Zatím jsou v aplikaci nahrány příběhy z patnácti různých míst. Do konce roku by jich ale mělo být na tři sta.
Příběh loděnické "odplaty", popravy zlynčovaných místních Němců, vyprávěný přímo slovy pamětníka Rudolfa Bělohoubka se v telefonu objeví za Vráží na místě U Zabitého a na Husově náměstí v Loděnici, kde stojí stará škola.
Matka byla Němka, otec český pošťák
Dvanáctiletý Bělohoudek pozoroval 7. května 1945 své rodiče zbité a obklopené davem na náměstí v Loděnici. Chytil je za ruku a šel s nimi v čele průvodu po staré silnici k Vráži.
"Doprovázel jsem je celou cestu až na místo. Tam po mně vlasovec hodil taškou a jedna ženská povídá: To je taky Němec, zastřelte ho," zavzpomínal Rudolf Bělohoubek, kterému se nakonec podařilo utéct.
Post BellumNezisková organizace Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa. Jde o rozsáhlou sbírku vzpomínek pamětníků, budovanou po celé Evropě jednotlivci, neziskovými organizacemi, školskými a vzdělávacími, státními a příspěvkovými institucemi. |
Loděničtí tehdy zadrželi a zbili místní Němce ve staré škole, cestou do Vráže je lynčovali a po několika kilometrech vyhecovali dva vlasovce, aby těch šest žen a třináct mužů postupně popravili.
Rudolfova matka byla Němka, otec český pošťák. Věděl, kdo komu píše, takže znal místní kolaboranty. Odborníci se domnívají, že právě to ho stálo život.
O příběh vraždy devatenácti lidí se začal zajímat kastelán hradů Točník a Žebrák Petr Zemánek. A díky němu je od roku 2008 na místě masakru vztyčený kříž.
"Asi před dvanácti lety jsem četl sborník berounského archivu a byla tam zmínka o zabití několika Němců v této lokalitě. Zaujalo mě to a podařilo se mi sehnat Rudolfa Bělohoubka," popsal Zemánek.
O setkání bratrů vznikl film
Vztyčením a posvěcením kříže to však neskončilo, Zemánkovi a jeho bývalému studentovi z pražského gymnázia Viktoru Portelovi se podařilo zorganizovat setkání Rudolfa s bratrem Josefem. Portel o tom natočil i film. "Poslední roky života pak bratři strávili spolu. Ale hrozně rád bych ještě našel jejich sestru Annu," dodal Zemánek.
Bělohoubek vyrůstal po vraždě svých rodičů ve výchovných ústavech, pracoval ve Škodovce, dva roky byl ve vězení a pak se živil jako dělník. Zemřel v roce 2009 jako bezdomovec.
Tragický příběh berounské historie ožil i díky vyprávění Rudolfa Bělohoubka pro sdružení Post Bellum, které více než deset let zachycuje příběhy 20. století skrz vyprávění pamětníků a ukládá je na internetový portál Paměť národa (seriál Příběhy 20. století na iDNES najdete ZDE).
