29. července 1993: Podařilo se nám nalézt štěchovický poklad, prohlašují republikáni. 26. října 1993: Šéfredaktoři časopisu Sorry: Našli jsme štěchovický poklad. 9. dubna 1994: Helmut Gaensel chce vyzdvihnout štěchovický poklad ještě letos.
A stále nic.
Uplynulo dvacet let a Helmut Gaensel se vrací. Vlastně po tajemném úkrytu, kam měla nacistická armáda ukrýt zlato, nikdy pátrat nepřestal.
"Na hledání se stále pracuje," potvrzuje emigrant, sudetský Němec, který se netají svými kontakty s postnacistickými organizacemi.
Na otázku, zda se konečně podaří poklad vyzvednout, však jen krčí rameny. "Kdybych věděl, kde poklad je, seděl bych tam a hrabal holýma rukama," směje se.
Německý generál nic neřekl
Gaensel poklad hledá už od začátku šedesátých let, kdy jej jako neodsunutého sudetského Němce komunistické Ministerstvo vnitra nasadilo na vězněného generála SS Emila Kleina, někdejšího velitele ženijní školy v Hradištku. Právě pod jeho dozorem měl být na konci války štěchovický poklad ukryt.
Jenže i když byl generál SS po válce vyslýchán sovětskou i československou rozvědkou, nikdy neprozradil konkrétní místo.
Podle Gaensela na objevení pokladu v současnosti pracuje několik zahraničních univerzit, které vytipovávají nejpravděpodobnější místa úkrytu.
"Jde o univerzity v Mohuči a v Utahu, které sem posílají své studenty. Až se shodnou na konkrétních lokalitách, pak se případně přikročí k výkopovým pracím," popisuje.
Dříve, když se našlo nějaké místo, začalo se hned hrabat bagrem. "Tato oblast je ale doslova provrtaná těžbou, je tu tolik prázdných štol, že byste je mohl otevírat léta. Proto dnes bereme na hledání nejmodernější techniku a vše probíhá čistě na povrchu," popisuje.
Kromě toho, že se neví, kde by měl štěchovický poklad být, neví se ani přesně, co by měl obsahovat. Údajně se jedná o zlato, cenné umělecké předměty a dokumenty o tajných zbraních třetí říše. Hovoří se například o více než pěti stech bednách, které do Prahy dopravil nákladní vlak z Německa.
"Máme korunní svědkyni"
"Na konci druhé světové války skutečně na území protektorátu Čechy a Morava docházelo k budování úkrytů. Ať už šlo o úkryty zbraní pro případný poválečný odboj, či předměty umělecké povahy, nebo archiválie," říká vojenský historik Eduard Stehlík.
Protektorát byl podle něj chápán jako místo nejméně zasahované spojeneckými nálety, tím pádem bezpečné.
Je otázka, zda tyto úkryty jsou zrovna ve Štěchovicích a zda obsahují to, o čem pánové hovoří.
Jediným prokázaným nálezem je dosud více než 30 beden s relativně bezcennými dokumenty, které v únoru 1946 potají ze Štěchovic odvezla americká armáda.
A mlčení zmiňovaného Emila Kleina? Historici si jej dnes spíš vysvětlují tím, že si protahováním vyšetřování chtěl jen zachránit život.
Gaensel není jediným hledačem. Stejně jako on se začátkem 90. let proslavil Josef Mužík. Ani on v pátrání neustal.
Nyní dokonce tvrdí, že už o štolách s ukrytým pokladem ví, v létě by chtěl poklad vyzvednout na povrch: "Máme i korunní svědkyni, kterou nikdo předtím neměl. Ta viděla, jak sem jezdil K. H. Frank na inspekci štoly. Frank přitom po válce popíral, že tady někdy byl. Nepřijde vám to zvláštní?"
