náhledy
Najdete v něm paneláky, historické domy, chaty i byty, ve kterých se scházeli pracovníci StB nebo kde docházelo k mučení "podezřelých". Řeč je o netradičním průvodci historika Prokopa Tomka. "Chtěl jsem ukázat skryté dějiny Prahy," říká. Jedním z nejsmutnějších míst je tzv. Domeček v Hradčanech. Zdejší brutální zacházení bez jakékoli opory v zákoně dokonce překračovalo i metody běžné v ostatních komunistických věznicích. V roce 1951 byli za mučení v Domečku formálně postiženi někteří příslušníci vojenské kontrarozvědky.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Na Pavím vrchu 1949/2. Tento objekt sloužil speciálním radiokomunikačním účelům. Nalézaly se zde přístroje pro zachycování nepovoleného a nepřátelského špionážního vysílání, dále vysílače pro rušení zahraničního rozhlasového vysílání, zejména Rádia Svobodná Evropa, jejíž rušení skončilo až v prosinci 1988. Areál je dodnes využíván Ministerstvem vnitra ČR.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Richtrova vila (Staré zámecké schody 251/6). V padesátých letech vilu využívala VIII. správa MV (Ochrana stranických a ústavních činitelů - tedy ochranka stranických špiček) pro setkávání s delegacemi spřátelených státních bezpečností, zejména pak s KGB. V osmdesátých letech užívala areál Hradní stráž a sídlil zde i klub V. správy SNB (po reorganizaci opět Ochrana stranických a ústavních činitelů). Dům vlastní stát a obhospodařuje Správa Pražského hradu. Je zde restaurační zařízení Villa Richter – restaurant a Svatováclavská vinice.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Hviezdoslavova 519/10. Již v padesátých letech tu byl objekt o rozloze 620 m2, využívaný Správou sledování. Stovky jejich příslušníků se zabývali především sledováním a filmováním oponentů režimu. V osmdesátých letech měl areál už rozlohu 856 m2. Sloužil pro ubytování pracovníků vnitra a roku 1988 se jednalo o jeho uvolnění a předání mimo FMV. Dům nyní patří Hlavnímu městu Praha a působí v něm řada soukromých firem a lékařských ordinací.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Břevnovský klášter. Břevnovský klášter byl založen jako vůbec první mužský klášter na českém území roku 993 sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem I. V dubnu 1950 klášter obsadil Sbor národní bezpečnosti a v rámci "akce K" museli mniši odjet do internačních klášterů. Řeholní život postavily úřady na dlouhá léta do ilegality. Opat Anastáz Opasek se roku 1950 dostal před Státní soud ve vykonstruovaném procesu a byl odsouzen na doživotí. Po restituci v devadesátých letech se do kláštera vrátili břevnovští benediktini a do své smrti roku 1999 zde působil opět opat Anastáz Opasek. V současnosti zde sídlí Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty. Areál je intenzivně využíván k duchovním, kulturním, ale i komerčním účelům.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Heineho 342/4. V letech 1953–1962 sloužila vila pro ubytování ministra vnitra Rudolfa Baráka a jeho rodiny. Ambiciózní muž se dostal za několik let mezi špičky nomenklatury. Podílel se na brutalitách v 50. letech. Později ale doplatil na zákulisní boj ve straně. Byl obviněn ze zpronevěry 200 000 korun a právě v této vile byl 30. ledna 1962 zatčen. Po převezení do vazby v ruzyňské věznici byl posléze odsouzen za trestné činy sabotáže a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví na 15 let odnětí svobody. Objekt je nyní v soukromých rukou a slouží k bydlení.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Staré purkrabství (Jiřská 6/2). Areál vznikl v letech 1961–1963 spojením tří objektů a jejich rekonstrukcí na Dům dětí. V roce 1963 zde měla prostory i Zvláštní správa MV (zabývala se šifrováním) s přísně utajenou centrálou "VČ". Patrně se jednalo o ústřednu vládního spojení s Moskvou, protože je užívala i sovětská strana. Dnes dům patří státu a hospodaří s ním Správa pražského hradu.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Ronalda Reagana 299/2 a současně Pelléova 299/19. V hlavní budově lemující ulici Ronalda Reagana na konci čtyřicátých let sídlila vnitřní Státní bezpečnost. V období od dubna 1950 až 1951 se v suterénu nacházela věznice pro krátkodobé vazby velitelství StB. Poté, až do roku 1955, tajná operativní věznice kontrarozvědky. Zde docházelo k tajnému věznění a vyslýchání osob zadržených při ilegálních přechodech československých hranic s Rakouskem a SRN. Cílem bylo "převerbovat" zadržené osoby na agenty StB a vyslat je do zahraničí. Tajné věznice využívaly i jiné součásti StB, jejichž příslušníci do jejích prostor vozili tajně zatčené (ve skutečnosti unesené)československé občany a nutili je ke spolupráci s StB. Do zrušení 14. září 1955 prošlo věznicí asi 600 osob.