SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvO odbavení, tedy i nakládání a vykládání nejen zavazadel, ale také zboží a pošty, se na pražském letišti starají převážně dvě společnosti - Menzies a Czech Airlines Handling. Práci jsem si vyzkoušel u druhé jmenované, která má na starosti odbavení téměř poloviny leteckých společností.
Pracovníci přitom neřeší jen samotné vyložení letadla. Jakmile přiletí a definitivně zastaví, musí ho zašpalkovat, tedy dát mu pod kola gumové špalky, dále označit konce křídel kužely a také připojit letadlo k pozemnímu zdroji. Až pak začíná vykládka.
Jelikož nákladní prostor je u letadla, které zrovna přiletělo, větší, vstupujeme do něj tři. Dva pracovníci postupně posouvají zavazadla zezadu, já klečím u pásu, který vede z letadla dolů. Tam stojí další zaměstnanec, který kufry nakládá na vozík.
Tahat zavazadla, která mají patnáct i více kilo, a vždy je dostat na pás, je v této skrčené poloze opravdu náročné.
„V nákladových prostorech se klečí, takže je to fyzicky náročná práce. Navíc se tu pracuje 24 hodin denně, 365 dní v roce, za každého počasí. Při letošním extrémním létu, kdy se teploty pohybovaly kolem čtyřiceti stupňů, tady na ploše bylo kolem šedesáti stupňů. V zimě, když je minus deset, tak tady je teplota ještě o deset stupňů nižší, takže minus dvacet. Je to odkrytá plocha, nejde se nikam schovat, podmínky pro práci jsou tu opravdu extrémní a je to velice náročná práce,“ popisuje manažer nakládání a úklidu letadel Jaroslav Špička.
To ostatně zjišťuji i já. V den natáčení navíc neuvěřitelně fouká a střídavě i prší. Zdaleka to ale nejsou tak extrémní podmínky jako uprostřed léta či zimy.
„Musím ty kufry dávat dnem dolů?“ ptám se pracovníka. „To je jedno jak,“ odpovídá mi. I kdybych se ale chtěl ke každému zavazadlu chovat jako k porcelánu, nejde to. Navíc některá jsou lehká, jiná naopak těžká. To ale na první pohled nepoznáte, dokud za ně „nezataháte“. Je to vždy překvapení. A přenášet je ve skrčené poloze je opravdu fuška.
Jednoduchá práce není ani pod pásem. Také je potřeba fyzická zdatnost, abyste ty desítky kufrů přeložili na vozíky.
Někdy letí kufry v kontejnerech
Mnohem jednodušší práci mají zaměstnanci v případě, že přiletí takzvané kontejnerové letadlo. To znamená, že kufry neleží v zavazadlovém prostoru volně, ale jsou v kontejnerech.
Pak stačí jen přijet se strojem, který zaměstnanec v podstatě ovládá dvěma prsty, a kontejnery dostat ven. Pak je odveze přistavený vůz a o vyložení na pásy pro výdej zavazadel se postarají zaměstnanci na třídírně.
„Kolik kufrů projde pracovníkům denně rukama, nejde říct. Právě proto, že někdy jsou volně, někdy naskládané v kontejnerech. Navíc kromě vykládky a nakládky kufrů mají na starost i zboží a další věci,“ říká manažer Špička.
Zavazadla musejí být u cestujících do 30 minut
Co je ale jisté, že zaměstnanci musejí pracovat rychle. Jako první vykládají zavazadla, až poté zboží a poštu. Kufry musí totiž být u cestujících v příletové hale co nejdřív.
„Každá společnost má dané jiné časy, které musíme dodržovat, ale když vezmu takový průměr, tak od vypnutí letadla by mělo být první zavazadlo u cestujícího do patnácti minut, poslední pak do třiceti minut. Samozřejmě záleží taky na typu letadla. Pokud je to menší letadlo, tak to jsou časy, které jsem zmínil, pokud přiletí třeba jumbo, tak tam se ty časy posunují - první zavazadlo do 20 minut a poslední do hodiny,“ vysvětluje Jaroslav Špička.
Stačí síla, řidičák, beztrestnost a dobrý zdravotní stav
Kdo chce pracovat u nakládání letadel, musí být nejen fyzicky zdatný, ale mít i čistý trestní rejstřík, řidičský průkaz a projít vstupní lékařskou prohlídkou.
„A pak už je to o daném člověku, za jak dlouho práci pochopí. Protože je to specifická práce, na kterou není žádné učiliště, žádný učební obor,“ říká manažer.
Každý zaměstnanec prochází vždy čtyřdenním školením, kde ho seznamují jak se způsobem práce, tak s chováním na letištní ploše, chováním k zavazadlům, ale i ke zboží, ceninám a podobně.
„Navíc přepravujeme i živá zvířata, lidské orgány, valuty. Všichni zaměstnanci musí vědět, jak se k tomu mají chovat,“ dodává Špička.
