Poslední adresou Petra Zlenka byl dům na Vinohradech na adrese Lužická 38, kde žil se svojí manželkou.
Zlenko do Prahy utekl přes Polsko poté, co po první světové válce Rudá armáda obsadila Ukrajinu. Od roku 1923 žil v Praze, kde se i oženil. Rudá armáda však Zlenka dohonila, když v květnu 1945 přišla do Prahy.
Už v červenci byl zatčen sovětskou kontrarozvědkou Směrš a převezen do Kyjeva. Bibliograf a správce Slovanské knihovny ministerstva zahraničních věcí měl tou dobou již československé občanství, proto šlo tehdy fakticky o únos.
„Osud Zlenka vypovídá o tom, že je problematické mluvit o květnu 1945 pouze jako o osvobození. Pomoc Rudé armády před fašisty nikdo nezpochybňuje, ale problém je v tom, že nás toho dne vlastně zabrali. Od začátku se chovali jako uchvatitelé a unášeli lidi, kteří byli našimi občany,“ řekl novinář a prasynovec Petra Zlenka Ivan Brezina.
Podle historičky Anny Chlebiny z Ústavu pro studium totalitních režimů bylo takto deportováno okolo čtyř set ukrajinských emigrantů, seznam ale není úplný a je stále doplňován o nová jména.
„Zlenko se v očích Sovětů provinil tím, že bojoval v protibolševickém odboji pro nezávislost Ukrajiny. Podobná zatýkání ukrajinských emigrantů probíhala už od května 1945 a vláda československé republiky tehdy tomu jen bezmocně přihlížela,“ uvedla Chlebina, která se dnes také účastnila odhalení tabulky.
Zlenko v sibiřském gulagu Ozerlag zemřel 1.10. 1954, pár měsíců před propuštěním.
Podle Ivana Breziny se v jeho rodině před 89. rokem o Petrovi Zlenkovi příliš nemluvilo ze strachu, že by z toho mohly být problémy.
„Až po revoluci jsem jeho pozůstalost pročetl a uvědomil jsem si, jak dějiny nejsou černobílé. Sice jsem ho osobně neznal, znal jsem ho jen z vyprávění jeho ženy, ale dnešní den je pro mě takovou satisfakcí. Žil jsem totiž v domnění, že osud naší rodiny nikoho dalšího nezajímá. Teď jeho osud studují historici a před pár lety jsem zjistil, že je na Ukrajině velmi uznávaný,“ dodal Brezina.
Instalace pamětních tabulek je součástí projektu Poslední adresa, který vznikl původně v Rusku. Odtud se rozšířil i do dalších zemí včetně Česka, kde se první tabulky připomínající oběti komunistického režimu objevily v roce 2017.
