Dopady kauzy Opencard na čtveřici bývalých radních a jednoho úředníka mohou být ještě tvrdší než „jen“ aktuálně nepravomocné podmíněné tresty. Hrozí jim žaloba o více než sedmnáct milionů korun, tedy škodu, kterou údajně měli způsobit.
To by pro mnohé z nich bylo likvidační. Reálně totiž po každém z nich může Praha v budoucnu vymáhat i tři a půl milionu.
„To jsou peníze, které jsou třeba pro mě vražedné,“ řekl bývalý občanskodemokratický náměstek pro dopravu Josef Nosek.
Městský soud před několika dny potrestal bývalé primátory Bohuslava Svobodu (ODS) a Tomáše Hudečka (dříve TOP 09), exradní Evu Vorlíčkovou (dříve TOP 09), právě Josefa Noska a někdejšího šéfa odboru informatiky Jana Tesku. Ti podle verdiktu v rozporu se zákonem prodloužili smlouvu na provoz Opencard bez otevřeného výběrového řízení (psali jsme zde).
Pozoruhodné je, že experti s verdiktem soudu, který rozdal politikům podmíněné tresty, nesouhlasí. Média případ kritizují, protože radní za éry primátora Svobody v podstatě řešili problémy s provozem červené karty a neměli moc jiných řešení než to, jaké vybrali a za jaké jsou trestáni. Kauza mnohým z nich ztížila politickou kariéru. A za právníky část obžalovaných dala tolik, že by se za to dalo koupit slušné ojeté auto.
Nejsem milionář, říká exradní
Klíčová však byla slova soudce Alexandera Sotoláře, když hovořil o škodě ve výši 17,5 milionu korun s tím, že odsouzení mají městu každý uhradit 40 tisíc. S požadavkem na zbytek škody odkázal soudce magistrát na civilní soud.
„To je účet, který nám tu zbyl po Opencard. Naprosto jasně se ukazuje, že řešení v podobě Lítačky bylo správné a důležité,“ uvedla primátorka Adriana Krnáčová (ANO) s tím, že by Praha neměla na chyby předchůdců doplácet. Hodlá se poradit s právníky, jak bude město postupovat dále. „Ale pokud by soud rozhodl pravomocně, pak bychom se k tomu museli postavit čelem,“ reagovala primátorka.
Rozsudek Opencard
|
Advokát Miroslav Jansta se domnívá, že město má konat jako „řádný hospodář“. „Je třeba řešit situaci z mnoha úhlů a radnice se k tomu musí postavit, musí v té věci něco udělat. Ale je třeba vyhodnotit, kde, jak a jaká škoda vznikla, jestli vůbec vznikla a pak postupovat,“ řekl Jansta s tím, že požadavky města by neměly být pro aktéry likvidační. Pravděpodobně by tedy Praha musela zpracovat posudek, z jehož obsahu by vyplynula případná výše škody.
Jak Svoboda, tak i Vorlíčková si riziko žaloby uvědomují, byť se proti rozsudku odvolali a doufají, že v dalších soudních kolech vyhrají. Exprimátor při té příležitosti uvedl, že by se Praha měla obrátit na občanskoprávní soud.
Čistě hypoteticky: pokud by Svoboda s Hudečkem dnes byli stále ve svých funkcích primátora a náměstka, jako byli v roce 2012, kdy se údajně nevýhodný kontrakt uzavíral, museli by vymáhat škodu sami na sobě. „Ukazuje to nesmyslnost kauzy,“ komentoval situaci Svoboda.
„Zničili nás dobře. Jsem poctivý člověk a vydělávala jsem celý život celkem průměrně, nejsem milionář,“ posteskla si Vorlíčková, když řešila, zda by měla potíže takové peníze uhradit. Strach nemá, protože nevěří, že by se někomu podařilo škodu prokázat a vyčíslit – obojí je pro žalobu nezbytné. „Nevíme, jak soud určil škodu, když zpochybnil posudky. Žádná škoda totiž nevznikla. My jsme Opencard naopak zlevnili v porovnání s rokem 2010 o nějakých 78 milionů ročně,“ argumentovala Vorlíčková.
Nosek pak ještě upozornil, že ve finále bude o případné žalobě jednat rada či zastupitelstvo. Politici podle něj mohou od vymáhání ustoupit. „Bude záležet nejen na náladě zastupitelstva. Jestli bude honit čarodějnice, nebo se bude chovat racionálně, udělá si nejprve posudek, zda škoda vznikla a zda ji má smysl žalovat, protože žaloba stojí poměrně dost peněz,“ řekl Nosek.
Tajné hlasování
V kauze Opencard důsledky za kontroverzní projekt pocítili radní, kteří na rozdíl od exprimátora Pavla Béma u zrodu červené karty nestáli. Případ se už pár let odráží na chování radních v Praze. Ti totiž u podobně riskantních rozhodnutí, jako bylo prodloužení smlouvy na provoz karet, hlasují tajně. Tím se sníží riziko, že je za hlasování bude někdo trestat.
Obavy politiků z veřejného rozhodování se kvůli hrozbě vymáhání škod patrně ještě zvýší.
