Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje má jednu z nejhustějších sítí výjezdových stanovišť v celé České republice. Sanitní vozy jsou připraveny vyjet k zásahu ze 38 základen.
Počet výjezdů přesáhne v kraji ročně číslo 130 tisíc a tato statistika má stále rostoucí trend. Každý den středočeští záchranáři vyjedou asi ke 350 pacientům v průměrném dojezdovém čase na hranici devíti minut.
Do funkce ředitele Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje jste nastoupil před dvanácti měsíci. S jakou vizí?
Především udržet pokračování činnosti záchranky nastavené mými předchůdci. Za priority považuji udržení odbornosti a kvality péče o pacienty. Udržet přátelské ovzduší a dobrý kolektiv, do kterého se budou zaměstnanci těšit. A také zajistit obnovu vozového parku. Poslední úkol se mi ale zatím nepodařil podle mých představ.
Před deseti lety měli středočeští záchranáři o třetinu méně výjezdů. Čím si to vysvětlujete?
Je to logistický a kapacitní problém pro záchrannou službu nejen ve středních Čechách. My zasahujeme na území o rozloze 11,5 tisíce kilometrů čtverečních a klade to stále větší nároky nejen na výjezdové skupiny, ale i operační středisko. Nárůst počtu výjezdů a pacientů určitě souvisí se stále se prodlužujícím věkem dožití. Naším typickým pacientem není člověk po dopravní nehodě nebo s infarktem, ale starší člověk trpící hned několika chorobami. Jejich vliv se navzájem násobí. Existuje pro to výraz hyenismus chorob, který stav pacienta zhoršuje. Dalším důvodem je, že záchranáři stále více suplují primární lékařskou péči. U mnohých pacientů by postačovalo ošetření praktickým lékařem, ale pro ně je jednodušší zavolat si záchranku. Tím nechci napadat praktické lékaře, protože vím, že jsou zahlceni obrovskou byrokracií. A další obrovskou skupinu pacientů způsobuje tolerance naší společnosti k alkoholu. To souvisí se zneužíváním záchranné služby.
Jiří Knor
|
Co vlastně je zneužití záchranné služby?
Pokud je to vědomé zavolání na tísňovou linku, i když vím, že pacient není v ohrožení života. Třeba když si někdo s kocovinou zavolá záchranáře jen proto, že je mu špatně. Když ale třeba babička z vesnice zavolá, že její manžel má ucpanou zavedenou močovou cévku a nemají se jak dostat do nemocnice, za zneužití záchranné služby to považovat nebudu. Jiná je však situace, když si nás pro stejný problém zavolají z domova s pečovatelskou službou nebo z alzheimer centra. To už zase zneužitím zavání. Statistiku si v tomto směru nevedeme, ale zbytečných výjezdů je zhruba třetina. Nechápu, proč si nás někdo volá třeba kvůli přisátému klíštěti.
Daří se ve středních Čechách vždy dodržet zákonem stanovené dojezdové časy?
Máme lhůty 20 minut, průměrně jsme na místě za devět. Ne vždy se to však podaří splnit. Asi u dvou procent případů je dojezdový čas vyšší kvůli horší komunikaci s oznamovatelem, kvůli povětrnostním podmínkám nebo aktuální dopravní situací.
Setkáváte se s případy, kdy některé nemocnice odmítají přijmout pacienta, kterého jim přivezete?
Ano. Některé nemocnice mají plnou kapacitu a nedostatek lůžek pro akutní pacienty. Situaci řeší naši pracovníci v operačním středisku. Naší snahou je dopravit vždy pacienta do nejbližšího vhodného zdravotnického zařízení. Potíže nebývají s lidmi ohroženými na životě, ale právě s našimi zmíněnými typickými pacienty.
V čem je Středočeský kraj z pohledu záchranářů specifický?
Například jako jediný nemá specializované traumacentrum a další centrovou péči, jakou mají pražské fakultní nemocnice. Lidé po dopravních nehodách nebo po pádu z výšky tak musíme někdy transportovat na poměrně dlouhou vzdálenost. Týká se to i lidí po infarktu. To klade i větší nároky na ošetřující posádky. V tomto směru bych chtěl vyzdvihnout skvělou spolupráci s leteckými záchranáři.
Středočeská záchranka řeší stovky sebevrahů ročně, supluje psychiatry |
Jak se vyvíjí u středočeské záchranky personální situace? Stále trpíte velkým nedostatkem lékařů?
