"Naučná stezka měla mít zhruba padesát kilometrů, ale bohužel nevznikla. Nejsou na ni peníze," posteskl si Pavel Hlaváč, předseda společnosti Zlatý pruh Polabí, která v Milovicích provozuje infocentrum. Přesto tvrdí, že má cenu se do Milovic vydat. A na iDNES.cz si je můžete "projít" už nyní.
První zastávkou jeDům důstojníků. U hlavního schodiště je obří mozaika, kterou tvoří 444 tisíc kamenů. Jsou na ní vyobrazeni kosmonauti, vojáci i družice. Do sálu se vešlo na šest set diváků a pódium měří 15 x 17 metrů. "Na jevišti mívali i živé koně," podotkl Hlaváč.
Za pozornost stojí i vybavení kulturního domu. Například lampy připomínající rakety, nebo plastiky se zemědělskými stroji. Šikmo vlevo od vchodu do kulturního domu je pak nízká budova, která sloužila jako opravna tanků.
Od "kulturáku" se můžete projít buď směrem na západ k části obce Mladá. Tady najdete například mozaiku na bývalém skladu zdravotnických potřeb. Na níž je vyobrazen lékař, který drží v dlani srdce.
Zachovalá venkovních mozaika na bývalém skladu lékařského materiálu.
V této části narazíte na domy, které byly postaveny ještě za Rakouska-Uherska. Vojenský prostor tady byl už na začátku 20. století.
Projdete-li touto částí dostanete se k panelákům, které tu postavili Rusové. Naprostá většina z nich je opravených a udržovaných a bydlí v nich Milovičtí. Mezi paneláky najdete i nižší budovy, bývalé obchody, kde Sověti prodávali luxusní zboží. "Paneláky vozili z Kyjeva a potom je tady montovali," uvedl Hlaváč.
K vidění je i hřbitov italských vojáků, kteří padli v bojích za I. světové války. Vznikl v letech 1914 až 1918, kdy tady byl italský a ruský zajatecký tábor. Pohřbeno tu je 5 170 italských, 521 ruských a 51 srbských vojáků.
Letiště Boží Dar i sídliště, kde bydleli vojáci
Druhý směr, kterým je možné se od kulturního domu vydat, je směrem na Boží Dar k bývalému vojenskému letišti. Právě tady můžete vidět vybydlené paneláky a zničené letištní budovy.
Cestou k letišti můžete vidět po levé straně Ostravské ulice nízké podlouhlé rozbité domy, střelnici pro tanky. Do nich tanky zajížděly v průběhu výcviku a střílely z nich na louku rozkládající se na sever od obce.
Na samotném letišti je k vidění řídící věž, která je ale téměř celá zdevastovaná, stejně jako nedaleká jídelna, kam chodili na jídlo letci a vojáci. Její zeď zdobí namalovaný obraz sovětských pilotů.
Na letišti je také zhruba sedmdesát hangárů. Většinu z nich ale využívají majitelé soukromých letadel. Přesto se dá do některých podívat. Je třeba si ale dát pozor na injekční stříkačky, otevřené hangáry často vyhledávají narkomané.
Pokud někdo přijede na kole na letiště, měl by si dát pozor. Hlavní brána sice zavřena není, ale pokud by ho policisté chytili při vstup na přistávací dráhu, může to skončit pokutou až dva miliony korun.
Jen pár desítek metrů od letiště je potom ta největší hrůza, která tu po vojácích zbyla, tedy vymlácené a ohořelé sídliště na Božím Daru. Tady bydleli sovětští vojáci se svými rodinami.
Cestou od letiště jsou po pravé straně budovy bývalých obchodů. Uvnitř se povalují rusky psané inventární listy.
Naproti je umělecká škola. V ní jsou ještě na zdech zachovány nápisy v azbuce nebo obrázek z ruského seriálu Jen, počkej! o vlkovi a zajíci. Rozpoznat lze také bývalou tělocvičnu.
Vpravo za školou stojí bývalé kino. Také do jeho sálu je možné vejít, je však naprosto zdevastovaný. Na stěně tu býval namalovaný obraz Lenina, křižníku Aurory a elektrárny, ta se ale před časem zřítila a malby už tak dnes nelze najít a poznat.
Nejvíce času ale zřejmě výletníci stráví na vybydleném sídlišti, kde je zhruba desítka panelových domů. Byty mají vytlučená okna, vykopané dveře, vytrhané podlahy a strhané tapety a omítky a na chodbách jsou ulámaná zábradlí. Mezi odpadky tu je možné ještě dnes najít staré ruské noviny nebo knihy, případně kusy nábytku.
Na kole se dá projet i po cestách, kde cvičili vojáci. Rovněž tady najdete rozpadající se budovy. Kromě nich tu je řada bunkrů. Ty ale nejsou pouze sovětské, ale jsou tu i české prvorepublikové.
