Už to začíná připomínat nekonečnou telenovelu. Se všemi emocemi, zvraty či dramatickými výstupy. Zahraniční investor chce budovu zbourat a postavit na jejím místě moderní, architektonicky neotřelý dům. S tím ale nesouhlasí někteří odborníci a část veřejnosti, pro niž se dům stává symbolickým štítem v boji za kulturní dědictví země.
Spor dvou nesmiřitelných stran, v obou případech zastávajících ze svého pohledu oprávněné zájmy, musí rozseknout ministerstvo kultury a magistrátní odbor památkové péče. Jenže vzájemně protichůdná rozhodnutí situaci ještě více znepřehledňují.
Jednou dům jedna instituce povolí zbořit, druhá se proti tomu odvolá a naopak by ráda, aby byl chráněnou památkou. A tak je to pořád dokola.
Před ministerstvem kultury se opět sešli demonstranti
Mezitím čas od času přijdou na Václavské náměstí či před ministerstvo kultury demonstrovat kritici demolice. Naposledy se svolali na středeční podvečer.
Akce se zúčastnilo na sto padesát demonstrantů a také osm goril, které nesly transparenty s nápisy Smrt Praze!, Zastavte pokrok a Zpátečníci. Mezi lidmi v gorilích oblecích poznali demonstranti britského investora kritizovaného projektu Jamese L. Woolfa.
"Jsme demokraté, proto jsem panu Woolfovi nabídl megafon, aby nám řekl svůj názor. Odpovědí nám bylo opičí huuuu," řekl organizátor protestu Vítězslav Praks s tím, že osobní účast Woolfa na demonstraci a jeho pokus ji narušit ukazuje jeho nejistotu.
Čas od času se James Woolf (jeho manželka a maminka jsou z Česka) vytasí s úchvatnými vizualizacemi nové budovy - takzvaného Květinového domu, který by měl historickou stavbu nahradit. Přitom ho to vyjde zhruba na miliardu korun.
MF DNES proto oslovila obě strany sporu a položila jim pět otázek. Demolici obhajoval investor James Woolf, proti bourání vystupoval Richard Biegel z Ústavu pro dějiny umění FF UK.
1. Čím je dům zajímavý?
Woolf: Původní budova byla navržena v roce 1880 architektem, jenž je autorem Národního muzea. Fasáda původní budovy byla bohužel v roce 1920 stržena a byla přidána další dvě patra. Současný dům je naprosto všední a nemá nic z kouzla původního.
Biegel: Dům v Opletalově ulici je pozoruhodná stavba, jejíž architektonický výraz balancuje na hraně kubismu, moderny a klasicismu. V tomto směru je to jedinečný svědek zrodu moderní architektury. Zároveň je součástí celkového urbanistického konceptu Václavského náměstí.
2. Čím je naopak tuctový?
James L. Woolf
Woolf: Dnešní budova je natolik tuctová, že ji architekt Bohumír Kozák, který stál za odstraněním fasády, ani nezahrnul do svého bohatého portfolia. Užití mnohoslabičného výrazu k popisu okna neudělá z okna výjimečný prvek, stejně tak medicínský popis palce – digitus primus manus – neudělá z palce více než zase jen palec.
Biegel: Jestliže tuctový znamená respektovat pravidla hry, což je předepsaná výška střechy, úroveň říms a tak dále, tedy atributy "běžného" domu, tak pak je tuctová většina staveb v Praze. Pro Václavské náměstí představuje sílu zejména v celku. Dům, který dodržuje regulační pravidla, je městotvorný. Tuctovost je tady jeho obrovská síla. Neupozorňuje na sebe zbytečně, protože umocňuje celek náměstí.
3. Proč by se (ne)měl bourat?
Woolf: Statika budovy je na konci své životnosti. Je to podobné jako u starého auta, když dosluhuje, je nutné ho, bez ohledu na osobní vztah k tomuto stroji, vyměnit.
Biegel: Na tuto otázku naleznete odpověď v obou předchozích bodech a i v bodě 4. a 5.
4. Co by tu mělo vzniknout a kdo to bude platit?
Jednatel Klubu Za starou Prahu Richard Biegel
Woolf: Vznikne tu budova, jež bude výjimečná a zajímavá a která bude novou přidanou hodnotou pro centrum Prahy. Budova, která zamezí úpadku této části města a přinese do centra opět život. Přirozený vstup na Václavské náměstí z hlavního nádraží si zaslouží dům vhodný pro tuto lokalitu, jenž bude vstupní branou pro hlavní náměstí.
Biegel: Proč by mělo vznikat něco nového? Funkce domů na náměstí je chápána jako smíšená. V přízemí jsou obchody, nad nimi kanceláře, ještě výš byty a v podkroví třeba ateliéry. Nejlepší náplní i z ekonomického pohledu je polyfunkční dům – a to tento je. Proč by pak neměl fungovat? Koneckonců náplň se zde nabízí sama. Bohužel je velkým problémem Václavského náměstí, že zde zejména moderní domy nefungují smíšeným městským životem. Objekt v Opletalově ulici je jakýmsi lakmusovým papírkem, který na tento problém upozorňuje. Je po stavební stránce zdravý, je obydlený, jsou v něm obchody. Stačí pouze běžné opravy, jež by měl platit majitel. Stejně jako jinde. Dokáže si na sebe prostě vydělat sám, stojí a funguje. Vždyť je to jedno z nejlukrativnějších míst v metropoli.
5. V případě, že se dům zbourá, vznikne pražský precedens, který spustí lavinu dalších demolicí?
Woolf: Že z toho bude precedens? Nikoliv. Je to podobné, jako když umožníte průjezd tramvají jednou ulicí, nepovolujete tím průjezd všemi ostatními ulicemi. Tento argument precedentu je používán odpůrci změny, aby si tak zajistili veřejnou podporu pro své osobní politické ambice, a ne pro opravdový zájem města. Každý případ by měl být posuzován dle jeho kvalit řádně kvalifikovanými odborníky, což v našem případě je. Nejvíce nebezpečným precedensem pro Česko a podnikání obecně je kontinuální otevírání tohoto případu, kde již padlo konečné rozhodnutí. Tyto přezkumy a časové průtahy povedou k tomu, že investoři budou odcházet do jiných zemí, což zapříčiní ještě hlubší a delší ekonomickou recesi v zemi.
Biegel: Je to precedens. Autorsky jsou pod ním podepsaní dva významní architekti. Je to kvalitní dům, když se zbourá dojde k prolomení určité hranice. Jestliže zbouráme tento nesporně kvalitní dům, pak může padnout spousta jiných domů, jejichž kvality jsou méně zjevné.
