Na místo nehody, kde tělo dívky musel zpod tramvaje vyprostit jeřáb, okamžitě přiběhla ředitelka školy Anna Niklová a vzápětí také Mariana Čapková, místostarostka Prahy 6 pro školství, která zdrcené ředitelce poskytla kontakt na poradnu Vigvam. Ta pomáhá rodinám a blízkým vyrovnat se se ztrátou.
Bylo jasné, že příští školní dny budou pro žáky i učitele náročné.
„V první řadě je důležité mít připravené krizové plány pro případ úmrtí. Ty zahrnují konkrétní kroky, co se má dělat v prvních hodinách, dnech a týdnech. Kdo a co má na starosti a koho škola kontaktuje,“ přiblížila Sylvie Stretti, terapeutka a ředitelka neziskové organizace, která spolupracuje s městskou částí.
0:1, tramvaje po smrti dívky už zase vozí tragické skóre. Policie nastínila průběh nehody |
Niklová hned svolala pedagogický sbor a společnými silami vypracovali metodiku, jak komunikovat s dětmi. Brzy však zjistila, že je nutné vpustit mezi sebe nezaujatého odborníka, který je dosud zcela neznámou situací provede.
Vhodná je pomoc zvenčí
„Je vhodné si přizvat někoho ‚zvenku‘, protože i členové školního poradenského pracoviště jsou pozůstalými a intervence a následné poradenství by měl vést někdo nezasažený,“ vysvětlila Stretti.
Ta škole doporučila domluvit se na vzpomínkovém místě – kde ho vytvořit tak, aby lidé měli možnost přijít, ale zároveň nebylo stále na očích, a také předem stanovit, jak dlouho zůstane zachováno. „Poradili nám, že pieta má být ohraničeným obdobím,“ sdělila ředitelka školy s tím, že pietní místo zřídili v jednom ze dvou vchodů do školy.
Denně také podle terapeutického plánu posílala dopisy rodičům, že je všechno v pořádku.
Dívka zemřela při střetu s tramvají, zpod soupravy ji vyprošťovali pomocí jeřábu |
„První dny jsme měli mít lehčí režim, hrát společenské hry, upustit od zkoušení, od nějaké zátěžové práce v rámci výuky. Měli jsme jít na vycházku nebo společně zpívat, prostě všechno společně,“ popsala Niklová.
Terapeuti také částečně zastoupili vyučující a měli pár společných hodin s žáky sami, což kantoři uvítali. Napilno měla školní psycholožka a krizový intervent. V péči měli děti, které se s událostí vyrovnávaly hůře než ostatní. Nejlépe situaci zvládli nejmladší žáci, naopak tíha situace více dopadla na starší.
Tramvaje DPP s potiskem upozorňujícím na kampaň Neskákej mi pod kola, která varuje před nebezpečím střetů se soupravami.(březen 2026)
Dopravní výchova ve škole v minulosti podle Niklové nechyběla. Žáci ji mají několikrát do roka, první stupeň navíc hned začátkem září prochází Břevnov a učitelé ukazují nebezpečná místa a připomínají, aby žáci využívali přechody.
Zrovna ale v okolí Bělohorské ulice, kde ke tragickému střetu došlo, žádný takový bezpečný přechod není, jak redakci upozornily učitelky. Podle nich navíc tramvaje jezdí v blízkosti školy příliš rychle.
Místostarostka Čapková chce posílit prevenci, aby se dětem stále opakovalo, aby nenosily sluchátka, chodily po přechodech, atd. K tomu se přiklání i ředitelka školy Anna Niklová. Dopravní podnik by Niklové měl také více naslouchat lidem a jejich zkratkám.
Černá vlajka i pietní místo. Škola vzpomíná na školačku, která zemřela pod koly tramvaje |
„Dopravní podnik by měl sledovat, kudy lidé chodí, kde se zastavují a kudy se vracejí. Proč nevytvořit ‚cestičky‘ podle jejich přirozeného pohybu, který sami určují jako nejvhodnější? Proč si hrát na inženýry, kteří vědí nejlépe, když pak dochází k podobným situacím? Lidé si stejně cestu najdou po svém,“ poznamenala.
S Čapkovou se také shodla, že by měly přestat jezdit tramvaje typu T3, které na rozdíl od moderních vozů nemají pod prvním podvozkem nízké zábrany.
Dlouhých deset dnů
Pro školu ředitelka zvolila nejkratší možnou dobu truchlení, a to 10 dní, kdy už žáci sami odmítali o události dál mluvit a přáli si jít dál.
Ve středu tak pietní místo za účasti všech, kteří na Dianku chtěli ještě naposledy společně zavzpomínat, zrušili. Na zahradě školní sbor za doprovodu kytary zazpíval její oblíbenou písničku a spolužáci ze třídy zasadili strom. Ředitelka do kořenů vpletla křížek, který pro dívenku získala od karmelitánek.
„Procházet těch deset dnů bylo strašně dlouhé, přitom na to, aby se zahojily rány, je to zlomek času, to bude trvat dlouho,“ uzavřela Niklová.
