitida. A nyní si musím postěžovat, že tito pacienti mají k moderní biologické léčbě horší přístup než třeba v Praze.
Jak to myslíte?
Nejde o nedostatek odbornosti, ale o administrativní, systémový problém. Centra, pod která region spadá, jsou nakumulovaná v metropoli. V Příbrami nemůžeme například pacientům dávat injekce, jež potřebují k léčbě, pojišťovny to nechtějí dovolit. A pacienti musí kvůli každému podání léku absolvovat téměř dvouhodinovou cestu do Prahy, kde jim lék podají, a zase cestují zpět. Někteří mají vývod a bolestivé rány. Často pak léčbu vzdají, nezvládají cestování finančně, musí se uvolňovat z práce. Léčba by se proto měla přiblížit lidem. Jsem pro, aby se složité, specializované zákroky dělaly centrálně. Ale léčba nespecifických střevních zánětů se může odehrávat tady a naši pacienti by to jistě uvítali.
