Zkušený divadelní i rozhlasový herec nahradil bývalou rozhlasovou hlasatelku Dagmar Hazdrovou, která k cestujícím promlouvala celých 30 let. Loni v květnu Vondráček vyhrál anketu vyhlášenou Dopravním podnikem hl. m. Prahy (DPP). Lidé v ní měli možnost rozhodnout mezi čtyřmi hlasy. Vondráčka veřejnost zvolila s drtivou převahou 62,15 procenta hlasů a mravenčí práce namlouvání mohla začít.
Herec Divadla v Dlouhé zatím pro DPP namluvil přes dva tisíce nahrávek. Celkově se bude jednat o více než deset tisíc stop. Zajímavostí je, že všechny názvy zastávek se pořizují ve dvou provedeních, jednou s intonací ukončenou, tzv. do tečky, a jednou neukončenou, tzv. do čárky, aby bylo možné nahrávky mezi sebou kombinovat.
Na konci procesu bude Vondráčkův hlas oznamovat zastávky ve všech prostředcích městské hromadné dopravy i v příměstských spojích.
Jako rodilý Pražan jste se hromadnou dopravou určitě vozil už jako dítě. Jaký je to pro herce pocit, stát se „tím“ hlasem v MHD?
Samozřejmě si vážím toho, že si cestující vybrali můj hlas s takovou převahou, že kdybych kandidoval na prezidenta, nemusel bych s tolika procenty ani do druhého kola. Na druhou stranu jsem především herec a tohle je spíše taková třešinka na dortu mé herecké profese. Tramvají jezdím skoro denně, takže na můj psychický stav se ptejte, až se svým hlasem budu jezdit třeba měsíc. Doufám, že moje rodina a kamarádi si odteď budou v tramvaji připadat jako u nás v obýváku. I když tam bývám výřečnější.
Tramvaje změnily hlas. Radhošťská mi dělala problém, přiznává herec Vondráček |
Mohl byste případně tuto „roli“ přirovnat k nějaké jiné, ať už rozhlasové, dabingové, nebo divadelní, kterou jste zatím ztvárnil?
S nějakou rolí bych to asi nesrovnával. U herecké role musíte přeci jen víc hledat a přemýšlet, protože vytváříte nějakou postavu, která má určitý charakter. Tady je to hlavně o barvě hlasu, přirozené artikulaci, technické preciznosti a hlavně o schopnosti udržet podobnou intonaci, aby na sebe hlášení dobře navazovala. K tomu je samozřejmě herecká praxe užitečná. Přirovnal bych to třeba k malíři, který maluje obrazy, vystavuje v galerii a pak si na chvíli odskočí k písmomalířství a snaží se, aby ten nápis třeba nad nějakou kavárničkou vypadal hezky, srozumitelně a lidem bylo u stolků na zahrádce pod tím nápisem dobře.
V čem byla herecká specifika namlouvání hlasu?
Myslím, že jde hlavně o to najít takovou polohu hlasu, která se po čase nezprotiví, je bez zbytečných emocí, má určitou pevnost a přesvědčivost sdělení a vlastně ani příliš neruší. Přeci jen musím především oznámit nějak příjemně cestujícím, že už jsou na své stanici a mohou jít třeba domů, do práce, do divadla, na koncert nebo k zubaři.
Autobusy a tramvaje v Praze dostanou nový hlas. Dagmar Hazdrovou nahradí Jan Vondráček.
Jak dlouho celý proces trval? A za jak dlouho jste zvládl jednu zastávku?
Úplně přesně vám to nepovím, protože některé zastávky jsou na první dobrou a u některých musíte zkusit pár variant nebo je to takový artikulační oříšek, že se na ní na chvíli zaseknete. Zhruba 1 700 hlášek u tramvají trvalo určitě několik desítek hodin.
Každé divadelní představení má svého režiséra. Dohlížel na vás někdo i při této práci?
On u toho režisér v pravém slova smyslu není, protože jak už jsem řekl, není to tak úplně herecká práce. Jednotlivá hlášení procházejí kolečkem několika lidí. Včetně zvukařů a techniků, kteří skládají hlášky dohromady a nasazují do softwaru. Nejvíc se funkci režiséra blíží poradkyně z Ústavu pro jazyk český Veronika Štěpánová. Hlídá precizní výslovnost podle pravidel češtiny a má neuvěřitelně vycvičený sluch i na různé drobnosti, které by možná prošly v nějaké rozhlasové roli, ale ne u hlášení, které se bude denně tisíckrát opakovat.
Praha v tramvajích nasazuje nový hlas. Bude to dlouhá jízda, těší se Vondráček |
Kterou zastávku pro vás tedy bylo nejvíce problematické ohlásit?
Z toho množství zastávek jsme měli asi jen třicet problematických, takže jsem myslím prošel docela dobře. Nejvíc si asi vybavuji zastávky Radhošťská nebo Náměstí Olgy Scheinpflugové. Vypadá to snadno, ale říct to tak, aby tam byla všechna písmenka a zároveň ne úplně moc, některá musí zaznít trochu méně, některá více, to je na slušnou artikulační paniku.
U které zastávky jste si to naopak užíval?
Samozřejmě u těch, ke kterým mám nějaké vzpomínky nebo tam bydlí někdo z přátel. Břevnovský klášter mi připomíná svatbu s mojí ženou Kateřinou, Bulovka je moje místo narození a pak i našich dětí, Dlouhá třída je stanice, kde už šestadvacet let vystupuji nejdříve z tramvaje a pak na jevišti Divadla v Dlouhé, a takových stanic by ještě bylo hodně.
Jan Vondráček se stal vítězem ankety DPP. V konkurenci čtyř kolegů, pečlivě vybraných odborníky na výslovnost a lidský hlas, získal podporu více než 124 tisíc cestujících.
Kolik provozních hlášení máte ještě před sebou?
Zatím jsme na začátku. Mám před sebou asi přes osm tisíc hlášek. Když se dostanete ke stránce, kde načítáte čísla od jedné do sta, nejdříve do tečky, pak s otevřenou intonací a pak navíc ještě třeba s dodatkem X, tak si občas říkáte: ještěže mám tu divadelní akademii a třicet let praxe. Takže mě vlastně baví i celá tahle situace. Četl jsem někde, že v některých městech ve světě hlásí stanice i skutečně slavní herci. Takže proč ne?
