náhledy
Unikátní hodiny z věže katedrály sv. Víta v Praze může člověk v záplavě věžiček, lomených oblouků a dalších kamenných ozdob, snadno přehlédnout. Stojí však za pozornost, neboť jde o jeden z největších mechanismů v Evropě.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Za čtyřmetrovým černým ciferníkem se zlatými číslicemi se skrývá velmi zajímavý příběh stroje, který posunuje hodinovými ručičkami už zhruba 420 let.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Stroj z doby císaře Rudolfa II., vestavěný do rámu půdorysu asi 300 krát 90 a výšce přes 180 centimetrů, ve věži v současnosti není. Prochází totiž opravou.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Hodiny již půl druhého roku stojí rozebrané v dílně Petra Skály v Sadské nedaleko středočeského Nymburka. Za pár týdnů se historický stroj do věže katedrály vrátí.
Autor: Dan Materna, MAFRA
"Historický stroj už léta nešel. Ciferníky poháněl elektromotor. Kyvadlo možná nefungovalo desetiletí a několik let už nešly ani bicí stroje," popisuje Petr Skála v dílně stojící na konci zahrady.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Správa Pražského hradu rozhodla, že hodiny nechá opravit a odstranit necitlivé zásahy a moderní nástavby z konce 50. let minulého století.
Autor: Dan Materna, MAFRA
V 50. letech dokonce vyhodili některé historické součástky a ke stroji připevnili nástavbu s elektromotory a řetězovými rozvody.
Autor: Dan Materna, MAFRA
"Cílem je vrátit mechanismu podobu z roku 1930, kdy se katedrála dostavěla a hodinový stroj byl znovu do věže osazen. Dřevěné bubny, na něž se namotávala lana závaží, vyrábíme podle dobových fotografií, které byly nalezeny v Národním technickém muzeu. Vše je to ruční práce," popisuje Petr Skála.
Autor: Dan Materna, MAFRA
"Svatovítské hodiny se dochovaly v relativně autentickém stavu, i když samozřejmě prošly několika úpravami prováděnými v souladu s dobovým vývojem techniky a hodinářského řemesla. Stálé pozornosti neušly jistě i díky tomu, že byly na tak významném místě," pochvaluje si historik umění Martin Herda ze Správy Pražského hradu.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Dílna Petra Skály je plná táhel, hřídelí či ozubených koleček. No koleček... některá mají v průměru tři čtvrtě metru a váží přes padesát kilo.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Složitý mechanismus vážící odhadem až 1500 kilogramů rozebrali restaurátoři na sklonku roku 2012. Od té doby na něm manželé Skálovi pracují.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Petr Skála a jeho žena Melanie, oba akademičtí sochaři, se ke své profesi dostali vlastně náhodou "Vždycky jsme žili na volné noze jako výtvarníci. Naším oborem byly sochy a šperky. Starožitné hodiny pro mě byly nejprve jen taková oddychová činnost. Pak bylo po sametové revoluci, vznikalo Občanské fórum a já se dostal tady v Sadské do budovy radnice. Tam byly hodiny, které léta nešly. Bylo to vlastně poprvé, co jsem viděl věžní hodiny. To mě uchvátilo," vypráví Skála.
Autor: Dan Materna, MAFRA
"Posléze se na mě obrátili památkáři. Potřebovali člověka, který má i výtvarné cítění. To už jsme měli slušnou praxi a začali zjišťovat, co se za těmi ciferníky ve věžích skrývá za poklady. Je krása, když těm strojům vracíte život," dodává Skála, který se rovněž stará o Staroměstský orloj.
Autor: Dan Materna, MAFRA
"Předpokládám, že se v průběhu května a června do věže opět vrátí. Správa Hradu za celé restaurování zaplatí něco přes 1,5 milionu korun," upozorňuje Herda.
Autor: Dan Materna, MAFRA