Areál se totiž otevírá jen výjimečně, při zvláštních příležitostech.
„Právě 30. výročí od sametové revoluce bylo ideální příležitostí, kdy si lidé mohli připomenout, co také bylo součástí historie našeho města,“ konstatoval primátor Mladé Boleslavi Raduan Nwelati.
A zájem o sobotní návštěvu byl obrovský. Už dva měsíce před akcí bylo více než tisíc vstupenek na prohlídkové okruhy vyprodáno.
„Čekali jsme, že půjde o velmi atraktivní akci, nicméně rychlost, jakou vstupenky zmizely, nás překvapila. Podařilo se nám proto vyjednat s majitelem budovy její další zpřístupnění pro veřejnost. Bude to v květnu u příležitosti výročí 75 let od konce 2. světové války,“ uvedl náměstek primátora Daniel Marek.
Ačkoli budova už dávno jako vězení neslouží, patří mezi jednu z nejznámějších českých věznic. V současnosti totiž patří soukromé společnosti, která ji poskytuje jako žádanou lokaci filmařům. Vznikly tam scény pro nejméně dvě desítky tuzemských i zahraničních snímků.
Jako ve filmu si chvílemi mohli připadat i návštěvníci víkendového dne otevřených dveří. To když je bachaři popoháněli prohlídkovým okruhem, nebo jim vysvětlovali, proč se ve vězení ocitli:
„Nemáte dostatečně kladný vztah k naší lidově demokratické vlasti a zřízení. Na posledním 1. máji jste se nechovali dostatečně jaře. Neúčastníte se společného budování.“
Návrat do roku 1949, sídla Státní bezpečnosti
„Prostřednictvím herců místního divadla, kteří ztvárnili bachaře, jsme se snažili návštěvníkům nastínit, jakým způsobem se tady s lidmi jednalo a mluvilo. Přenést na ně atmosféru, která na příchozí každopádně dýchne už jen z těchto prostor,“ uvedl jeden z průvodců, historik Jiří Bartoloměj Sturz.
Lidé se přenesli do roku 1949, kdy v budově sídlilo ředitelství Státní bezpečnosti (StB).
„Tedy do let, kdy se v mladoboleslavské věznici děly ty nejhroznější věci, jaké si lze představit,“ říká Sturz. „Máme doloženo, že tam došlo k několika popravám. Je to bohužel téma, které nemáme ještě dostatečně probádané. Nevíme, kolik lidí bylo popraveno, ani kdo to byl. Zjistit okolnosti je práce, která na historiky ještě čeká,“ pokračuje.
StB se ale v objektu dlouho neohřála. Po roce se s ohledem na technický stav objektu, nedostatečný komfort i z logistických důvodů přesunula do lepších budov ve městě.
Na začátku 50. let byli do věznice zavíráni duchovní. Katolická církev byla komunistickým režimem po celou dobu systematicky pronásledována a persekuována.
Od roku 1955 věznice přešla do správy ministerstvo vnitra a vězení bylo zrušeno, budova už sloužila jen jako státní archiv, od roku 1968 část využívala sovětská armáda.
Střely do stěn vypálili filmařiAreál pro 240 vězňů byl postaven v roce 1928 podle návrhu Františka Jandy, československého architekta a urbanisty. Ten stojí i za řadou dalších staveb na Mladoboleslavsku. Je například autorem spořitelny v Mnichově Hradišti nebo Sobotce či funkčních staveb, jako jsou vodojemy, kanalizace a další infrastruktura v Mladé Boleslavi. Od výstavby se objekt prakticky nezměnil, pouze byla opravena střecha. Do oprav interiérů, které byly podle dobových snímků světlé, se téměř vůbec neinvestovalo. Nynější tmavé a omšelé omítky tak ještě více umocňují tísnivou atmosféru lágru. Budova má čtyři nádvoří. Dva dvory uvnitř areálu byly určeny pro vězně a přímo na sebe navazují. Jeden dvůr sloužil pro pohyb vězňů, jejich typické korzování v kruhu a na druhém se mimo jiné popravovalo oběšením. Otvory po kulkách ve zdech jsou až dílem filmařů. „Je to architektonicky i historicky nesmírně zajímavá budova, která určitě stojí za další hlubší probádání,“ dodává historik Jiří Bartoloměj Sturz. |
Cely se nacházejí ve dvou křídlech v pěti podlažích. V suterénu byl umístěn kotel a parní přístroj, do něho se vkládalo oblečení vězňů.
„Horká pára mundúry dezinfikovala od vší nebo blech. Říkalo se tomu odvšivovač,“ říká Sturz. Pára zároveň ohřívala otopný systém v celém objektu.
„To byl ve 20. letech progresivní způsob vytápění. Na to, že jde o věznici, tady byl použit poměrně moderní systém,“ dodává historik.
Rudá hvězda se občas vrací
Vězeňská část budovy je završena půlkulatou baštou směřující do východního dvora. Na baště byla od roku 1928 umístěna plastika palcátu.
„Po roce 1948 místo něho byla vyvěšena rudá hvězda, ta na budově visela až do roku 1989. Čas od času se tam ale kvůli filmařům ještě objevuje,“ říká Sturz.
Uvnitř bašty je umístěna vězeňská kaple. „Tam ale návštěvníky nevedeme a o nic nepřicházejí. Je to jen místnost s betonovým balkonem,“ uvádí další z průvodkyň, studentka gymnázia Kateřina Nováková.
Většina cel byla určená pro čtyři vězně, prostor umožňoval instalaci dvou patrových paland. Do některých větších místností se ale vešlo vězňů šest.
„V těchto větších celách často probíhaly výslechy, obvykle se tady na vězně psychicky tlačilo. Právě v jedné z nich se v roce 2011 natáčel hollywoodský snímek Mission: Impossible – Ghost Protocol. Uprchl odtud hlavní hrdina v podání Toma Cruise,“ doplňuje historik.
Větší cely měly i zdí oddělenou toaletu, vězni tedy měli alespoň minimální soukromí. V menších celách jsou záchody přímo v prostoru v podobě vytvarovaných a vyvýšený děr v podlaze.
Většina cel má také původní dveře s dochovanými špehýrkami, kterými bylo vidět do všech částí místnosti. Ve dveřích je otvor pro podávání předmětů, především ešusů s jídlem. Často to byl ale jen chléb a voda. Součástí budovy byla i funkční nemocnice.
Věznice má hned několik vstupů. Východní, kudy přiváželi zadržené, vede z rozlehlého dvora, kde se nacházejí zároveň dvě místnosti sloužící jako primární ošetřovna. Vězni tam byli zkontrolováni, zda nemají některé nakažlivé choroby, byli ostříháni a nafasovali vězeňský mundúr. Do budovy se dá vstoupit i dvěma vjezdy z jižní strany a severním vstupem z frekventované Jičínské ulice.
Západní část komplexu věznice tvoří budova Okresního soudu Mladá Boleslav. Část patřící soudu byla v minulosti zrekonstruována a nadále slouží svému účelu.
„Hlavním efektem celého objektu byla úspora prostředků na transportu vězňů od soudu. Stačilo projít chodbou a odsouzený byl poslán do výkonu trestu,“ říká Sturz.
