„Přišel jsem si objednat osobně, abych si zajistil, že mi jídlo doveze robot,“ oznamuje obsluze fastfoodu Pavel z nedaleké technologické firmy. Ta ale opáčí, že na to jsou malí páni, Pavel si musí stáhnout aplikaci Foodory a objednat skrze ni. Pokud to vyjde, bude dnes první, komu jídlo doveze robot. Pavel mu chce jít v patách až ke svému pracovišti a tam si oběd převzít.
Roboti ale neberou každou objednávku. Dispečer, který je vzdáleně sleduje, je v pilotní fázi projektu pouští jen na ty jednoduché trasy, v krátké vzdálenosti. Nevyhoví tedy všem, kteří si v aplikaci zvolí dovoz robotem.
Roboti v ulicích. Foodora představila autonomní vozítka pro rozvoz jídla |
„Když taková objednávka přijde, vezme se připravené jídlo a telefon s otevřenou aplikací, co tady k tomu máme, přijde se k robotovi, ten se po zadání kódu do aplikace otevře, dá se to dovnitř, robot se zavře a odjíždí,“ popisuje obsluhující žena.
Vezme mi práci a zlomím ho, říká kurýr
„Osobně jsem si víc pokecala s živými kurýry než s roboty, ale pokrok je pokrok,“ komentuje. Pavel si vytvořil objednávku, čeká, jestli to vyjde, a vzápětí už se raduje. Obsluha mu hlásí, že právě přijala objednávku do robota. Pavlovi kolegové z kanceláře prý za tímto zážitkem jít nechtěli, na oběd se jako obvykle vydali do oblíbené restaurace.
K výdejovému pultu přišel dvounohý kurýr Foodory. Otevírá prostorný batoh a ukládá do něj boxy s jídlem. „Jestli se bojím o práci? Pokud mi ji roboti vezmou, tak je zlomím,“ varuje smějící se muž.
Dvě slečny už zpoza pultu nesou pytlík s jídlem k východu. Vozík, který se ohlásil pískáním, otevřou a sáček do něj vloží. Robot se vydává na cestu, Pavel za ním. Jeho firma je v ulici Křižíkova, 200 metrů odtud. První zásek má vozítko hned, jak se poprvé změní povrch chodníku, zastaví se před vyšší dlažbou, než na kostky najede, trvá to 15 sekund. Neuniká při tom reakcím kolemjdoucích, vzbuzuje hlavně úsměvy. Lidé si ho také fotí a natáčejí.
Skupina mužů, kterou míjí, začne mluvit o tom, že je to hlavně reklama značky, ale kde jinde by roboty měli testovat než ve startupovém Karlíně.
„Právě mě minul robot, nekecám“
Pavel dál následuje svůj oběd. Překvapuje ho rychlost, kterou se veze. Ta má být 3–6 kilometrů v hodině, v praxi je to svěží chůze. Cestou se robot několikrát bez zjevného důvodu zastaví. Zato na přechod vjede tak odvážně, že se mine s projíždějícím autem. Jiné mu zase nedá přednost, a byť je chodcem, musí čekat.
Pavlovi začíná být divné, jakou oklikou kurýr do Křižíkovy jede. „Jednu zastávku tramvaje bere přes Florenc?“ zamýšlí se hladový muž a napadá ho, že možná vůbec nesměřují k jeho firmě.
„Teď mě minul robot, nekecám,“ přísahá telefonující kolemjdoucí. Pavlovi přichází zpráva. „Objednávka je na cestě, kurýr si ji právě vyzvedl a míří k vám,“ čte nahlas. „Vypadá to, že sleduji cizí objednávku,“ zamumlá.
Nevylučuje ale, že tu jeho poslali jinam, a tak robota dál nespouští z očí. V tom se robot znovu zastaví. „Že by?“ těší se Pavel. Vozítko se zase rozjíždí. „Tak ne,“ klesá hlasem zákazník a trmácí se dál. V tom mu do aplikace přichází nová zpráva: „S mou objednávkou přijede kurýr na kole,“ dozvídá se po třinácti minutách cesty.
Aniž by přerušil pronásledování robota, volá kolegovi: „Jak jste na tom, už jste po obědě? Mám prosbu. Za chvíli před budovu přijede kurýr na kole s mým obědem, tak jestli byste mi ho převzali,“ prosí sklíčeně. Kolegové se ale zajímají, kde Pavel je. „Já jsem u viaduktu a mířím na Florenc.“
Supermarkety ovládli roboti. Zatím jen uklízejí, i tak jsou pro zákazníky atrakcí |
V dálce stojí na ulici dva muži. Blížícího se robota si natáčejí, jeden z nich mu nakonec zastoupí cestu. „Už by se měl zastavit,“ hlaholí. Je to objednavatel. „Tak to funguje!“ Zaraduje se spolu s kolegou a po zadání kódu do aplikace si otevírá robotovy útroby. „Je to skutečně to, co jste si objednal?“ táže se opatrně Pavel.
Příjemce kontroluje přiloženou účtenku a kývá. Je to jeho oběd. „Je to zajímavá hračka, funguje dobře,“ pochvaluje si. A Pavel se vydává o několik bloků zpátky do své kanceláře, kde na něj čeká oběd, co mu přivezl kurýr na kole. „Aspoň vidím, že to funguje, tak snad příště,“ loučí se smířlivě.
2. prosince 2025 |
