Prahu v 15. století jste ve své poslední knize nazval konfliktním společenstvím. Proč?
Skoro každé středověké město bylo konfliktním společenstvím, kde permanentně propukaly střety sociální i politické. Ve skutečnosti ale ve městě dominovaly konflikty individuální povahy. Kdybychom se takto dívali na dnešní město, asi nenajdete nikoho, kdo se někdy v životě nehandrkoval se svým sousedem. Sousedovi vadí padající listí, prudí ho, že z vašeho okapu stříká voda na jeho zahradu, že váš strom stíní… Takové konflikty jsou tu celá staletí, protože nežijeme izolovaně jako na farmách na Novém Zélandu. Praha je ale v českém prostředí jediné město, kde spolu ve středověku soupeří čtyři zcela nezávislé obce, i když prim jednoznačně hrají Staré a Nové Město pražské. A právě jejich soupeření vyvolávalo mnoho dalších konfliktů, jež se týkají politických, ekonomických, obchodních i náboženských záležitostí. Stejně jako souboje o to, které z pražských měst je nejpřednější v celém království.
Ve středověku neměla většina lidí vlastní postel a spala na zemi, přinejlepším na lavici nebo na stole. Samostatná postel byla opravdu něco.