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Pelléova 1050/21. V létě 1948 sem skupina příslušníků StB vedená Miroslavem Pichem-Tůmou tajně unesla ing. Petra Konečného. Ten před významným agentem StB tvrdil, že má informace o vrahovi komunistického funkcionáře a partyzánského majora Augustina Schramma. Přestože se ukázalo, že Konečný nic neví, nebyl propuštěn na svobodu. Věznitelé mu během zadržování způsobili vážná zranění, a navíc StB také potřebovala chránit svého agenta. Proto se Pich-Tůma rozhodl Konečného fyzicky zlikvidovat. Odvezl jej v kufru auta na Slovensko, v lese přinutil vykopat hrob a zastřelil ranou do týla. Pich-Tůma byl v rámci čistky v StB 27. ledna 1951 zatčen, a dokonce se k této a další vraždě doznal. Dne 23. prosince 1953 za to dostal u soudu 12 let za vraždu a účast na vraždě (odpykal si šest let). Hrob ing. Konečného nebyl nikdy nalezen.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Bubenečská 498/55. Dům o rozloze 700 m2 sloužil trvale k ubytování sovětských poradců. "Překvapilo mě, že je těch lokalit tolik," říká autor průvodce Estébáckou Prahou Prokop Tomek. Do knihy prý až na malé výjimky nepřidával objekty Veřejné Bezpečnosti (tedy klasické a nepolitické policie). "To by těch míst bylo daleko víc," dodává. V knize jich najdete celkem devadesát.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Benediktská 692/1. V padesátých a šedesátých letech zde sídlila pověstná Hlavní správa tiskového dohledu – cenzura. Úkolem HSTD byl dohled nad obsahem denního tisku a krajských novin, filmového týdeníku, vysílání rozhlasu a zpráv ČTK. V praxi škrtali cenzoři vše, co se jim zdálo podezřelé, nebo čemu nerozuměli. Moc cenzorů, tzv. plnomocníků, ve vydavatelské oblasti byla absolutní. Bez jejich povolovacího razítka se nesmělo začít se sazbou, tiskem, rozšiřováním, provozováním, výrobou filmů či jejich promítáním. Díky sílícím kritickým hlasům veřejnosti byla 13. června 1968 cenzura načas zastavena.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Thákurova 550/1. Historie komplexu je neobyčejně bohatá a naprosto zásadní pro vývoj bezpečnostního aparátu. Právě odsud totiž vedla Státní bezpečnost svůj marný boj proti občanským iniciativám na konci osmdesátých let a zde se likvidovaly ty nejdůležitější písemné materiály v listopadu a prosinci 1989. Výjimečný charakter areálu podtrhuje skutečnost, že v roce 1978 vznikly plány pro rozmístění šesti kulometných hnízd k obraně v případě hypotetického vnějšího napadení. Univerzální kulomety vzor 59 měly být umístěny v některých kancelářích a jejich obsluhy tvořili příslušníci Státní bezpečnosti. Majitelem veřejnosti přístupného areálu, kde si můžete poobědvat v tamní restauraci (bývalé jídelně StB), je nyní ČVUT.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Lidový dům. V únoru 1948 Lidový dům jako hlavní sídlo sociální demokracie obsadily prokomunistické bojůvky a odehrála se zde řada potyček. V roce 1948 přešel Lidový dům sloučením Sociálně demokratické strany s KSČ do majetku komunistů. Vládním rozhodnutím z 15. ledna 1952 měl palác sloužit nadále jako Muzeum V. I. Lenina, jako upomínka na VI. konferenci Všeruské sociálně demokratické strany, řízenou zde v lednu 1912 osobně Vladimírem Iljičem Leninem. Právě na této konferenci došlo k ustavení ruské bolševické strany. Průčelí domu ozdobily reliéfy zobrazující životní osudy V. I. Lenina v duchu socialistického realismu, Leninova busta a atiku budovy pak sochy ruských revolucionářů. Muzeum bylo uzavřeno roku 1990.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Konviktská 296/14. V roce 1956 tento objekt užívala Krajská správa MV Praha, nyní je zde Hotel Cloister Inn. Z budovy hotelu je možné spatřit rozsáhlý dvorní areál se zadními trakty budov ulic Konviktská a Bartolomějská. Celý tento areál využívala Státní bezpečnost. Na dvoře došlo například ke zkušebnímu napuštění amerického plastového balonu, použitého v srpnu 1954 dvěma kurýry československé exilové zpravodajské skupiny při CIA, operující z území SRN. Oba kurýři se zabili při pádu z balonu nedaleko Krásné Hory v okrese Sedlčany. Balon StB nalezla neporušený u Vlašimi.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz
Palác Dunaj. (Národní 138/10) Od jara 1948 v prvním patře konspirativně sídlila část IV. sektoru Velitelství StB (sektor realizační). Využívala asi pět kanceláří. Podle pozdějších výpovědí příslušníků StB se právě zde maskoval falešný americký důstojník, ve skutečnosti agent StB Amon Tomašoff a odtud vyjížděl do pohraničí inscenovat tzv. akci Kámen, zatýkání uprchlíků na falešné československo-bavorské hranici. Později v budově sídlilo Kulturní a informační středisko NDR. Dnes dům užívá podnik Stavby silnic a železnic a sídlí zde řada firem. "Když dáme místu obsah, hned vypadá jinak," říká Tomek o tom, proč se rozhodl nestandardní průvodce Estébáckou Prahou napsat.
Autor: Jiří Benák, iDNES.cz