Tělo umláceného „kádese“, tedy zaměstnance, který se stará o základní práce, se našlo již v únoru 2008. Sehnat důkazy proti pachateli však nebylo jednoduché. Soud nakonec případ kvalifikoval jako ublížení na zdraví.
„Odsouzení je vybudováno na řetězci nepřímých důkazů, který je však zcela uzavřený a nepřipouští jinou možnost,“ zdůvodnil úterní rozhodnutí soudce Michal Hodoušek.
Potvrdil tak dubnový verdikt, který vynesl Městský soudu v Praze. „Ten rozhodl správně, správně zhodnotil důkazy a respektoval rovnost zbraní obhajoby i obžaloby,“ vysvětlil soudce Michal Hodoušek. Obhajoba tak neuspěla s obsáhlým odvoláním.
Rozsudek městského soudu se v úterý Hájkův advokát snažil rozcupovat. „Je neúplný, dospěl k nesprávným a účelovým zjištěním,“ tvrdil obhájce Viktor Rytikov. Rozsudku vytýkal řadu věcí, počínaje tím, že kauzu začala řešit středočeská, nikoli prý správně pražská kriminálka.
Advokátovi se nelíbilo ani to, že proti kápovi klanu světských vystupovala řada svědků v utajení z obavy před odvetou. Napadl také věrohodnost svědka, jehož výpověď odložený případ znovu otevřela.
Dělal ze sebe psychicky nemocného
Advokát ale znovu otevřel i otázku duševního stavu svého klienta. Jeho psychiatr tvrdí, že obviněný trpí mentální retardací až oligofrenií, nevratnou poruchou inteligence.
Soudní znalci však dospěli k opačným závěrům. Mimo jiné proto, že také analyzovali Hájkovy telefonní hovory zachycené policejními odposlechy.
„Je to jako kdyby před námi stály dvě osoby,“ vypověděl psycholog Jiří Klose.
V odposleších totiž Hájek na rozdíl od svého vystupování před soudem jednal notně racionálně. „Neděláme si iluze, že je pan obžalovaný Einstein. Ale byl schopen jednat cílevědomě a starat se o sebe,“ komentoval to soudce Hodoušek.
Týral všechny zaměstnance, až jeden zemřel
„Kádesové“ to podle svědků neměli u Hájků jednoduché. Museli snášet křik a rány. Žili s koňmi v maštali, pracovali za byt a stravu, hlídali je přitom členové rodiny. Jednoho neposlušného „kádese“ šéfové připoutali na korbu náklaďáku.
Ani za tento případ či další týrání zaměstnanců však František Hájek až před soudem nestanul. „Vždy, když hrozilo trestní stíhání, potvrdil mu jeho psychiatr duševní chorobu,“ řekl k tomu v úterý soudce Hodoušek.
Nejhůře však u Hájků podle rozsudku nakládali se sluhou přezdívaným Miloš. Obžalovaný mu podle svědků nemohl odpustit, že jeho nedbalostí zemřel kůň.
Na přelomu roku 2007 a 2008 František Hájek tohoto muže surově, opakovaně bil. Pitevní protokol hovořil o zlomeninách žeber, ruky a dalších zraněních.
Zubožený muž zemřel na celkovou sepsi organismu, pravděpodobně v Hájkově domě v Hlubočepích. Jeho tělo skončilo v únoru 2008 na kupě hnoje v Chýnici západně od Prahy. Objevil jej tam náhodně 24. února 2008 traktorista.
Kriminalisté umláceného muže identifikovali o tři dny později podle otisků prstů. Vyšetřovatelé poté dostali hlášku od informátora, vysoce postaveného muže v hiearchii světských, že ubitý Miloš pracoval jako kádes u Hájků. Přesto v létě 2008 pátrání skončilo ve slepé uličce.
Oživený pomníček
Případ znovu otevřeli kriminalisté z týmu Tempus, kteří vyšetřují staré neobjasněné případy závažných kauz. Přihlásil se svědek, taktéž světský, který se do klanu Hájků přiženil.
„Frantu to chytnulo, zarohnul kádese,“ přetlumočil, co se dozvěděl zprostředkovaně.
Detektivové před třemi roky kauzu znovu otevřeli a poté padlo obvinění. Obhajoba výpověď tohoto svědka sice zpochybnila, věrohodnost výpovědi ale zkoumal také psycholog a uznal ji jako odpovídající.
„Rozsudek však rozhodně nestojí jen na výpovědi tohoto svědka,“ zdůraznil soudce Hodoušek.
Hájek u soudu vypovídat odmítl. Podle jeho rodiny kádes z jejich domu zkrátka jen zmizel neznámo kam.
„Můj manžel je hodný člověk. Nanejvýš je jen hlučný,“ uvedla jeho choť. Naopak řada svědků vypovídala, že se obžalovaný k personálu choval agresivně a neurvale.
Trest padl na spodní hranici sazby, obžalovanému hrozilo osm až 16 let. Verdikt je pravomocný.
