Pražské historické centrum je výjimečný prostor, říká šéf pražských památkářů Jaroslav Podliska
Jak pandemické restrikce poznamenaly práci památkářů?
NPÚ je kontaktní institucí a rok 2020 byl pro nás zvlášť náročný. Naši odborníci se pohybují v terénu, mezi stavebníky, vlastníky, developery, projektanty. Jde o spoustu kontaktů, jež mávnutím proutku prošly změnami, byly v průběhu jarní a podzimní části pandemie odkázány do virtuálního prostoru – na video- a telekonference. Naše pracoviště a celý NPÚ se ale nezastavil. Vykonáváme dál spoustu činností – agendu odborných vyjádření, máme rozjeté projekty. To vše pokračovalo, snažili jsme se vlastníkům a stavebníkům vyjít vstříc. Naše letošní agenda bude čítat opět několik tisíc odborných vyjádření.
Zkáza kostela sv. Michala |
Můžete představit některé z akcí roku 2020?
V Praze jsme řešili náročné projekty stavebních obnov. Jde například o Železniční most pod Vyšehradem a jeho proměnu. Na nový, anebo revitalizovaný most pod Vyšehradem je v roce 2021 vypsán soutěžní workshop. Řešila se otázka i dalších velkých staveb a obnov, jako například budovy bývalého Všeobecného penzijního ústavu, později odborové ústředny a dnes domu Radost na Žižkově. Tedy významné funkcionalistické stavby ze začátku 30. let. 20. století. Nový vlastník má představy o tom, jak dům má vypadat. Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou kulturní památku, jednání s vlastníkem stále probíhají.
Nejde však o jediné obnovy kulturních památek, na nichž jste spolupracovali…
Některé zajímavé projekty skončily. Například rekonstrukce objektu Dopravních podniků v Holešovicích. Opět jde o význačnou funkcionalistickou stavbu z přelomu 20. a 30. let. V tomto případě šlo o náročnou úpravu, která se z hlediska památkové ochrany povedla. Řešíme i chystanou rekonstrukci hotelu InterContinental na Starém Městě. K dispozici máme náročné studie proměny hotelu nalézajícího se v památkové rezervaci. Jde o unikátní stavbu tzv. brutalistního stylu. Byť je to architektura z éry socialismu, dnes náleží ke zlatému fondu staveb z 2. poloviny 20. století.
Archeologie náleží k důležitým aktivitám v NPÚ?
Většina archeologických výzkumů se týkala standardních stavebních akcí, opravy domů, inženýrských sítí. V době první covidové vlny jsme asistovali při stavbě základů a vztyčování mariánského sloupu. Což je sice z hlediska archeologie drobnost, ale jde o Staroměstské náměstí.
Na sklonku října vyhořel unikátní kostel sv. Michala na Smíchově. Existuje šance na jeho záchranu?
Tento problém jsme s kolegy intenzivně řešili v uplynulých dvou měsících. Kostel sice vyhořel, ale není definitivně zničen. Tím, že je ze dřeva, do značné míry jde o stavebnici, troufám si tvrdit, že půjde opravit anebo doplnit věrnými kopiemi podle originálních částí. Věřím, že do dvou tří let se opět stane ozdobou Kinského sadů.
29. října 2020 |
Vlastníkovi objektu jsme poskytli maximální památkový servis. S jeho souhlasem a financováním proběhla moderní dokumentace statického i stavebního stavu kostela. Z místa jsou vyklizeny trosky a odvezeny stavební prvky, z nichž bude možné dělat kopie. Hotov je také návrh podoby dočasného zastřešení, aby stavbu nepoškodil déšť či sníh. V roce 2021 půjde o jeden z hlavních úkolů, na kterém budeme pracovat.
Mariánský sloup vyvolal bouři vášní. Proč některé památky tak rozdělují?
Z mého pohledu jsou emoce okolo sloupu a jeho obnovy zbytečné a nevnímám je jako podstatné pro společnost. Důležité je, že město a odborná veřejnost se shodly, že památková rekonstrukce mariánského sloupu může proběhnout. Stavebníci získali souhlas a stavbu legálně realizovali za jasně stanovených podmínek.
V okamžiku, kdy koukám na mariánský sloup, uvědomuji si, že jeho umístění a souznění s prostředím Staroměstského náměstí je bezvadné. On tam svou podstatou patří. Pro mne je důležitá tolerance přístupů, pochopení, že může existovat více názorů na stejnou věc, neusilovat o jednostrannou pravdu a připustit, že výsledek může být v něčem odlišný, než jsou mé představy.
Lze mezi developery a ochránci památek najít kompromis?
Silní hráči a developeři si neuvědomují, v čem je pražská památková rezervace výjimečná. Praha je v mnoha ohledech odlišná od metropolí, jakými jsou Londýn, Paříž, Berlín a podobně. Jde o její pestrost a unikátní přírodní rámec, kde se nalézá. Praha je neskutečně různorodá v časových vrstvách a formách, v nichž jsou stavby skloubené. Za války ji nepoškodilo bombardování jako třeba německá města. Máme zde obrovský stavební fond památek od románské architektury po současnost.
V minulosti zde žila velice pestrá skladba lidí, Čechů, Židů, Němců a všichni zanechali neskutečně pestrý obraz. V okamžiku, když do tohoto prostředí přijdete s velkou, hřmotnou stavbou, která prakticky zruší měřítka parcel, střešní krajiny, uliční sítě, promění najednou celé město. Jsem přesvědčen, že vynikající tvůrce, architekt, se pozná podle toho, že se do prostředí dokáže vcítit a navrhnout způsob, jímž nekonkuruje, ale doplňuje. To považuji za nesmírně důležité.
A ani velké jméno, jako je Zaha Hadid v případě výstavby centra u Masarykova nádraží, nemusí být nutně zárukou pochopení genia loci místa. Snahou památkářů není klást odpor moderní architektuře, jak se někdy uvádí. Vítáme ji, ale chceme, aby ctila měřítka místa, kam se chystá vstoupit.
