Technika ovšem umožňuje ještě o poznání více. Nejen tento objekt může ve virtuálním světě do nejmenších podrobností přiblížit odborníkům, památkářům, stavebníkům či školám, ale též zájemcům o historickou architekturu.
„Dostali jsme rozsáhlou technickou dokumentaci, například k půdorysům. Zároveň jsme vycházeli z fotografií, abychom dokázali zaznamenat a pokrýt obrovské množství detailů, které skrývá Karlova Koruna,“ řekl Petr Teplý, jenž má na starosti obchodní a technickou podporu projektu. Hlavní hmotu zámku autoři vytiskli na pryskyřicové 3D tiskárně, celek doplňují menší prvky, jako okna vyrobená z umělé hmoty. Dále model zahrnuje drobné součásti připravené na plastové 3D tiskárně. Tištěných pohledových dílů obsahuje 137 a k tomu 60 dvojitých oken.
Umělkyně tvoří i s pomocí 3D tiskárny, impulsem byl synův dárek k vánocům |
Tvůrcům makety technika umožnila jít až do takových detailů, jako je třeba erb majitelů rezidence, rodu Kinských, nad vstupem. Tedy znamení tří stříbrných hrotů zvaných vlčí zuby. Věrnou podobu získali též lvi, jejichž reálné předlohy střeží i vstup do Karlovy Koruny. Maketa čeká ještě na okapy a figurky, které zalidní zahradu.
Nástrahy velkého mistra
„Santini nám to neulehčil,“ shodují se autoři modelu. V objektu například není ani jeden pravý úhel.
„Vždy jde o lehce lomené úhly dovnitř o pět šest stupňů. Proto dělat kupříkladu vnitřní vzpěry představovalo komplikovanou činnost. Museli jsme totiž chytat vnitřky objektu na jakási lešení, aby se jednotlivé díly zpevnily a šlo je i přenášet,“ sdělil Filip Špitálský, jenž řešil modelování a technickou podporu.
„Poprat“ se museli s řadou dalších nástrah. Například zachytit podobu střechy, tedy poskládat ji po jednotlivých taškách. Na tom pracovali několik týdnů. Pokud by ovšem užili klasické metody, tedy že by ji vytvářeli manuálně kus po kusu, tak tento problém řeší až tři roky. Proto využili umělou inteligenci. „Vymodelovali jsme kousek střechy a propočítali vše tak, abychom ji ‚roztáhli‘ rovnoměrně a celek nedeformovali do patvarů, třeba kosočtverců. Naopak, zachovali jsme tvar čtverců položených přes sebe. Přesně tak, jak se střechy pokrývaly originálně,“ řekl Špitálský.
Věrnost Santiniho předloze je znát i v užitých barvách. „Jde o speciální okr, který lze vidět na omítce. Jde až o kouzelnou barvu, v níž je hodně žluté a růžové. Pokud to srovnáte s bílými okenicemi, vidíte rozdíl. Jako celek je zámek světlý. Jeho barva neobsahuje kyselé nádechy žluté, růžová také vidět není, jsou ale přítomny,“ řekl vedoucí projektu Vladislav Teplý.
I za užití špičkových technologií šlo o dost složité dílo. „Vymodelování trvalo zhruba dva měsíce a následující práce, třeba tisk, vyšly na dva a půl měsíce. Měřítko představuje 1:98, formát 1:100 jsme redukovali kvůli nastavení tiskárny,“ sdělil Filip Špitálský. Vytvořit podobu zámku modelářskou klasickou metodou a nástroji bez užití moderních technologií je prakticky nemožné. „V takovém případě by bylo třeba model výrazně zjednodušit. Ale Santini si zaslouží perfektní práci a výsledek,“ řekl Petr Teplý.
Zájemci maketu od září uvidí v galerii jízdárny Karlovy Koruny, přibližně hodinu cesty od Prahy. Jde o pilotní projekt, nikoli však poslední. „Model chceme nabídnout památkářům, školám a podobně. Moderní technologie dokážou věrně zachytit i to, co je prakticky neviditelné. Navíc umožňují vhled do různých nuancí architektury, jako třeba práce se světlem. Model lze poskytnout též ve virtuálním světě jako 3D foto,“ dodal Petr Teplý.
Santiniho stopy
Karlova Koruna náleží k tomu nejlepšímu, co pražský rodák Santini vytvořil, pochází z počátku 20. let 18. století. Stavba má podivuhodnou dispozici, když ke střednímu dvoupatrovému válcovému jádru přiléhají tři patrová boční čtvercová křídla. Interiér zámku je v obou podlažích rozvržen do deseti hlavních prostorů, které se nezávisle na vnějším objemu symetricky prolínají. Dokonalé vymezení půdorysu paprsčité centrály Santini používal často i u sakrálních staveb.
Santini dokázal vtělit složité symbolické obsahy, často vyjádřené vzájemnými poměry čísel, do konkrétních staveb. „Santini byl hluboce věřícím katolíkem. Měl zálibu v kabalistických naukách, jinotajích a číselné symbolice, jak dokládají jeho zápisy a poznámky, často šifrované. Nešlo ovšem o nějakou iracionální mystiku, či dokonce magii, nýbrž o součást intelektuální výbavy barokního vzdělance,“ vysvětlil Vít Vlnas, vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK.
