„Jedná se o hospodářskou stavbu z Mokřan čp. 13 a obytné stavení z Řikova čp. 12. Obě pocházejí nejpozději z první poloviny 18. století. Jejich přesnou dataci určí teprve dendrochronologický průzkum (určení stáří dřeva s přesností na kalendářní rok založené na analýze letokruhů dřeva – pozn. red.). Typologicky se jedná o charakteristické stavby ze středního Povltaví a ve skanzenu je zatím zastoupené nemáme,“ uvedl Josef Velfl, ředitel Hornického muzea v Příbrami, které skanzen spravuje jako svoji pobočku.
V přízemí hospodářského stavení z Mokřan jsou původní zaklenuté chlévy, v patře pak roubené kóje, které se dříve používaly na skladování sena, slámy a dalšího materiálu. Obytné stavení z Řikova je roubené se sedlovou střechou. Ani jeden z objektů není chráněný památkovou péčí.
„Bez minimální základní údržby jsou odsouzeny k zániku. Transferem takovýchto ohrožených unikátních staveb do skanzenu je možné zachránit značnou část z nich a dokumentovat na nich bohatou historii středního Povltaví,“ řekl krajský radní pro oblast kultury a památkové péče Karel Horčička (ČSSD).
Hornické muzeum do konce letošního roku obě stavby odkoupí od stávajících majitelů. „Předpokládaná cena je 600 tisíc korun, které uhradí Středočeský kraj. Až 75 procent z této částky by měl pokrýt grant ministerstva kultury, o který jsme letos požádali,“ dodal Velfl.
Po odkupu odborníci obě stavby nafotí a zakreslí na jejich původním místě. Pak je rozeberou na jednotlivé části, které označí a převezou do Vysokého Chlumce, kde je opět sestaví. Jen pro ilustraci, o jak náročnou práci se při transferu jedná – při přesunu prvního domu z Obděnic se s ním do skanzenu stěhovala i klenba černé kuchyně s částí komína, a to vcelku jako blok vážící třicet tun. Ještě o dvě tuny těžší byla černá kuchyně roubenky z Mašova u Petrovic, přenesená do skanzenu před třinácti lety.
„Pokud nějaké části nevydrží zub času, vyrábějí je specialisté z původních materiálů původními nástroji. Používají třeba dřevěné klínky nebo na spojování konstrukcí dřevěné kolíky. Trámy otesávají sekerami starých sekerníků,“ vysvětlil Josef Velfl.
Objekt číslo 20 a 21
Historie Muzea vesnických staveb středního Povltaví, jak zní oficiální název skanzenu ve Vysokém Chlumci, se začala psát přesně před dvaceti lety. V roce 1998 odkoupilo příbramské muzeum od rodiny Lobkowiczů tříhektarový pozemek ve Vysokém Chlumci. Do přírodního areálu v údolí potoka byly od roku 2000 přeneseny a citlivě začleněny chalupnická a domkářská stavení, hospodářské stavby, kovárna, vodní pila i vodní mlýn a drobné církevní objekty včetně zvoničky.
Většina pochází z období od poloviny 17. století do začátku 20. století. Jedná se o nejohroženější typy lidových staveb na území Středočeské pahorkatiny a ve středním Povltaví, v oblasti dotčené těžbou kamene, které by na svém původním místě zanikly. Aktuálně je ve skanzenu 19 objektů a staveb. „Doplněním hospodářského objektu z Mokřan a obytným stavením z Řikova bude skanzen ve Vysokém Chlumci koncepčně dokončen,“ konstatoval předseda krajského výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch Zdeněk Štefek (KSČM).
Návštěvníci si nové přírůstky prohlédnou přibližně za dva roky. „Pokud odkup, transfer a instalace půjdou podle plánu, mohou být obě stavby ve skanzenu přístupné již v průběhu roku 2020,“ oznámil Josef Velfl.
V hospodářské budově z Mokřan i obytném stavení z Řikova vzniknou nové expozice a začlení se do prohlídkových okruhů. „Budou i vítaným zpestřením tradičních akcí pořádaných ve skanzenu, jako je v zimě masopust, na jaře Velikonoce a v létě hojně navštěvovaný Den řemesel,“ dodává Zdeněk Štefek.
