O umístění vládních budov do lokality Bubny-Zátory v Holešovicích uvažovali už nacisté. Nyní je tam navrhuje postavit i IPR. Je tam nějaká inspirace?
Rozhodně jsme nevycházeli z nacistických nápadů. Koncepcí, co s místem, bylo historicky více. Jestli tam někdo navrhoval vybudovat celou vládní administrativu, tak to bylo spíše umělecké dílo snílka než reálný záměr.
Nabízely se pro vládní čtvrť…
Nejde o vládní čtvrť. To je chybná zkratka, která se objevuje. Nechceme, aby někde vznikla úřednická čtvrť plná jen kancelářských budov, která bude v noci mrtvá. Označení čtvrť je pro tento projekt zavádějící, protože ho to dělá větším, než bude. Má jít jen o několik budov. Cílem totiž je, aby vznikla nová část města, kde budou zčásti administrativní budovy, ale také bydlení a další služby. Nakonec je jedno, jestli investorem kanceláří bude stát, nebo nějaká velká firma z Londýna, která sem třeba přijde po brexitu. Proto je termín vládní čtvrť divoký. Ještě horší je vládní městečko. To si člověk představí a chce se mu zvracet.
Dobrá. Nabízela se pro umístění vládních budov i jiná místa než část Holešovic?
Prověřovali jsme všechny centrální části, jako je Hradčanská, Rohanský ostrov, Bubny, ale i lokality více na kraji. Mapovali jsme okolí stanice metra Opatov. Z těch všech míst nám však nejlépe vychází část Zátory v Holešovicích.
A co Letňany, o nichž se ve spojitosti s přesunem ministerstev mluvilo nejdříve?
Do hledání vhodného místa pro vládní čtvrť jsme vstoupili asi před rokem, kdy s tímto projektem přišel stát prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Tehdy zaznělo, že je třeba postavit nové ministerské budovy, aby se ušetřilo na nájmech za objekty, kde nyní úředníci sídlí. Tehdy se objevil plán vybudovat nová sídla v Letňanech. Do toho jsme vstoupili my a řekli, že takové řešení rozhodně nechceme. Nechceme zastavět další pole. Možná by to bylo nejsnazší na realizaci, ale vzniklo by tam právě již zmíněné městečko duchů. Taky by tam byla příliš velká dopravní zátěž. Hledali jsme místa v centrálnější části metropole. Praha má plno jizev, které lze takto zacelit.
Co hraje Zátorám do karet?
Místo pro vládní budovy jsme vyhledávali podle toho, že mají být umístěny někde centrálně v městě spíše než na periferii. Méně to zatěžuje město. Dělali jsme pro to také podrobné dopravní analýzy. Zásadní věcí rovněž je, že je tam trať vedoucí do Německa, v budoucnu tam má být i spojení na letiště. Obojí je vhodné pro administrativu, která musí být v kontaktu se zahraničím. Také jde o to, že Bubny-Zátory dlouhodobě trpí. Není normální mít nevyužitých přes sto hektarů uprostřed města v době, kdy se každý metr čtvereční váží zlatem na vahách. Celá lokalita má potenciál být významným centrem Prahy jako třeba Anděl. Holešovice mají možná ještě vyšší potenciál, a proto je logické tam instituce jako ministerstva směrovat. Je to impulz pro rozvoj území. Kromě dobré dostupnosti všemi druhy dopravy výběru napomohla ještě jedna věc.
Jaká?
V Praze je tradicí, že se významné budovy umisťují podél Vltavy. Třeba ministerstva obchodu a průmyslu nebo dopravy. Jde o nejviditelnější osu, a je proto logické na to vázat domy jako korálky. Šlo ale spíše o doplněk než o rozhodující argument.
Proti výběru Zátor, severní části nevyužitého území, se při oficiálním oznámení ohradila Praha 7, ale i někteří z pražských politiků. Nemůže být tato lokalita ještě ohrožena?
Bude se o tom jednat, ale panuje v tom shoda. Tehdy došlo k neporozumění a obavám z toho, že se tam přesune mnoho ministerských budov. Což nechceme ani my. Aby v Zátorech vznikla čtvrť, kde budou kanceláře a bydlení, s tím všichni souhlasí, ale upřesňují, že se musí dát projektu přesné parametry. Jenom byty by tam totiž také nešly. Musí jít o mix, aby to fungovalo ekonomicky i provozně. Aby tam byla práce, obchody i bydlení.
Koho se tedy bude stěhování týkat?
