Na přelomu roku měla Eva, která si nepřála uvést celé jméno, virózu. Následně se u ní po nemoci projevil vleklý kašel. Ten se jí nedařilo vyléčit běžně dostupnými přípravky z lékárny, a tak se objednala ke své praktické lékařce v Dejvicích.
„Ve třech jejích ordinacích se střídá asi deset praktiků,“ přibližuje Eva s tím, že pokud má akutní problém, nemůže si lékaře vybírat. „Ve vlastním zájmu se objednám na co nejdřív, ať je tam kdokoliv,“ doplňuje. Praktická lékařka jí udělala krevní testy, a když vyloučila nutnost antibiotik, odeslala Evu domů s radou, ať tomu dá čas.
Nový týden, nový lékař
Ani po týdnu ale Evě kašel neustupoval, a tak se objednala znovu. „Tentokrát tam seděl doktor, ten mě poslal na rentgen plic a dal mi léky na předpis,“ vzpomíná Eva. Situace se ale nadále nelepšila, takže ordinaci navštívila potřetí. „Přivítala mě zase úplně jiná lékařka. Měla podezření na černý kašel, a tak mě vyslala na infekční do Motola,“ líčí Eva s tím, že než ji tam objednali, kašel konečně sám ustoupil.
Válek znovu jednal s lékaři o platech. Navýšení vyjde na miliardy, míní |
Dodává, že jí současný stav nevyhovuje, protože každý praktický lékař má k léčbě jiný přístup. Jenže najít v Praze jiného je obtížné. „Jde o ordinaci registrovanou pod jednou fyzickou osobou a s jednou databází pacientů, ale střídá se tam řada doktorů,“ přibližuje koncept takto fungujícího praktického lékaře Michal Sojka, mluvčí České lékařské komory a zároveň také praktický lékař.
Podle jeho zkušeností nejsou někteří lidé s tímto systémem spokojení právě proto, že ordinuje pokaždé někdo jiný. „Jako komora jsme ale pro to, aby léčil jeden člověk v jedné ordinaci, než takovéto ‚velkozaměstnávání‘. Zamezit tomu ale nejde, není na tom nic nelegálního,“ doplňuje Sojka.
Lékaři mají právo volby
Na práci praktika je totiž podle redakcí oslovených lékařů důležitá nejen samotná medicína, ale i komunikace, kdy lékař svého pacienta zná a ten zná jeho. Pojišťovny nechávají volbu podoby praxe na lékařích, smlouvy vydávají jak samostatným lékařským praxím, tak na zaměstnanecká místa v ordinacích, kde jich je více.
„Při žádosti o nový smluvní vztah vždy Pracovní skupina Regionální pobočky Praha provede analýzu, jak je v daném pražském obvodě péče zajištěna, zda například neskončil nějaký lékař, kolik máme podnětů od klientů, že chtějí zaregistrovat u praktického lékaře a tak dále,“ potvrzuje mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jana Sixtová.
Nedostatek lékařů je kritický, mezi pediatry je to horor, varoval Kubek |
„Pokud praktického lékaře pro dospělé považujeme v místě za potřebného, nerozlišujeme mezi žádostmi o nový smluvní vztah či o rozšíření u stávajících smluvních praktických lékařů,“ dodává. Do zaměstnaneckých poměrů se podle Sojky ubírají lékaři, kteří nechtějí či neumějí dělat ostatní věci, které souvisejí s provozem jejich praxí.
Rozjet vlastní praxi bývá náročné
„Je to přece jenom podnikání, přestože ceny si lékař neurčuje sám, ale určuje mu je pojišťovna a stát, musí platit daně, zajišťovat hygienu, zkrátka vše, co kolem toho je. Takže si někteří lékaři řeknou, že na to nemají buňky, a raději se nechají zaměstnat,“ objasňuje. Současně v těchto sdružených modelech nacházejí práci lékaři s potřebou mít zkrácený úvazek.
Vývoj průměrného věku Pražanů● Počet obyvatel nad 65 let 2020: 253 111 ● Počet obyvatel nad 85 let 2020: 27 330 Zdroj:Český statistický úřad |
„Často tam budou ženy na rodičovské a podobně, které by nedaly každý den, takže se to zkombinuje,“ uvažuje Sojka.
Pacienti si nemohou vyskakovat
Lékaři, kteří by se rádi pustili do otevření své vlastní ordinace, to přitom nemusejí mít tak složité. Sojka připomíná, že je dost lékařů v seniorském věku, zvlášť v Praze, kteří by rádi svou praxi prodali.
Cena prodeje se odvíjí od toho, kolik je lidí v kartotéce. „Cena zavedené ordinace přesahuje milion korun. Finance jsou na tom to nejtěžší, na druhou stranu dnes dostanou lékaři i ordinaci novou, pokud v místě chybějí,“ zdůrazňuje Sojka s tím, že podobu své praxe si lékaři mohou zvolit zcela svobodně. Jejich pacienti jsou na tom ale hůř.
Při současném nedostatku lékařů v metropoli, kde pomoc vyhledávají i Středočeši, není pro nespokojeného pacienta řešením ordinaci změnit. A to přesto, že každý má právo si najít takového praktika, který ordinuje sám a bude se mu věnovat. „Pacient má právo volby, ovšem nemá právo volby ve chvíli, kdy není jiný lékař. Je to začarovaný kruh. Ale znám i mladé zdravé lidi, kteří občas potřebují nějaký papír nebo neschopenku, a těm je jedno, ke komu půjdou,“ uzavírá.
