Je pár měsíců po válce, vlasteneckou krví vykoupená svoboda se v Československu teprve nesměle probouzí k životu. Zhruba hodinu před polednem ve středu 14. prosince 1945 nasedá na ruzyňském letišti do letounu Siebel tříčlenná posádka se zkušeným pilotem a příslušníkem britských RAF Josefem Stachem v čele. Na palubě je i dalších pět frekventantů navigačního kurzu. Osm mladých mužů, kteří se i po válce rozhodli dobrovolně bránit křehké období míru v zemi.
Byl to děsivý pohled; torza těl byla rozmetána po celém lese. Kusy letadla jsme tam nacházeli ještě dlouho po havárii.
Čeněk Zikmundpamětník z Pískové Lhoty
Počasí posádce ten den zrovna nepřeje, rtuť teploměru kolísá těsně pod bodem mrazu. Fouká silný vítr, sněží. Navigační lety se však podle rozkazů musejí provádět i za špatných podmínek. Přesně v 11.28 se letoun odlepuje od ranveje.