Lékařů je málo nejen na záchranných službách, ale už i v nemocnicích. Stav se neustále zhoršuje. Zatímco před čtyřmi lety byl průměrný věk lékaře záchranné služby 48 let, dnes je to přes 50 roků. Chybějí tedy především mladí lékaři. Platy už tu nejsou tak špatné, byť na úkor delší doby strávené v práci. Mladí lidé si chtějí ještě užívat života, mít o víkendech a svátcích volno. To na záchranné službě nejde. A kompenzace za nepřetržitý provoz stále není úplně adekvátní. Systém, který zdravotníky nemotivuje, je špatně nastavený v celé zemi. Velký problém vidím také v právní nejistotě, kterou tato práce provází. V naší profesi nemají slova jako možná, asi, kdyby... místo. Nemůžu říct rodičce: „Jste možná asi trochu těhotná.“ Pro záchranáře je potřeba vytvořit podmínky, ve kterých bude radost pracovat.
Zmínil jste těhotnou pacientku. Jsou pro vás velkým problémem plánované domácí porody?
Musíme je respektovat, ale asi každý záchranář vám řekne, že s nimi nesouhlasí.
Už dříve jste uvedl, že ne všechna výjezdová stanoviště ve středních Čechách sídlí ve vyhovujících podmínkách. Podnikáte nějaké kroky ke zlepšení situace?
Vedeme různá jednání. Přestože jsme součástí integrovaného záchranného systému, poměrně dost našich výjezdových skupin je v objektech, kde platíme komerční nájem. To podle mě není správné. Ne vždy se nám v tomto směru daří najít dohodu v konkrétních městech. Všichni starostové nás chtějí mít ve své lokalitě, ale politická rozhodnutí pak bývají komplikovaná. Byl bych moc rád, kdyby všichni naši záchranáři měli kvalitní zázemí pro svou práci, třeba s relaxační místností nebo malou tělocvičnou.
Od nástupu do své funkce usilujete o obnovu vozového parku a sám říkáte, že se vám to zatím nedaří.
Je to jedna z priorit, s níž jsem do funkce vstupoval. Za loňský rok jsme našimi vozy najeli bezmála pět milionů kilometrů. To je obrovské číslo. Vozidla se opotřebovávají a stárnou. Vyžadují opravy a stávají se nespolehlivými. Pohonné hmoty platíme za komerční ceny. Jsme závislí na příspěvku kraje, jehož podporu máme. Byli jsme nuceni zrušit výběrové řízení na nákup patnácti nových sanitních vozů. Jejich cena byla moc vysoká. To nás dostalo do nepříjemné situace. Jakmile to bude možné, vyhlásíme nový tendr, kde snad dosáhneme oboustranně výhodných podmínek pro nás i dodavatele. Za pomoci kraje jsme loni získali jedenáct nových sanitních vozů, což odpovídá každoroční průměrné obměně. Letos ale žádný. Společnost Škoda nám však sponzorsky darovala dva vozy systému rendez-vous pro výjezd lékařů. Za ně opravdu děkujeme. Jestliže si tento článek přečte nějaký další případný sponzor, budu nesmírně rád. Potřeba nových sanitek je pro nás akutní.
Mohl by být z vašeho pohledu příspěvek ze strany kraje ještě vyšší?Středočeský kraj minulý týden zveřejnil návrh rozpočtu na příští rok. Z něj vyplývá, že příspěvek pro záchranáře bude opět zvýšen, a to z 508 milionů na 528 milionů korun.
Tyto prostředky pokryjí zejména rostoucí požadavky na mzdové náklady. Ty spolknou zhruba 85 procent z této částky.
Mohl by být z vašeho pohledu příspěvek z strany kraje ještě vyšší?
Asi každý ředitel by vám řekl, že ano. Když vidím, co všechno naši záchranáři dokážou při různých kritických situacích, asi žádné finanční ohodnocení pro ně není dostatečné. Nedávno se mi jeden kaplan a zároveň psycholog ptal, co opravdu vede zdravotníky k tomu, že tak často podléhají syndromu vyhoření. Podle mě nejsou důvodem výjezdy k těžkým úrazům nebo infarktům, ale právě výjezdy k různým opilcům. Bývají vulgární, záchranáře napadají a představují si, že to bude fungovat jako v televizních seriálech. Právě postavení zdravotníků v současné společnosti nás asi nejvíce frustruje.
Jak vy sám stres odbouráváte?
Rád sportuji. Tělesný pohyb je důležitý pro udržování kondice. A i když jsem zmiňoval výjezdy k opilcům, rád relaxuji tak jednou týdně se sklenkou dobrého alkoholu, samozřejmě v přiměřeném množství.
S jakými vizemi půjdete do druhého roku své role ředitele?
Pokračovat ve snaze získat nové sanitní vozy, zlepšit zázemí našich výjezdových skupin a snažit se o to, aby mí podřízení chodili do práce rádi.
