Před komunálními volbami i po nich jste sliboval, že roli opozičního politika nevzdáte. Není váš odchod po půl roce v zastupitelstvu podrazem na voliče?
Nevnímám to jako podraz, i když chápu, že to tak někdo vnímat může. Ale já bych takovým lidem řekl, ať si to jdou vyzkoušet. Ten mandát má ještě tři a půl roku a je lepší, když si přiznám, že to není má silná parketa, a dám prostor někomu jinému, kdo to bude dělat s větším zapálením. Funkce, která mi byla nabízena a pro kterou jsem přijal nabídku pana premiéra Babiše, měla být manažerská, exekutivní. Funkce, ve které jsem se ocitl, ale byla čím dál více politická, a to není má silná stránka. Jsou lidé, kteří se v tom cítí jako ryba ve vodě, tak proč jim překážet. Je to lepší i pro voliče, protože pokud volili mě, volili hnutí ANO a může mě tedy nahradit zapálenější kandidát.
Nevolili ale právě toho manažera, který jim teď po tři čtvrtě roce v opozici oznámí, že končí?
Volili, ale manažer v opozici nedokázal věci měnit. Samozřejmě i z opozice dokážete některé věci ovlivnit. Snažil jsem se o to, věnoval jsem tomu spoustu úsilí, ale přestal jsem věřit tomu, že se v tom můžu zlepšit. Pokud nehoříte, nemůžete zapalovat.
Takže vás to přestalo bavit.
To nezní moc státnicky. Opakovaně jsem tomu dal šanci, ale spíše si myslím, že dokážu Pražanům přinést více, pokud se budu věnovat tomu, čemu rozumím. To prostředí plné intrik, ale i lidí, kteří jsou často voliči bližší, preferuje člověka jiného profilu, než jsem já.
V oznámení odchodu z politiky jste uvedl, že vám vadilo, že se nedají v politice věci měnit tak rychle jako v byznysu. Že politika není byznys, jste přece mohl předpokládat.
Moje představa byla taková, že vyhrajeme a budeme věci měnit přímo. Také jsem si ale uvědomil, že jedním z důsledků toho, že tu máme deset let ekonomického růstu, je to, že lidé řeší trochu jiné záležitosti. Je tu celá generace, která se soustředí na klimatickou změnu a další věci. Já jako racionální politik si říkám, že pražští politici by měli řešit především to, co se týká Prahy. Měli by řešit parkování, dopravu. Když se podíváte na předvolební sliby, tak parkování bylo velké téma. Máme tři čtvrtě roku po volbách a nikdo to řešit nechce. Z toho jsem byl trochu rozpačitý.
Měla na vaše rozhodnutí vliv aktuální situace kolem auditů Evropské komise, které hovoří o střetu zájmů premiéra Andreje Babiše?
Neměla. To s tím nemělo nic společného. Já jsem o odchodu přemýšlel mnoho týdnů, ale nechtěl jsem to udělat před volbami do Evropského parlamentu, aby toho nikdo nezneužil.
Ve chvíli, kdy se rozhodovalo o tom, že ANO skončí v opozici, jste mluvil o závazku k lidem, kteří vás podpořili ve volbách. Ten už necítíte?
Cítím, a i proto jsem se hnutí snažil někam posunout. Poznal jsem ale jistou bezvýchodnost, respektive to, že na nějaký razantní krok nemám dostatečné politické zkušenosti, a zároveň se přiznám, že jsem byl otráven ze všech těch intrik a politikaření, které je sice přirozené, ale necítím se v tom dobře.
Ještě v únoru jste měl ambice dostat se do vedení pražského ANO. Už tehdy jste zvažoval konec v politice?
To byl začátek toho rozhodování. Tehdy jsem porozuměl, jak ta organizace v Praze funguje. Kdybych to neudělal, tak bych se možná trápil déle. V okamžiku, kdy lidé kolem vás pociťují nějaké ohrožení, třeba kvůli funkcím, tak se odkopou. A já jsem díky tomu poznal tu organizaci mnohem lépe. I to přispělo k mému rozhodnutí.
Mluvíte o intrikách. Máte na mysli situaci v rámci ANO? Jak se vám s vedením pražské organizace spolupracovalo?
Nevím, jestli takové adjektivum čeština má.
Před komunálními volbami předvedl Stuchlík vizi Libeňského mostu |
V jednom z dřívějších rozhovorů jste říkal, že ANO v Praze potřebuje tvář. Vy tou tváří už nebudete. Má ANO v Praze někoho, kdo může být tváří hnutí?
ANO má v Praze jako tvář Patrika Nachera (předseda magistrátního zastupitelského klubu ANO a poslanec, pozn. red.), který ale paradoxně není členem hnutí. Patrik je přesně ten nadšený politik, baví ho to, je pracovitý, energický. A kdyby se do toho opřel, tak představuje možnost, jak hnutí v Praze změnit.
S Patrikem Nacherem jste vycházel jak? Právě jeho jste nahradil jako lídr na primátora poté, co si ho za kandidáta vybrala pražská organizace ANO.
Řekl bych, že máme s Patrikem korektní vztah.
Před volbami jste říkal, že nebudete nikomu dělat loutku. Obstál jste?
Věřím, že ano. Mohu se na sebe ráno podívat do zrcadla a nemusím se před sebou stydět. Nechci teď ale blokovat někomu místo. V magistrátním zastupitelstvu jsou lidé, kteří jsou nadšení, ale i spousta lidí do počtu. Místo některých kolegů by tam klidně mohl být robot. To platí pro úplně všechny strany. Já jsem se snažil mluvit, být vidět, ale už mi to nedávalo smysl.
Je reálné, že se do politiky vrátíte?
Nemůžu vám říct, co budu dělat za dvacet let. Ještě před dvěma lety bych si neuměl představit, že tu s vámi budu dělat rozhovor jako končící politik ANO. Ale necítím, že bych se měl někdy vracet. Pokud by mělo v Česku dojít k nějakému omezení svobod nebo hodnot, které uznávám, tak bych to třeba přehodnotil. Ale nemyslím si, že tam naše země směřuje.
Své podíly ve Fair Credit i Fincentru jste prodal. Co máte v plánu dělat po odchodu z politiky?
Před týdnem jsem dotáhl akvizice investičního fondu Quant, který vznikl na konci roku 2016 a má výbornou výkonnost. To je záležitost, které se chci věnovat. Z finanční distribuce se posunout do správy a zhodnocování investic. Ale hlavně si potřebuji také odpočinout.
Zmiňoval jste, že jako podnikatel můžete dát Praze více než jako politik. V čem konkrétně?
Měl jsem vždy blízko ke klasické hudbě, proto jsem v roce 2014 kupoval rádio Classic. Část svého úsilí chci napínat k popularizaci klasické hudby, což by Praze mohlo pomoci. Mimochodem jedno z velkých předvolebních témat byl koncertní sál. A máte pocit, že se řeší? I v tom bych rád hrál nějakou roli a Praze nějak pomohl. Pohrávám si s myšlenkou, jestli by nebylo dobré, kdyby se koncertního sálu chopil člověk mimo politiku, kterého neomezují volební období.
10. září 2018 |
