Nadšenci - převážně „šotouši“ neboli milovníci veřejné dopravy - se sešli v areálu Nákladového nádraží Žižkov, kde závod začínal i končil. Podstatou akce je využít co nejvíce dopravních prostředků a navštívit co nejvíce zastávek, tedy co nejčastěji přestupovat.
„Aby získali co nejvíce bodů, musí kombinovat dopravní prostředky. Přestupovat z tramvají na autobusy, na vlaky, přívozy, jet lanovkou a popřípadě ještě navštívit bonusové zastávky, které se dozvědí až pět minut před startem,“ popsal organizátor akce s přezdívkou Woniga.
Za jízdu metrem jsou dva body, autobus je za tři, tramvaj za čtyři. Ale například rychlík a spěšný vlak za osm a lanovka dokonce za deset. Každá zastávka má hodnotu tří bodů. Ovšem za bonusovou se připočítá ještě 20 bodů.
„Jsou tady tři typy závodníků. První, to jsou géniové veřejné dopravy. Ti mají trasu předem promyšlenou a předem si ji vyzkouší. Druhým typem jsou závodníci, kteří jedou jenom na náhodu. A třetí, to jsou atleti, kteří se snaží získat co nejvíce bodů i tím, že přebíhají mezi jednotlivými zastávkami krátkými běhy,” líčí Woniga.
Aby ovšem géniové, kteří mají už trasu dopředu vymyšlenou, to neměli tak jednoduché, dostávají všichni seznam 10 bonusových zastávek teprve pět minut před začátkem závodu.
Podstatné také je, že za každou zastávku či linku lze získat body jen jednou. Pokud tedy někdo pojede tramvají číslo 9 dvakrát, druhou cestu má za nula.
„Rychle! Tu 188 potřebuju nutně stihnout“
Matěj Petrouš se Pražské lítačky zúčastnil už podesáté. Na dopravním projektantovi bylo znát, že má MHD v malíku. Zná každou zastávku v metropoli, dokonce ví, v jakých intervalech linky jezdí.
„Moc jsem se nepřipravoval. Jen jsem si vytiskl stručný jízdní řád vlaků, protože ty jsou za docela hodně bodů a nejezdí tak často,“ popsal před začátkem závodu.
Vyrazil směrem na Želivského. Nejprve na každé zastávce vystupoval, aby na další jel jinou linkou. Tím mu rychle naskakovaly body. Poté se ovšem přesouval i na delší vzdálenosti.
„Musíme rychle. Támhle vidím 188 a tu potřebuju nutně stihnout,“ křičel. „Už vidím vlak. Přidejme,“ burácel. Zpočátku se mu dařilo skvěle, poté ho však zradila páteční odpolední špička. Kvůli ní nabíraly autobusy zpoždění, takže Matěj uvázl v koloně a přicházel o drahocenný čas. Nebyl však jediný, a stále tedy měl šanci bojovat o skvělé umístění. Matěj nakonec nasbíral 221 bodů, což stačilo na dvanáctou příčku. Nebyl ale daleko od medailových pozic, účastník na 3. místě vydobyl 235 bodů. Vítěz jich získal 289.
