„Jak člověk zestárne, není kam jít, divadlo je jiné, společnost na nás kouká jinak. Já chci ale ještě žít, protože ještě nejsem mrtvá,“ poznamenává její sousedka.
Lidé, kteří odcházejí do důchodu, najednou podle lektorky nevědí, kým vlastně jsou a kam se ubírat. „Je přirozené, že ve vyšším věku lidé směřují k většímu sebepřesahu a hledání smyslu života,“ říká Skálová, kterou téma osamělosti dnešních seniorů přimělo k založení spolku Blízkost.
Důchod není konec života. Nový spolek se zaměří na osobní rozvoj seniorů |
„Pomáhám těmto lidem pořádáním seminářů či besed na témata osobního rozvoje, která jsou pro ně tolik potřebná,“ popisuje tvůrkyně v Česku ojedinělého projektu.
Nemusí si s mládím překážet
„Máte pravdu, stáří je naší společností vnímáno jako něco méně hodnotného. Než abychom si starších lidí vážili pro jejich moudrost a zkušenosti, bereme je často jako přítěž,“ popisuje lektorka pocity svých posluchaček. Podle ní by stačilo v rodinách i ve školách vést mladé lidi k vědomí, že se staršími se mohou vzájemně obohatit.
Obsahem seminářů bývá podpořit sebevědomí seniorů. „Aby uměli vyjádřit, co potřebují a co jim nevyhovuje, a to i v pobytových zařízeních. Aby neztráceli sebeúctu, nebáli se změn, zůstali aktivní i zvědaví a hledali nové vztahy a životní náplň,“ přibližuje Skálová.
Třetina je digitálně vyloučená, jiní chtějí umět s AI. Rozdíly mezi seniory jsou velké |
„Kdy jste překonali sami sebe?“ táže se přítomných. „Už jsem byla několikrát někde s důchodci, i když jsem to původně odmítala,“ líčí se smíchem penzistka.
Jiné dvě se pochlubí, že rozvázaly letité pracovní poměry, kde si jich šéf či mladší kolegové nevážili. „To chtělo velkou odvahu, udělat tak zásadní změnu. Je vidět, že si samy sebe vážíte a nezůstáváte někde jenom kvůli jistotě a zvyku. To je skvělé,“ hodnotí lektorka a navodí nové téma: „Jaké změny kolem sebe vnímáte jako nejtěžší? Jsou to technologie, tempo, společnost?“
Seniorky se shodují, že s technologiemi se snaží ve svém tempu držet krok, ale proměnu společnosti pociťují. „Naše generace byla vychovaná v nějakých hodnotách, ty jsme přijaly za své a jsou to pořád naše hodnoty, ale mladá generace má už jiné,“ stýská si jedna z posluchaček.
„Nejsem v tom sám“
Podle psycholožky Radky Loja jsou takové semináře pro seniory velmi přínosné. „Pokud vznikne důvěra a lidé začnou sdílet své starosti, často zjistí, že podobné mají i druzí. Předtím mohli mít například pocit, že nejsou normální, že zveličují nebo že jsou v tom sami. A tady si najednou uvědomí, že to tak není. Pro mnohé je to obrovská úleva,“ hodnotí Loja.
Šestice účastnic se v závěru semináře skutečně shoduje, že je obohatil. „Zjistila jsem, že nejsem divná,“ přiznala jedna z nich. Některé si zároveň vyměnily telefonní čísla.
Nový domov na Královéhradecku pojme padesát seniorů, zájmu nejspíš nepostačí |
„Hodnocení účastnic na konci semináře mi znovu potvrzují, že pro ně není nejdůležitější obsah, kvůli kterému přišly, ale bezpečné a přátelské prostředí, kde mohou být samy sebou, svobodně vyjádřit svoje názory a pocity bez toho, aby je někdo hodnotil nebo odsuzoval. A to mě na tom těší nejvíc,“ říká Skálová.
Ta se momentálně snaží získat finance na další semináře. Její sbírka běží na webové stránce Donio.cz. Každý finanční příspěvek jde na výdaje spojené s pořádáním seminářů, besed a podpůrných skupin pro pražské seniory.
Na potřebu pomoci pražským seniorům poukazuje také nově spuštěná kampaň hlavního města Pomoc na dosah. Ta mimo jiných skupin obyvatel metropole cílí také na nejstarší Pražany, kteří mnohdy trpí osamělostí.
