Čím se projekt Mapamátky zabývá a jak vznikl?
Začalo to v době, kdy jsem za covidu studovala Arts management na VŠE a měli jsme za úkol vytvořit projekt, který oživuje kulturní dědictví. Přemýšlela jsem, jak zařídit, aby lidé mohli objevovat architekturu bez toho, aniž by se shromažďovali. To se v té době nesmělo. Vzali jsme tedy se spolužáky nějaké téma, našli stavby, které do něj spadají a vytvořili procházku po městě. Za první čtyři měsíce jsme tak po Praze vytvořili čtyři trasy.
Jak taková samostatná prohlídka pro zájemce funguje v praxi?
Na našem webu mapamatky.cz si zájemce vybere zadarmo trasu a pak si ji jen se svým telefonem může projít. Na každé zastávce si může prohlédnout budovu, něco si o ní na webu přečíst a zase jít dál. Pokud se někdo do Prahy přestěhuje, může tak poznávat okolí svého nového bydliště. Vyhledat si zajímavosti, které se nachází jen v té konkrétní čtvrti. Na webu je i Google mapa, aby se neztratil a nejbližší zastávka MHD na začátku i konci trasy.
Víme, že naši fanoušci si vyberou trasu a jdou se projít sami, s rodinou nebo kamarády. Známe i ty, kteří takhle chodí na rande. Kolikrát se první schůzky bojí a chtějí mít náplň, kde nebude řeč stát. U toho si zajít na kafe nebo pivo. Trasu můžou dokončit a nemusí, každá zabere tak okolo hodiny a půl.
Ryze český rondokubismus s prvky italské renesance. Palác Adria budí údiv |
Jak se povedlo ze školního projektu navázat na dnešní formát?
Po uzavření předmětu jsme přemýšleli, co s tím dál. Už tehdy o to měla zájem veřejnost, média a měli jsme spoustu pozitivních ohlasů. Založili jsme proto s pár lidmi ze školy a pár milovníky architektury spolek. Od té doby jsme na web přidávali další trasy a začali pořádat kulturní akce, protože tu přímou vazbu návštěvníkům ty online procházky nenahradí. Architektonické kvízy a komentované prohlídky pro lidi, kteří se chtějí o architektuře celkově něco dozvědět nebo už o ní něco vědí a přijedou do Prahy kvůli nějakému architektonickému projektu. Celá naše strategie je zábavně propagovat architekturu. Snažíme se cílit především na mladší publikum a nacházet formáty, které nikdo jiný nedělá.
Co znamená propagovat architekturu zábavně?
Právě pomocí těch různorodých formátů. Když si člověk představí, že se dozvídá něco o architektuře, tak jde třeba na komentovanou procházku, kde mu průvodce říká „tady se podívejte, támhle se podívejte“, ale my se snažíme vytrhnou je z klasického poznávání a myslím si, že zábavné je ta místa poznávat jen sám.
Přes web navedeme člověka na trasu, na určité domy, které pak musí sám najít. A už jen po té cestě si všimne věcí, kterých by si s průvodcem třeba nevšiml, protože by ho slepě vedl k jednomu bodu, kde by mu chtěl něco povídat.
Co se týče těch kvízů, tak se snažíme cílit na fakta o Praze, geografická, statistická data a souvislosti. Málokdy se ptáme na věci typu ‚kdo postavil tohle? Kdo je autorem tohohle?‘ Jsou to spíš drobné nuance, aby si člověk uvědomil souvislosti ve městě.
Řekla bych, že odklánět se od masového turismu je trend dnešní doby. Snažit se více objevovat skrytá místa. Z toho mohou být Pražáci trochu nešťastní, protože místa, která patřila především jim, jsou objevovaná turisty.
Procházky se tedy věnují především pražským exteriérům nebo i interiérům?
Většinou jen exteriérům. Je to procházka po ulici, kdy se díváme na stavby, které potkáme. Ale když je to možné, tak se je snažíme brát i dovnitř. Záleží na typu procházky. Když jsme byli na procházce po osadě Baba, tak jsme tam domluvili prohlídku dvou vil. V rámci další jsme domluvili prohlídku Švehlovy koleje, potažmo divadla Venuše ve Švehlovce, kde jsou krásné rondokubistické interiéry. Je to spíš taková třešnička na dortu.
Jaké jsou vaše zážitky z provázení? Co zájemci nejvíce ocení?
Lidé, co přijedou kvůli projektu nebo jsou kulturně založení, tak Prahu moc hezky chápou. Jsou rádi, že jim konečně někdo pořád neukazuje Karlův most a Pražský hrad. Minule jsme šli od Nové scény Národního divadla přes náplavky, kolem kobek a oni byli úplně unešení z kultivace veřejného prostoru. Šli jsme přes Mánes, kde je intervence ze 30. let, která propojuje ostrov s nábřežím, o čemž moc lidí neví.
Ukážeme jim místa, které ani Pražáci neznají a oni jsou nadšení. Odjíždí z Prahy s pocitem, že ji znají a zažili něco lokálního. Což bych řekla, že je i trend dnešní doby, odklánět se od masového turismu. Snažit se více objevovat skrytá místa. Z toho mohou být Pražáci trochu nešťastní, protože místa, která patřila především jim, jsou objevovaná turisty.
Kubistických staveb je v Praze jen několik. Přesto jsme si jednu znehodnotili |
V jaké fázi je projekt teď? Co máte pro zájemce o poznání Prahy všechno připraveno?
Máme 15 procházkových tras a v rámci nich 150 míst, které může zájemce navštívit a něco se dozvědět. Do toho jsme vydali knižního průvodce a nedávno mapu Skrytá geometrie Prahy, kde je zaznamenaných více než 200 kubistických a rondokubistických staveb v Praze. Žádný takový soupis rondokubismu, který je tak typický pro Prahu, nikdy nikdo neudělal. Proto se snažíme ukázat příběhy, které se dotýkají Pražáků a Čechů obecně. Více jim styl představit a popularizovat ho.
RondokubismusVznik: přelom 20. let 20. století, Československo Uplatnění: architektura, nábytek, užité umění Představitelé: Josef Gočár, Pavel Janák, Vladimír Krýš Rysy: dekorativní prvky, barevnost, zaoblené tvary, národní motivy |
Pod pojmem rondokubismus se mi toho moc nevybaví. Jak byste styl pro čtenáře charakterizovala?
Kubismus, který lidé znají, vychází z mezinárodní tendence kubistických malířů, následně pak přešel do architektury. Po první světové válce, kdy vzniklo Československo, nebyla ta mezinárodní tendence natolik chtěná.
Najednou jsme měli svůj stát a chtěli jsme budovat svůj styl. Právě kvůli tomu došlo ke zrodu rondokubismu, který z kubismu vychází, ale je úplně jiný. Používá národní barvy a dekor má vzbuzovat pocit národní identity. Tak se rondokubismu i říká – Národní styl nebo obloučkový kubismus.
Máte v plánu s projektem expandovat i do jiných měst?
Zatím se zaměřujeme jen na Prahu, řekla bych, že u toho ještě nějakou dobu zůstaneme. Je tu spoustu věcí, které se pořád dají objevovat, takže to není potřeba. Všichni v Mapamátkách Prahu dobře známe a chceme lidem doporučovat to, o čem sami víme, že je dobré. Dělat jiná města by šlo, ale tak dobře bychom ho neznali a museli bychom si tam najít nový tým.