Motivací státu, jak jsem pochopil ze společných jednání, je přesunout úředníky z budov, které má pronajaté, a tím ušetřit peníze. Neměly by být opuštěny historické budovy, jako jsou ministerstva dopravy a obchodu na nábřeží či Černínský palác, kde je ministerstvo zahraničí. Z těch resortů a jejich reálných sídel se asi dá diskutovat o ministerstvu pro místní rozvoj. To je v úřední budově na Staroměstském náměstí, ale zároveň je propojeno do několika činžovních domů a ještě má sídla v dalších dvou lokalitách v centru. Tomu by slušelo nové sídlo. Jinak má jít o neviditelné orgány ministerstev, různé agentury a instituce, které jsou nyní v nájmech.
Když ale o vybudování vládních budov na konci loňského roku mluvil současný premiér v demisi Andrej Babiš, tak zmínil i Nosticův palác.
Je to bolestivé a citlivé téma. Tam to musí stát pečlivě zvážit. Pokud chce budovu opustit, měl by mít jasno, co tam bude místo toho. Dělat z toho hotel je škoda. Pokud by tam měl být muzejní a galerijní provoz, tak je třeba mít dopředu jasno, co to přesně bude a zda to za to opravdu stojí. Teprve potom se dá uvažovat o přesunu.
Pro kolik lidí mají být vlastně určeny případné nové vládní budovy?
V hrubých číslech jde asi o deset tisíc pracovních míst, což se ale může posunovat o dva tisíce nahoru či dolu. Podle toho, kdo se tam opravdu přestěhuje. Zabere to asi třetinu kapacity území Zátor.
Zmínil jste ale, že by mělo vzniknout jen několik státních budov. Jak se do toho tolik lidí vejde? To by šlo o výškové stavby?
Mrakodrapy tam nebudou. V dlouhodobém horizontu se tam ale počítá s výškami od 12 do 18 pater. Závisí to na urbanistickém návrhu. Rozhodně by tak vysoké budovy nebyly po celém brownfieldu, jen v bezprostřední blízkosti stanice metra Nádraží Holešovice. Z jedné strany území leží Letná a horní Holešovice, z druhé dolní Holešovice. To jsou čtvrti s typickou podobou, která bude určující i pro novou výstavbu. Nový Manhattan tam stát nebude. Vzniknou tam ale nějaké dominanty. Zatímco poblíž stanice metra Vltavská to má být koncertní hala pro filharmonii, na severu to mohou být administrativní budovy převyšující okolní zástavbu.
Je opravdu potřeba stavět nové kanceláře, když se několikrát ročně objevují zprávy, že je jich celá desetina v Praze prázdných?
V principu ano. Problém je v tom, že se dříve dělaly administrativní budovy oddělené od zbytku města, což dnes přestává fungovat. Čistě kancelářské komplexy se musejí transformovat do smíšenější funkce. Což stát musí dělat také. Navíc je tu ještě jedna významná skutečnost. Množství státních úředníků v Praze pracuje v bytech upravených na kanceláře. Přesunem těchto lidí by se státu umožnilo prostory rekonstruovat zpět do bytové funkce, což by pomohlo stávající bytové krizi v Praze.
Nebylo by však z vašeho pohledu plánovačů rozvoje metropole vhodnější, aby se úředníci přestěhovali do objektů, které patří státu a v současnosti nemají využití? Třeba do kasáren v Karlíně.
Je to obtížná otázka. V Česku je zažitý fetiš efektivity – jestli je řešení výhodné. V tomto pohledu tyto budovy neobstojí, protože jejich oprava a provoz jsou finančně velice náročné a neobstojí ve srovnání s moderními kancelářskými komplexy. Je to o rozhodnutí a vyvážení, kdy je vhodná efektivita a kdy péče o kulturní dědictví. Mělo by jít o společenskou dohodu. Pokud se ale společnost shodne na tom, že se mají využít, pak už musíme počítat s tím, že to bude stát více peněz.
Nemůže být pro výstavbu vládních čtvrtí problémem nedostatek volných pozemků, které by patřily státní správě? U řeky staví developer, kolem stanice metra jsou sice pozemky města či státu, avšak zčásti zastavěné, pak už má území ve vlastnictví soukromý investor.
Pozemková držba tam není čistá. Nebude se to stavět najednou, ale po etapách. A na tu první pozemky státu, města a jejich fyzických osob stačí. Potom je možné přistoupit k odkupům pozemků nebo založit společný podnik pro výstavbu. Když se staví město a řeší pozemky, je zcela normální, že se dělají společnosti, v nichž je zastoupený stát i soukromý vlastník. Bude to asi v nějakém momentu i tady nutné, ale jen pro menší část území. Je na to času dost, jelikož by se to týkalo až vzdálenější etapy.
